Sofiina voľba

Občas vidím film, ktorému sa nedajú uprieť umelecké kvality, ale ktorý už nikdy nechcem vidieť znova. Dôvodom je stopáž, vďaka čomu je Voľba dosť únavná a taká nedefinovateľná, nepríjemná, chladná depresia. Sú totiž filmy, ktoré ma svojou depresiou chytia tak, že si ich pozriem niekoľkokrát. Určite nie tento. Celé to nesie na sebe Streepová, ktorú tu tak zrichtovali, že zabudnete, že bola jednou z najkrajšich herečiek 80tych rokov. McNicol bol neskutočný ňouma aj v mladom veku. VIDENÉ ZNOVA 10/2016. V podstate nič nové, iba doplním, že niektoré traumy sa dokážu vryť tak hlboko do duše/mozgu/srdca, že ich nevylieči ani homeopatia. No a ten McNicol je dvojník Martina Gorea. (20.05.2012)

Nejsem si jistý, jestli se William Styron otáčí v hrobě, ale jednoznačně vím, že jeho knihu Alan J. Pakula převedl na filmové plátno velmi otrocky a bez nápadu. Nebýt výkonu Meryl Streep, která jako by se svou hrdinkou přímo stala, byl by film hodně o ničem. Přístup k filmu ve mě vyvolává kyselí pocit levnosti, která je dotažena do naprostého maxima nejen tím, že se film odehrává v jednom domě (resp. dvou pokojích a chodbě), ale také z důvodů přístupu k vyprávění všech útrap z období holocaustu. Ve výsledku na vás dvě a půl hodiny kouká Meryl Streep, psychicky zničená a život nenávidějící žena, a vy se jí snažíte litovat kvůli útrapám, které vám "pouze" vypráví. Ano v knize to může fungovat, ale ve filmu málo kdy stačí, aby vám bylo vše co se děje říkáno. My (já) chceme vidět co se dělo, chceme cítit odpor, chceme jí litovat a chceme pocity, které i přes její skvělý výkon nám nemohou dát "pouhá" slova. Kevin Kline ani Peter MacNicol nestíhají a filmem se spíše provlečou za použití několika nudných pohledů a otázek. Od adaptace klasiky jsem čekal o hodně více... Slabé 3*. (04.05.2007)

Takovou nedějovost u tak známého a oceňovaného titulu jsem vskutku nečekal. Slyšel jsem sice, že kniha, se kterou jsem ještě neměl tu čest, je o poznání lepší než film, což je však v tomto případě zcela nevypovídající skutečnost, neb jít s úrovní nad tento snímek není žádný velký kumšt. Tři mladí lidé, žijící v pensionu, - jižanský spisovatel Stingo, polská imigrantka Sophie a "biolog" Nathan - nemají nic smysluplného na práci, a tak pouze užívají života. Chodí na pikniky, oblékají si roztodivné převleky a pořádají tématické večery a vůbec nedělají nic krom sladkého nicnedělání. Tato jejich idylka je tu a tam vyrušena Nathanovým výbuchem zlosti, kdy oběma svým přátelům ztropí scénu a uráží je (popř. bije). Druhý den se za svůj výstup omluví a vše je opět při starém. Rozruch do jejich bezstarostných životů ještě sem tam vnese Sophie se svými vzpomínkami na koncentrák. Ty jsou jako jediné alespoň trochu zajímavé. I tak, koukat se na dvouapůlhodinový film o ničem kvůli silnému momentu "pošlu do plynu dcerku nebo synka?" mi přijde zcela zcestné... 50% (12.10.2009)

Film odehrávající se krátce po skončení druhé světové války se točí okolo rozporuplné Sophie, která přežila jako jediná ze svých blízkých koncentrační tábor. Dostáváme se až do hloubky zmučené lidské duše, ochromené trýznivými zážitky z válečné minulosti. Příběh je to velmi silný, avšak podle mě se tvůrce filmu měl více zaměřit právě na těžkou volbu, ke které byla Sophie donucena. Tato děsivá událost je ve filmu zpracována jen tak na okraj a dostává se do pozadí, což je podle mě chyba. Je možné, že Wiliam Styron to takto zamýšlel... Nečetla jsem knihu, tak nevím, zda hlavním problémem jsou tedy mezilidské vztahy či děsivost druhé světové války. Každopádně musím vyzvednout výkon Maryl Streep, Magda Vášáryová, která měla roli dostat, by se jí asi těžko vyrovnala. (14.10.2006)

Fenomenální herecký koncert Meryl Streepové. Film má dvě dějové linie - jedna se odehrává po válce, ta druhá ve vzpomínkách hlavní představitelky. Zatímco v prvním případě není film příliš přesvědčivý, vzpomínky Sophie na pobyt ve vyhlazovacím táboře jsou naprosto děsivé a strhující. Nikdy nezapomenu na záběr vyhublé Streepové, jak jde bahnem podél nízkých kotců přeplněných Židy a v pozadí je mohutný zlověstně dýmající komín. (08.05.2003)