1917

Do maniakálních detailů promakaná výprava (všechny ty zákopy s válejícími se mrtvolami, vystříleným střelivem, ostnatými dráty a rozbořenými hořícími městy), mistrovská práce s mizanscénou, skvělé triky, které ale na sebe neupozorňují a nebijí do očí. Zkrátka produkce, jakou jsem ještě u žádného filmu s tématem 1.světové války nezažil. A taky Mendesova virtuozita, působivá kamerová ekvlibristika a od setkání s mladou francouzkou i potřebný příval emocí. Upřednostnit plytkého Parazita před tímhle majstrštykem považuji za smutné selhání filmové Akademie. (21.03.2020)

Hozená rukavice všem kameramanům a řemeslně jeden z nejlepších filmů všech dob. Podobně jako třeba v Titanicu James Cameron, i tady Sam Mendes pracuje mistrovsky s výpravou a vizuálními efekty, které nejsou "na efekt", ale nenápadně tvoří příběh (resp. jsou jeho nedílnou součástí) a pomáhají ho v klíčových scénách ještě umocňovat. Dechberoucí práce se zvukem a celkově kulervoucí cutting-edge filmařina pro milovníky dokonalého řemesla, kteří nutně k uspokojení diváckých fantazií nepotřebují ultra sofistikovaný příběh, či scenáristické veletoče. Tady je totiž nenajdete. Ovšem na druhou stranu, kolik existuje filmů natočených na jeden záběr beze střihů ? (21.03.2020)

V Zachraňte poručíka Blejka aneb Na západní frontě až narkoleptický klid omrdala forma obsah do prdele. A tak sledujeme novátorsky natočené, kulisně absolutně vypiplané, dynamicky pokamerované a čvachtavě ozvučené dvouhodinové brodění bahnem někde mezi Merdeville a Haute Chattelieur. Prostě taková virtuální, krok za krokem procházka šrapnely rozjebanou krajinkou Lotrinska, omotanou ostnáčem a plnou roztomile hnijících mrtvol. Kdyby to hobití putování z Prdelína do Horních Pičovic sem tam okořenili nějakou pořádnou zákopovou sekanou a hudbu nechali na Lemmym, mohl to být film rocku. Takhle se jedná jen o autentickou a sugestivní skoroprudu s nádherným Mendézovým fakáčem v podobě kůl kamea chcíplého Válečného koně. 3,4989254785. (21.01.2020)

První půle 9/10, druhá 5/10. Úvodní exkurze do postapokalypticky nasáklých zákopů a kráterů je přesně to, v co jsem dlouhá léta doufal - tedy sugestivní trip napříč peklem První světové, která dlouhodobě zůstává filmově nevyužitá. Atmosférou prosáklá cesta blátíčkem v končinách, kde jsou jedinými kamarády ostnatý drát a hnijící mrtvoly koní i lidí, je pro smysly fenomenální pastvou (speciální dík patří i ambientní hudbě) a jednozáběrová forma přidává veškeré sugesci řádné turbo. Dialog dvou mladých vojáků vše dle potřeby podtrhuje / odlehčuje / zaobaluje. Je fajn, že do válečných dekorací někdo napumpoval pořádnou porci peněz i zájmu, aby věrohodně oživil kolosálnost a hrůzy konfliktu, na nějž je lepší nezapomínat. No. Od havárie skopčáka se bohužel začne chleba lámat a všechno se rozmělní do čehosi... ničeho. Sice pořád ještě zaujme malebnost nočních záběrů hořících ruin a závěrečný "bombing run" dokonce přinese náznak vzruchu, jinak se ovšem odehrává rutinní survival, neschopný kamkoliv posunout své ambice. Což je u daného tématu (a v rukou daných tvůrců) strašná škoda. Btw, němečtí vojáci byli zjevně předkové stormtrooperů. (12.02.2020)

Film, který uchvacuje do té míry, do jaké divák rozumí jeho pojetí a co vše je s tím spojené. Dějově ničím nevybočující klasika, herecky v rámci hlavních rolí ne přímo špatné, ale zaměnitelné. Protože v rámci válečných filmů nic výjimečného 1917 nenabízí, je to vlastně jen o tom, že divák "hlídá" scénu a baví se tím, jak musí herec v určitou chvíli být na určitém místě a nepodělat to. A přirozeně nejvíce ocení výstupy známějších jmen, z nichž mě osobně přišel nejpamátnější Andrew Scott. Současně jde o dost významný příspěvek do diskuze, jak lze akci a napětí ne/tvořit střihem (a že ten film rozhodně, navzdory jeho absenci, napínavý je). Olivier Megaton by si měl 1917 pouštět každý večer před spaním. Já se na něj určitě rád znovu podívám, ale mám pocit, že hlavně pro kontrolu záběrů, než kvůli filmařskému zážitku jako takovému. (29.01.2020)