Adresát neznámý

Na můj vkus, je to taky příliš absurdní a brutální. Od prvního snímku – ručně vyrobená zbraň v rukou dítěte, z které střílí na plechovku, která je na hlavě jeho sestry. Pes kterého jeden škrtí a druhý utlouká baseballovou pálkou a potom dalšího a dalšího. Štěně, které se zloději rozhodnou zabít upálením. Zoofilie atd. A to co si dospělé osazenstvo vesnice dělá navzájem ( a každý sám sobě) mně už bylo tak nějak jedno. Bylo mi líto jenom těch psů. (04.01.2006)

Je to celkom dobrá dráma od Kim Ki-Duka. Má pomerne dobrý príbeh odohrávajúci sa v jednej dedine, v ktorej žije mnoho rozmanitých obyvateľov so svojimi vlastnými problémami a túžbami a navyše sú viac alebo menej ovplyvnení aj prítomnosťou americkej armády, ktorá má pri nich základňu. Spracovanie mohlo byť aj lepšie, ale aj tak je celkom slušné. Film prakticky ani nemá plnohodnotný dej, celé je to zložené z osudov mnohých postáv, pričom každá má svoj menší príbeh a samozrejme sú aj vzájomne čiastočne prepojené, keďže žijú na jednom mieste a poznajú sa. Aj tento štýl mi sadol a väčšinu času sa na to pozerá dobre, len jednoducho niektoré postavy so svojimi scénami ma bavili viac a iné zase menej. Zaujali ma hlavne situácie súvisiace s jednookým dievčaťom, jej priateľom a americkým vojakom, ktorí sú najviac prepojení, ale toho zaujímavého je tu dosť. Hlavným záporom nielen deja, ale aj celého filmu je bezpochyby všetko súvisiace so psami, jedna z hlavných postáv ich tu zabíja, síce mimo záber, ale aj tak, no aj celkovo sa k nim postavy správajú dosť zle a toto mi vadilo po celý čas a film to dosť zhadzuje. A celkom prekvapením je aj to, že Kim Ki-Duk tu svoju poetiku využíva len minimálne, skôr mi to prišlo podané takým realistickým štýlom, ale zase k tejto téme to aj celkom sedí. Herecké obsadenie je na tom dobre, všetky postavy sú ideálne obsadené a aj zahrané, takže nemám problém. Réžia a technická stránka sú celkom slušné, síce mi viac sedí ten poetickejší štýl, ale ani s takýmto prevedením nepohrdnem. Takže kľudne by som dal aj lepšie hodnotenie, bavilo ma to, ale tie scény so psami mi vadia až moc, takže celkovo je to pre mňa len mierny nadpriemer. 66% (23.07.2013)

No, toť vskutku kousek, který není určen mladistvým a nervově labilním divákům. Abych pravdu řekla, mně už to až tak brutální nepřišlo (tedy mimo těch scén naklepávání řízků, byť to není vidět, i ta představa je děsivá). Mám na mysli brutalitu v chování lidí k sobě navzájem. V asijských filmech je to celkem běžný jev, u kterého má evropský divák pocit, že jeho kultury se to netýká - v jeho kultuře je to nemožné - ale je to tak opravdu? Jo, jiný kraj, jiný mrav, ale ta zloba a hloupost - to je všude stejné. (18.12.2009)

Scénář: Ki-duk Kim .. VI. Výtečný počin. A rozhodně nejlepší Kim Ki-duk (pozn. viděno 8 filmů ze 14). Všechny neduhy, které mi na některých už viděných filmech Ki-duk Kima vadí, se nedostavují. Ať už trapně mlčící postavy nebo nelogické a samoúčelné jednání. Jistá brutalita sice zůstala, ale její role je opodstatněná. Adresát neznámý má především skvěle propracovaný scénář. Je zasazený do počátku sedmdesátých let na jihokorejském venkově a mísí do sebe tradici venkova a politické problémy té doby. Místní postavičky žijí svůj každodenní drsný život ve stínu nedaleké americké vojenské základny, která do děje také promluví. Právě na postavách odráží mnohé tehdejší korejské traumata a nemožnost nějak je vyřešit. Přes osvěžující přítomnost černého humoru je film náležitě depresivní, tudíž přesně v takovém duchu a atmosféře, kterou mám nejradši. 90%. (27.04.2006)

Buď jsou ti Korejci opravdu tak moc jiní, anebo (a to spíš) je divný pan Ki-duk Kim. Jeho stylizace je pro mě každým dalším zhlédnutým filmem více a více trapná. Pokud by byl Adresát neznámý v tomto ohledu ojedinělým snímkem v režisérově tvorbě, neměl bych s tím sebemenší problém, takhle však jsem celý film vyloženě protrpěl. Všechny postavy (do jedné) jednají absurdně, zcestně a neodůvodněně agresivně. Není scéna, ve které by některé osoby nekřičely nebo se nervaly. Na konečné uvěřitelnosti je to pak dosti znát. Ztotožnění s byť jedinou postavou (alespoň pro mě) nepřichází v úvahu. Příspívají k tomu i vysloveně otřesné herecké výkony. Nemám nic proti agresivitě a nevypočitatelnosti filmových postav. Jejich kouzlo ale pro mě rozhodně netkví v hromadném přehánění, nýbrž v jejich včlenění do jinak klasické společnosti, kde si divák abnormální chování vychutná a ne že se bude těšit na ojedinělý záchvěv racionality. Někdy si skutečně říkám, proč na to koukám a proč raději Ki-dukovi nedoporučím operativní zvětšení penisu... (28.04.2007)