Pohľad spoločnosti Parallax

V historii Ameriky usazeno do čerstvých ran plných soli deziluze, v Pakulově trilogii politické paranoie usazeno mezi Klute a All the President's Men. Je tady pár zajímavých věcí. Třeba montáž, která ve stylu praktik známých z Mechanického pomeranče reflektuje post-kennedyovský stav společnosti spojený s úpadkem hodnot a nebo způsob zabírání postavy Fradyho, který má evokovat pocit sledování, ale i když vezmu na milost režisérův typický styl a ocením jistou nadčasovost situace, kdy lidé v pozadí mile rádi kříží obětní beránky s vlky samotáři, je tu jeden zásadní problém. Scénář zmetkem myšlenky.. (15.01.2021)

Perfektní špionážní thriller o vraždách amerických politiků. Zápletka je výborně vystavěná, napětí se stupňuje, spiknutí je tak velké, že si to nikdo neumí představit... Režijní styl je vybroušený, kamera je velmi inovativní a scénář obsahuje množství zajímavých zvratů, celkově je to dost neotřelé téma. (31.03.2010)

Miluju Pakulovy pomaláče. Tu loudavou kameru pasoucí po nevšedních záběrech, ten neklid bublající pod povrchem… Parallax je trudomyslnou úvahou na téma oficiální výklad dějin, manipulace a mediální realita. Zároveň představuje pomyslný pomníček investigativní žurnalistiky a funguje i jako napínavá konspirační detektivka. Ať děláte, co děláte, pravdy se v tomhle světě nedoberete, a pokud náhodou ano, nedostanete šanci o tom komukoliv povědět, a kdyby přece, stejně Vám nikdo nebude věřit. I po tolika letech od premiéry pořád nesmírně aktuální film. JFK, Vietnam, Sametovka, jedenácté září, Irák, Libye, Ukrajina,… jen se klidně ptejte. Odpovědi už jsou dávno nachystané a všechny jsou správně. Anebo ne? (31.07.2014)

Pakulovi ´Všichni prezidentovi muži´ je jedno z mých nejoblíbenějších politických investigativních dramat, a tenhle o dva roky mladší film jde na to trochu jinak. Investigativní žurnalistika zůstala, ale to pátrání je přímočařejší, je to spíše lavírování na pomezí života a smrti, sólo jednoho zabejčeného novináře, který se dostává několikrát i do smrtelného nebezpečí. Paranoia ze spiknutí jedné velké korporace a na ní navázaných vládních kruhů tu je dva roky po aféře Watergate cítit a vrcholí to tak provokativním, nediváckým koncem, že bych to neváhal označit za stejně odvážnou autorskou vizi, jako třeba Coppolův ´Rozhovor´. Pro mě potom takovým nečekaným vrcholem filmu je přijímací psychologický test v sídle společnosti Parallax v půlce filmu, který je pětiminutovým (!!) sledem obrázků, řazených do kategorií „táta-máma-bůh-domov“ atd., jenž mají v hlavním hrdinovi vyvolávat jisté asociace. Musím říct, že nic podivnějšího jsem ve filmu už dlouho neviděl. (12.09.2024)

Krucinál, Pakula v sedmdesátkách válel. Pohled společnosti Parallax je politický thriller, který je hodně věcí, jenom ne klasický, a hádám, že ho tak většina lidí musí zákonitě odzývat. Pokud ale máte zažitý Pakulův "pomalý" styl, který je tu minimem mluvení a maximem dlouhých statických záběrů dovedený až k absurdnu, budete skoro v sedmém nebi. Ty zvraty, ty polehoučku gradované scény... a ten parádní konec! (15.10.2009)