Réžia:
Jaroslav PapoušekKamera:
Jiří ŠámalHrajú:
Ondřej Havelka, Miroslav Macháček, Marta Vančurová, Petr Haničinec, Eva Vidlařová, Michaela Kudláčková, Eugen Jegorov, Jiří Bartoška, Jitka Asterová (viac)Obsahy(1)
Do psychiatrického sanatoria Sluneční dvůr nastupuje nový pacient. Je jím středoškolský profesor češtiny Robert Kilian, trpící depresívní neurasteníí, která se u něj projevuje chorobnou nerozhodností. Jeho největší problém momentálně je, že neví, jestli se má oženit se svou dívkou. Brzy se seznamuje s ostatními pacienty, léčebným řádem i zdravotnickým personálem. Ti se zase seznamují s ním a jeho okřídlenou větou Pojďte, budeme na sebe hodní! Za dobu pobytu se u Kiliana vystřídají tři terapeuti, z nichž každý má naprosto odlišné léčebné metody: první je zastáncem terapie zdravým vzduchem a psychodivadla, další se naopak pokouší vzbudit v pacientovi zdravý vztek. Nakonec přichází mladá doktorka Březinová, a ta Roberta neodolatelně přitahuje (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (49)
Nikdy nepochopím, jak mohl Miroslav Skála, autor takových přívětivých a optimistických knih jako Cesta kolem mé hlavy nebo Svatební cesta do Jiljí, být v takovém duševní stavu, že ukončil svůj život sebevraždou. Papouškův film je fajn, je dobře obsazený (Macháček, Havelka, Haničinec, Vančurová), ale kniha, jak to tak bývá, je o chloupek lepší. O nedělním deštivém dopoledni se ale klidně dívejte. ()
Tohle mohla být komedie ve stylu Monty Pythona jako vyšitá, vše ale zazdil střih který mi příšerně nesedl, a hudba. Havelka excelující, Macháček zklamání, ale ve své roli nemohl více předvést. Vančurová krásná. Ve výsledku je to takový horší Homolka a tobolka. Možná by to spravila pilulka... ()
Vynikající O. Havelka v československém úsměvném filmu z prostředí psychiatrického sanatoria. Hlavní hrdina je středoškolský učitel českého jazyka Robert Kilián trpící chorobnou nerozhodností. Film J. Papouška mapuje jeho působení v sanatoriu od příchodu po odchod, pochopitelně včetně všech léčebných procedur, lékařů a pacientů. Kilián se velmi brzy projeví jako dobrosrdečný člověk, pro něhož je charakteristické jeho dětinské rozdělování na lidi hodné a lidi zlé a také jeho pacifistická věta, kterou neustále opakuje, až ji proslaví po celé léčebně. Ve vedlejších rolích bych ocenil v prvé řadě E. Jegorova, který rozhodně zaujal v roli hlučného správce sanatoria. Dále považuji za výraznou J. Andresíkovou jako bývalou herečku s evidentní psychickou poruchou. Zatímco P. Haničinec jako Kiliánův první ošetřující lékař překvapil svým milým a nebývale lidským projevem, M. Macháček nebyl tak výrazný jako ve své pozdější podobné roli v Dobří holubi se vracejí. Bohužel dle mého názoru druhá půle filmu nedokázala udržet vysokou kvalitu, přibývalo hluchých míst a zbytečných postav (J. Bartoška). Přesto film hodnotím vysoko, neboť vedle kvalitních výkonů řady herců mohl nabídnout též zajímavé prostředí duševně chorých. ()
Po letech se mi vybaví už jen jednoslovná milostná píseň Marty Vančurové (text si přesně pamatuju: Rooooobertééé...) a skandování: Budeme na sebe hodní a budeme si pomáhat! To není mnoho, ale je to to nejdůležitější. Rozhodně lepší než být na sebe hnusní a navzájem si okopávat kotníky, ne? Představuju si, jak by se takováhle třeskutě pozitivní rytmická deklamace vyjímala v průvodu neonacistů např..... ovšem na tenhle happening bude potřeba větší parta - nejlépe pořádně urostlých sportovců a ranařů, vmísit se mezi "novodělníky", chvíli pochodovat do jejich rytmu, a pak spustit po našem... ()
Pro mě nejlepší Passerův film od šedesátých let. Jinak bych mu už přestala věřit, že dokáže natočit ještě něco lidsky důvěryhodného. Poeticko-realisticko-fantaskní film odehrávající se v rpo film stále více atraktivním prostředí psychiatrického sanatoria. Přehled toho, jací jsme podaný s jemnou schovívavostí. Takhle měl asi vyznít třetí díl Homolkových, ale místo toho to byla sračka. ()
Galéria (2)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Reklama