1917

Film, který uchvacuje do té míry, do jaké divák rozumí jeho pojetí a co vše je s tím spojené. Dějově ničím nevybočující klasika, herecky v rámci hlavních rolí ne přímo špatné, ale zaměnitelné. Protože v rámci válečných filmů nic výjimečného 1917 nenabízí, je to vlastně jen o tom, že divák "hlídá" scénu a baví se tím, jak musí herec v určitou chvíli být na určitém místě a nepodělat to. A přirozeně nejvíce ocení výstupy známějších jmen, z nichž mě osobně přišel nejpamátnější Andrew Scott. Současně jde o dost významný příspěvek do diskuze, jak lze akci a napětí ne/tvořit střihem (a že ten film rozhodně, navzdory jeho absenci, napínavý je). Olivier Megaton by si měl 1917 pouštět každý večer před spaním. Já se na něj určitě rád znovu podívám, ale mám pocit, že hlavně pro kontrolu záběrů, než kvůli filmařskému zážitku jako takovému. (29.01.2020)

Konečně se vrací onen nepříjemný pocit, který je vlastní jen několika málo válečným snímkům a seriálům: to mrazení v páteři, kdy divák tuší, že nebezpečí v podobě dobře mířené kulky může přijít doslova kdykoli a odkudkoli. Jakkoli nezpůsobně snad může znít přirovnávání náhodného fragmentu ze Světové války k "dobrodružství", tak v případě Mendesova filmu se teď na tímto slovním spojením lze minimálně zamyslet. Protože přesně takový intezivní pocit jsem z toho měl. Sice hořké, ale ryzí. Válečné dobrodružství. (29.03.2020)

Typický zástupce tzv. zážitkové kinematografie. Sází na dokonalé technické provedení, velkou podívanou a zázemí velkého studia. Je přímo předurčený pro velké plátno, kde naplno vynikne dokonalý obraz. Nejpůsobivější je první třetina, která je i v souladu s představou zákopové války tak, jak ji máme zafixovanou. Jako celek ale snímek autenticitou rozhodně neoplývá, je to prostě dobrodružná mise, která vznikla v představách svých tvůrců a nemá nic společného s realitou bojů roku 1917. Podobný příběh by se čistě hypoteticky mohl odehrávat na samém počátku nebo konci války, ale rozhodně ne v době, kdy byly armády díky palebným možnostem protivníka pevně spoutané v zákopech a krytech. Struktura filmu připomíná počítačové hry, kde hrdina postupuje a plní jednotlivé úkoly. Rozhodně je to kousek, který se vyplatí vidět, i když nemá smysl hloubat nad smysluplností bojového úkolu (snad už Napoleon o více než sto let dřív by dokázal instruovat své jednotky rychlejším a efektivnějším způsobem). Herecké výkony a obrazová stránka jsou důvody, proč 1917 zhlédnout. Celkový dojem: 75 %. (03.01.2021)

No ty kráááááááso ! Tak takhle má vypadat válečný film z první světový. Naprosto nekompromisní záležitost v kulisách jimž nebudete věřit, že je udělali filmaři. Vše je naprosto reálné, brutální. Některé výjevy jsou až surrealistické, podobně jako popis začátku cesty přes dráty do německých linií. ,,Půjdete kolem mrtvých koní, pak zahnete vlevo a u prohnutého chlápka zapleteného do ostnáčů najdete průlez v drátech... a bacha na krátery po granátech, nekteré jsou hlubší než se zdají. Když do nich spadnete, nikdy už nevylezete ! '' . Britové tu předvedli, že velkoscény a opravdu masivní komparz není jen doménou Rusů ! K tomu dechberoucí kamera, která prostě jede pořád a neuvěřitelná hudba Thomase Newmana, dalšího z géniů filmové hudby... Jestli mají dobré válečné snímky vždy nějakou ikonickou scénu, pak tento má rovnou dvě. Noční cestu městem osvětlovanou světlicemi a závěrečnou scénu po hvizdu píšťalek ! MacKaye jsem předevčírem viděl ve filmu Where Hands Touch, kde hrál pravého Árijce a tady si střihl klasického Tomíka od pěchoty! Prostě herec univerzál. Vzhledem k jeho britskému kukuči jsem mu roli Schofielda baštil mnohem více! Jasně, místo to není úplný reál, ale sundat hrdinu jednou kulkou snajpra z německých zákopů to by asi film nikoho nebavil... Tenhle film s Journey's End (2017) jsou perly poslední doby co se týče filmů z první světové. A tak i já vytahuji z náprsní kapsy blůzy battle dressu za 5 rodinných fotografií ! * * * * * (07.02.2020)

Je to gimmick, nebo ne? Tahle otázka se vkrádala už od zveřejnění prvních informací o Mendesově (a ve snad ještě větší míře Deakinsově) uchopení jedné prvoválečné epizody. No, a pravda je taková, že bohužel to tak opravdu je. Příběh je sám o sobě banální, což by vůbec nemuselo vadit, neboť i na značně úsporné ploše ukazuje velké množství válečných hrůz, s nimiž se tehdy museli (nejen) vojáci potýkat. Jenže za mě je problém v tom, že Mendesova zákopová momentka nepřidává do ranku kvalitních válečných snímků nic moc nového. Opět se dozvíme, že válka je špinavá a nečestná, nikdy nekončící a nesmyslná, prolezlá byrokracií, ale možná i skýtající určitou naději a nový život. V zásadě tedy totéž, co se dozvíme už někdy od 60. let. Zde je tedy v hlavní roli Deakinsova kamera, která se celou dobu snaží balancovat mezi vysoce inscenovanou uměleckostí (dávající vzpomenout třeba na Bélu Tarra či Hou Hsiao-Hsiena) a zdánlivě realistickou přirozeností, jak ji známe ze standardních hollywoodských válečných bijáků. Vyznění je proto někde na půli cesty, ale nutno uznat, že od Lubezkiho jízd v Birdmanovi si nikdo v Hollywoodu nedal takovou práci s komponováním záběru a konstantním posunem napříč mizanscénou. Zdá se tedy, že mám trochu problém s konceptem a tím, jak se snaží hrát na efekt. Jenže přestože toho pod hezkou skořápkou moc nenacházím, musím uznat, že vytyčený styl byl dodržen a cíl naplněn. Mendes udělal přesně to, co chtěl, a pomohli mu i výborní George MacKay a Dean-Charles Chapman v hlavních rolích. Potěší i camea Firtha, Cumberbatche, Scotta, Stronga a Maddena, kteří i velmi omezený prostor dokážou ovládnout. Výsledkem je velmi povedený film a od A do Z napsaná učebnice pro kameramany – a to vlastně asi i stačí. (01.04.2020)