Dom bláznov

Film v ktorom je v hlavnej úlohe symbolika každého druhu. Bez pozorného sledovania a záľuby v lúskaní orieškov sa jeho hodnota stráca v obrázkoch a skrytých významoch. „Čo vidíš? – Jablko. – A ja národy, ktoré sa milujú, zabíjajú a bojujú. Ako ho môžem zjesť?“ „Boh odpúšťa. – Ktorý? – Všeobecne..Boh! – Odpúšťam Ti. Choď!“ Kto z nás je blázon? Ten, čo nemôže zjesť jabĺčko, alebo ten, čo chce slobodu, pomstu, trávu, jesť? Boh odpúšťa všetkým. Je to jeho práca a navyše – všetko vie a preto nesúdi. Necháva súdiť hlúpeho človeka. Hudba, ako symbol iného sveta, kde sú všetci šťastní a spokojní, láska, ktorá nás drží pri živote, kým sa niekto za nás modlí. Mnoho takýchto podobenstiev je vo filme o vojne, ktorá zbavuje ľudí zvyškov ľudskosti, ktoré v nás ostávajú, keď nám chýba sloboda a životy riadi diktát. Ľudstvo nikdy nepochopí, že sloboda je len vnútorný pocit, rovnako ako ten, ktorý nám navráva, že môžeme niekoho ovládať. A preto, kým na zemeguli nebude veľkým nápis „dom durakov“ a my všetci budeme dnu, neprekročíme svoj tieň a nedotkneme sa slobody ani jedným prstom. (18.03.2006)

Zajímavý ale poněkud nevyrovnaný film. Má řadu kladů, ke kterým patří protiválečné zaměření, řada scén ve stylu magického realismu a la Kusturica, slušné herecké obsazení a pochopitelně námět zasazený do šílené doby v šílící zemi. Válečné snímky obecně mají obrovský potenciál a pokud režisér dokáže správně pracovat s emocemi, může vzniknout hodně zajímavé dílo. Určitý problém je v tom, že Končalovskij je za zenitem, není to zkrátka Sibiriáda. Jeho film je poznamenaný určitou artovou manýrou, postavy jsou příliš typizované, některým dialogům moc nevěřím a především se v Domě bláznů projevují takové ty klasické neduhy ruské (sovětské) filmové školy, tzn. příliš velká tendence k lyričnosti a neochota prostříhat zbytnělé scény. Osobně mně přišlo neetické i obsazení naturščiků, tzn. skutečně postižených pacientů ve filmu. Místy režisér okatě diváka vydírá, záběry na společenství nervově nemocných. Co naopak funguje dokonale, jsou např. absurdní scény obchodování mezi ruskými vojáky a čečenskými povstalci nebo záběry na vystresované a vyčerpané vojáky. Celkový dojem: 60 %. (19.05.2009)

Ač je film popisován jako romantické drama, moc dramatičnosti jsem tam nepostřehl. Spíš mi to přišlo jako smutná komorní komedie. Když se člověk nad tím vším zamyslel, muselo to být opravdu kruté, ale zde to zachyceno nebylo. Nejvíce mne zaujala postava Žany, která víceméně táhla celý film. A nejvíce mne překvapil Bryan Adams, který si tu zahrál její sen. 70% (20.01.2014)

Nesmierne ľudský film (hoci miestami značne zidealizovaný, kiežby boli vojaci všade taký féroví). Paralela medzi blázincom a vojnou je trefná, tak isto latentná kritika ruského režimu a niektoré myšlienky potešia. Niektoré asi len silných skeptikov a depresívnych jedincov ("Čo je to život"? - "Každý deň iné vysraté hovno":) Končalovkij je nápaditý, vynikajúco sa pohral s nasnímaním , strieda kamerové filtre, niekedy vizuál pripomína zábery amatérskej domácej kamery (prípadne zábery zo správ CNN), úvodný záber na koľajnice je zase "brutálne" estetický a vyšperkovaný. O kreativite autora svedčia aj snové pasáže s Braynom Adamsom (sympaťák, že sa na to dal :), ktoré sú vhodne včlenené do neutešeného prostredia blázinca a života "harmonikárky" (famózny herecký výkon!). Rusi točia filmy s citom a ich filmy majú svoj špecifický feeling, ktorý mám rád. Dom Bláznov nie je výnimka... (20.06.2007)

Podobenství, typicky rusky rozmáchlé, tragikomické a místy absurdní. Se zajímavou atmosférou, tentokrát přece jen ne úplně jednolitou. Vzhledem k prostředí blázince a války se pak paradoxně zcela od reality odtržené pasáže romance s Bryanem Adamsem zdají nejnormálnější a nejlidštější. Spousta hlubokých myšlenek tu také nebyla zasazena na špatnou půdu. (04.07.2008)