Pohľad spoločnosti Parallax

Pakulovi ´Všichni prezidentovi muži´ je jedno z mých nejoblíbenějších politických investigativních dramat, a tenhle o dva roky mladší film jde na to trochu jinak. Investigativní žurnalistika zůstala, ale to pátrání je přímočařejší, je to spíše lavírování na pomezí života a smrti, sólo jednoho zabejčeného novináře, který se dostává několikrát i do smrtelného nebezpečí. Paranoia ze spiknutí jedné velké korporace a na ní navázaných vládních kruhů tu je dva roky po aféře Watergate cítit a vrcholí to tak provokativním, nediváckým koncem, že bych to neváhal označit za stejně odvážnou autorskou vizi, jako třeba Coppolův ´Rozhovor´. Pro mě potom takovým nečekaným vrcholem filmu je přijímací psychologický test v sídle společnosti Parallax v půlce filmu, který je pětiminutovým (!!) sledem obrázků, řazených do kategorií „táta-máma-bůh-domov“ atd., jenž mají v hlavním hrdinovi vyvolávat jisté asociace. Musím říct, že nic podivnějšího jsem ve filmu už dlouho neviděl. (12.09.2024)

Pakula se opět ukazuje jako bravurně amorfní filmař, jenž nemá určitý svůj pevný styl, kterým by realizoval různé příběhy či žánry. Ale díky tomu také může každému dílu vetknout ideální podobu, která vznikne ve spolupráci s dalšími osobnostmi tvůrčího týmu. Zde to je geniální kameraman Gordon Willis, který dostal maximální prostor pro své typické snímání postav v prostoru. Konkrétně to znamená, že figury tu nevystupují oproti svému okolí, ale jsou jím obklopovány. Tyto povětšinou industriální a městské prostory, potažmo prostranství (která se otevírají i pohledem zvnitřku interiérů ven) jednak stupňují skličující atmosféru, ale také ilustrují zastřešující ideu širších souvislostí a vazeb, které přesahují vhled jednotlivce. Současně s tím vyprávění působí záměrně odtažitě, protože divákům odpírá absolutní vševědoucí pohled na situace a ústřední příběh. Předkládá nám fragmenty, dílky, situace zahlédnuté jakoby mimoděk, u nichž nejprve netušíme jejich význam. Ten pak přichází o to úderněji a se zneklidňujícím efektem, když se vyjeví se zvratem, zpravidla tvrdě konstatovaném v ostrém střihu. "Pohled společnosti Parallax" je geniální paranoidní thriller, který divákům odpírá tradiční iluzorní rozhřešení konvenčních příspěvků žánru i v jádru konejšivou náruč konspiračních teorií. Naopak dokonale vystihuje neklid, neuchopitelnost a skličující bezmoc Ameriky přelomu 60. a 70. let sužované politickými vraždami. (08.01.2023)

Téma atentátov na politikov a následného a dôsledného odstránenia svedkov sa v amerických (ale nielen) reáliách i filmoch objavuje pomerne často. Objavný na Pakulovej verzii, až príliš inšpirovanej vraždou J.F.K., bol iba ten dotazníkový screening a to je dosť málo na to, aby ma film zaujal. Pomaly plynúci film som teda sledoval ako nezaujatý divák a viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, pretože by som klamal sám seba. A to ja nerád.. (17.03.2010)

Jsou filmy, které jsou tak hloupé, až jsou zábavné. Tento však, ačkoliv je nadmíru hloupý, zábavný moc není. Děj je pitomý, plytký, nelogický a postrádá jakoukoliv dynamiku. Podivná kamera a střih působí amatérsky. Trochu "pobaví" vyřešení vyobrazeni výbuchu letadla švenkem kamerou bokem a zatřesením s ní. Hlavní hrdina je sice trochu lúzr, všechny ale přepere, všechno ihned prokoukne a má nehoráznou kliku, Místy jsem nevěděl, jestli se koukám na špionážně-konspirační film, poldu a banditu, nebo nějaké béčko s Chuckem Norrisem. Pardon, ale nešlo to ani dokoukat do konce. (17.09.2009)

Inspirace aférou Watergate a celou krizí důvěryhodnosti americké politiky za prezidenta Nixona je zcela zřejmá. Ale hlavním zdrojem při psaní scénáře byl evidentně atentát na prezidenta Kennedyho a následné konspirační teorie o mnohavrstevném spiknutí. Na to, že jde o ve své době známý a ceněný thriller, jsem byl celkem zklamaný scénáristickou nedotažeností. Scénář totiž řadu věcí neřeší a v mnoha ohledech rezignuje na logiku vyprávěného příběhu. Pokud se společnost Parallax zabývala logistikou antentátů a jiných nezákonných operací, pak nejspíš ve své branži nepatřila mezi elitu, jinak by se nedopustila tolika kiksů. Už pro úvodní atentát na senátora si atentátníci nemohli najít obtížnější místo z hlediska úniku z místa činu. No a přijde mi poněkud jednodušší zbavit se jednoho atentátníka, místo aby se horko těžko v průběhu několika let likvidovalo 18 očitých svědků. Zvlášť když to jediné, co mohli prozradit, byla tvář nájemného vraha, kterého tak jako tak zachytily teleobjektivy. Režisér Pakula taky nepředvedl, pokud se režie týče, ten nejoslnivější výkon, ke své nejlepší práci, což jsou Všichni prezidentovi muži, se teprve chystal. Celkový dojem: 55 %. (02.04.2010)