Dark Waters

Hm, tak už ty pánve vylizovat nebudu. Tedy ty teflonové. A ty na vaření.  Myslím ty věci, samozřejmě. A vůbec, pojďme od toho vylizování pryč.  Dark Waters je de facto hraným dokumentem o jednom velkém právním případu, jenž MÁ  (to je podstatné slůvko,  žádné měl, bohužel) nedozírný dosah na zdraví celého lidstva i životní prostředí. Ano, to má kde co, ale málokdy se podaří takto chytit viníka za prdel a i když je možné jej ukřižovat, tak se vykoupí flusnutím na kříž, poněvadž 670 milionů pro miliardářskou korporací je skutečně řekněme trochu z větší hloubky vybraným chrchlem, ničím víc.  Ale  co už, plast je vynikající  lidský vynález a brzy ho budeme mít nejen plnou prdel, ale i oceány, moře, lesy a ulice, takže pohoda,  jeden otrávenej teflon se v tom bez problémů ztratí.  Haynese si pak znamenám,  bez lacinosti, ale velmi působivě natočená soudnička, kde  jsem Bruci Bannerovi přál místo mrtvice spíš  Hulka. To by se pánové v Du Pontu nasmáli... (17.11.2022)

Temné, tísnivé, znepokojivé, ale hlavně výborné psychologické drama dle reálných událostí s excelentním Markem Ruffalem. Příběh se zaměřuje na jednoho farmáře, kterému začíná umírát dobytek nepříjemným způsobem a má podezření, že ve vodě jsou znečisťující látky od největší chemické firmy Dupont a rád by ji žaloval, ovšem každý právník má strach riskovat kariéru proti největší korporaci a tak zkusí oslovit Marka Raffala, který chemické korporace zastupuje. Jedná se o jeden z nejhrůznějších zločinů vůči lidstvu a film bych povinně pouštěl i ve školách. Film má až pochmurně Černobylskou atmosféru, tísnivé prostředí a spousta zajímavých informací ( Teflon mě rozsekal na 3x!!!) a scéna, kde farmář popisuje a ukazuje, co chemie provedla jeho krávám byl vrchol. Občas mi bylo hodně nepříjemně, ale určitě doporučuji. Must see záležitost. Příběh*****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra*****, Napětí****. 8/10. (27.09.2020)

Tak to bolo silné! Ani som len netušil, aký škandál má na svedomí korporátny gigant DuPont so svojim prevratným patentom na teflon. Tento príbeh "zo života" bola hotová emocionálna nálož, až to človeka vnútorne rozkolísalo. Filmové spracovanie boja za spravodlivosť v podaní Marka Ruffala (mimochodom výborný herecký výkon) bolo viac než len dobré. Drámy z právnického prostredia mám rád, obzvlášť keď sú takto vydarené. Robert Bilott sa pustil do boja proti Goliášovi, kde existovala síce len malá šanca na úspech, no napriek tomu že ho to stálo aj vlastné psychické zdravie a nestabilita v rodine, nevzdal sa. Spád deju bol výborný, aj keď niektoré scény (najmä tie z Robertovho života) mi prišli dosť zbytočné a chtiac nechtiac brzdili tempo filmu. Každopádne, veľmi dobre spracované, snáď som nebol jediný, ktorý mal z toho zimomriavky. Btw. Zaujímalo by ma, koľko obetí na životoch má PTFE reálne na svedomí (hrôza čo i len pomyslieť). (25.04.2021)

Já takovéto filmy podle skutečných událostí z právního odvětví mám rád. Příběh, který vás chytne za srdce a donutí vás zamyslet. Protože i to, že se děj odehrává za mořem, tak se v podstatě dotýká nás všech. Uvědomíte si naprostou bezradnost obyčejných lidí a bohužel i systému a neochoty vlády. Když je tu zkrátka jedna velká nadnárodní společnost, na které je vláda a země závislá z jejich daní apod., tak zkrátka je nikdy nezařízne. Takovéto společnosti pochopitelně ovládají i vlády, parlamenty a mohou si diktovat jakékoliv podmínky. Toto jsou společnosti, které skutečně řídí naše země. Ostatně je to vidět i u nás u pár nejmenovaných společností. Je tu také pěkná paralela s pandemií Covid-19. Všem je u prdele zdraví obyčejných lidí a také dopad na další generace – pokud je tu mocná společnost, která přidává příjmy do státního rozpočtu, bude to pro vlády zemí vždy důležitější, než nějaké zdraví farmáře, vaší babičky nebo vás samotných. Je to smutné, ale je to tak – vládě je to úplně u zadku, že se dobrovolně každý den zabíjíte. Rozehřátí pánve už nebude nikdy stejné jako předtím. A pokuty se mohou zdát „obrovské“, ale pro tyto společnosti je to jen zlomek toho, co vydělají. Ještě si to dají do nákladů jako uznatelný daňový náklad a odečtou si to z daní, chce se mi blejt. (04.04.2021)

Je naprosto děsivé a zarážející, že po něčem takovém Du Zmrd ještě existuje. Prokázaným několika tisícům lidí, kteří kvůli jeho zcela vědomé a záměrné travičské enviromentální politice pošly nebo ještě pojdou pomalou a trýznivou smrtí, jakož i živořícím deformovaným teflonovým potrátkům, stačilo zacpat hubu pouhými 670 melouny (při ročním obratu 25 miliard musí kluci ve vedení Du Sit smích). Moc a šusťáky zjevně lehce vykoupí i prokázanou masovou vraždu a mrzačení, aniž by za to kdokoliv z těch progresivních, eticky nezávadných nenažerů musel doživotně dělal negrům pytložvejka v supermaxu. Možná je to také tím, že se kauza udála ještě před asociálními sítěmi a překorektnělým světem. Dneska by byl největší travič světa - Du Pont - do půl roku v Du Pě, protože by jej hysterické biomatky, Gréta Dummkopfová, elfští sluníčkáři a BLM (určitě zkapal i nějaký ten mouřenín) okamžitě umlátili pánvemi od Tefalu. Inu, dozajista záhy uvidíme, co zmůžou lidová virtuální média, až po těch 40 tunách ryb začnou chcípat i Valaši a Endyho Dezu už z toho nedostanou ani dezinformační články na iSUPovi a z ruky žeroucí ministři vnitra a spravedlnosti. Třeba pak za 10 let i u nás někdo splácá nějakou tu Temnou Bečvu a již popraveného Endyho bude za dodatečný trest hrát Magnusek. Každopádně solidní a až děsivý právní napínač, nápadně připomínající Grishamova Obchodníka s deštěm, akorát s hrůzně reálným základem a velmi špatným koncem. (10.12.2020)