Šeptej

První Ondříčkův "normální" film jsem viděl až jako poslední, a musím říct, že je to tak možná lepší:) Šeptej je na mě až moc zvláštní film. Dost nicneříkajích řečí, pojďme k naprosto očividným věcem...Tatiana Vilhelmová svůj nesporný talent ukazuje skoro ve všech svých rolích, a její Anna je jeden z těch případů, kdy se jí to opravdu podařilo. Obsazení mi usnadňuje přechod od herců k hudbě - Jan P. Muchow je až překvapivě dobrý herec a hudební stránka filmu je, jak se u Ondříčka stalo dobrým zvykem, perfektní. Takže "objektivně" vzato by si Šeptej zasloužilo o hvězdičku víc za lehce přístupnou avantgardní filmovou poezii, ale (možná že i právě proto - vnímaní poezie je věc subjektivní a ještě k tomu náladová;)) nakonec dávám ***. (06.03.2004)

Když se podívám na filmografii Davida Ondříčka, musím konstatovat, že to o co se snažil se mu povedlo pouze a jenom v Samotářích. Myslím tím tedy dokonale vykreslit život "post-pubertálních jedinců". Šeptej postrádá hloubku, dialogy jsou velmi prázdné, atmosféra unylá. Jako plus vidím herecké výkony a dobře zvolené hudební motivy. Celkově spíše nuda. (31.01.2013)

Postupem času musím uznat, že tento první Ondříčkův počin mám ze všech jeho filmů nejraději (ukamenujte mě, chcete-li,ale je to tak) ... no, film sice nemá žádný veliký, či silný děj, to ale není pro mě žádný problém (naopak jsem příznivcem filmů, které dokáží člověka oslnit i bez scénáristických exhibicí) ... přes co by se měl film vnímat je jeho neobyčejná poetika, která je možná dílem náhody,ale filmu se přesto nedá upřít - mluvím hlavně o neokoukaných hereckých výkonech (Muchow, Čechtický, Winterová, vynikající je samozřejmě i Vilhelmová), několika roztomilých vtipech (Hřebejk v cameo roli nabízející Vilhelmové roli ve filmu) a hudbě (netřeba nic dodávat) - tento film prostě má atmosféru, má poezii, má něhu i krutost... má vše, co jsem očekával, i dostal. (15.11.2005)

Bezprostředně po zhlédnutí mi unikají příčiny jisté proslulosti, jíž se tento snímek těší mezi celou řadou mých vrstevníků. Ten film je divný, nudný, prázdný a působící starší než ve skutečnosti je - za těch 17 let od svého vzniku strašně zestárnul. Místy jsem se neubránil občasnému uchechtnutí a Tatiana Vilhelmová se mi snad v žádném filmu nelíbila víc, ale za sebe nemám problém prohlásit, že mi Šeptej přijde spíše jako stylistické cvičení před Samotáři než jako plnohodnotný celovečerní film. Tímto si mimochodem mohu odškrtnout obeznámenost s kompletní Ondříčkovou režijní filmografií, z níž mě nejvíc oslovila adaptace Rudišova románu "Grandhotel" a samozřejmě Samotáři, jinak zbytek tedy nic moc. Mimochodem milostná scéna mezi Vilhelmovou a Muchowem v závěru je vážně trapas, stejně jako herectví některých protagonistů snímku. (24.02.2013)

Filmová alternativa poprvé. David Ondříček vypráví o Praze. O jiné planetě - což v polovině devadesátých let pro každého východňára Praha nepochybně byla. Podzimní nádech s krásnou hudbou od Color Factory a dvou mystických osob, jejichž hudbu oddaně poslouchám již dlouhá léta - EOST. Také obraz začátku klubové scény. Jednoduchý, ale velmi milý Ondříčkův film pro a s jeho kamarády...velmi mě baví. (17.09.2011)