Hogo fogo Homolka

Super hlášky: On je ten život pěknej, i když stojí za hovno. Co z těla vychází, to rozkoš provází. A nespočet dalších. Tuhle trilogii považuji opravdu za vrchol české ironie a satiry a zároveň dokáží velmi dobře vystihnout lidská přání a různé druhy absurdností. Po shlédnutí i 3. dílu musím uznat, že nejvíc se mi líbí tento druhý díl. Je jaksi nejvíce poetický, má něco do hloubky. Nejen vtipno-trapné vtipy, ale vtipno-trapnou atmosféru až geniální. Jako by tento díl natáčel někdo jiný. (28.08.2012)

Hlášky: Homolka: - "Já jsem si ty prsa musel holit, dokud si mě nevzala. Ovšem, pak jsem se na to vyfláknul, rozumíš? Ale zase jsem musel dělat jiný pitominy." Ludva: - "No, takže ty jsi ty prsa holíš defakto do dneška?" Homolka: - "To jo, ale tupou žiletkou, rozumíš, tupou žiletkou." & Homolka: - "No to víš, sem je to daleko i auťákem." & babička: - "Mářo, dyť von už ani tu kozu neuhlídá." (03.12.2006)

Rodinka přijíždí za "umírajícím" dědou, který vlastně neumírá a vůbec se s ním nesetkají. Ale on přece jen umírá, aniž by se s ním setkali, on v lese, oni v lese. Tento díl jde víc do hloubky než první. Přebírá geniálně komický pohled na Homolkovi, v kterémžto ohledu sice nemůže nepřekonatelnou jedničku dostihnout, ale přidáním ještě starší generace obohacuje ságu o zcela nový pohled - není to jen srandovní motiv navíc. Vzadu za geniálně trapnou rodinkou běží zcela jiná obyčejná trapnost - stáří a smrt jako dovršení všední trapnosti, z níž není pro "prokletý homolkovský rod" (tedy pro nás) úniku. Ale přece - stařenka je ve své sešlosti jakoby nad věcí - ne snad pro nějakou "moudrost stáří", ale právě proto, že už je tak trochu "mimo" - mimo "aktivní život" a tedy i jakoby mimo kletbu jeho trapnosti. A dědek? Ve svém "umírání" stojí na hranici osvobození. Ale jen na hranici. Z tohoto kruhu trapnosti totiž není úniku. Smrt jen naznačuje, že jsme pod závojem kletby, dává mlhavě zahlédnout skrz, ale neumožňuje závoj strhnout. To, co dělá druhý díl jiným než první, je tématizováno hned na začátku v geniální scéně s dědou a puberťačkou v prázdné hospodě. (Komentáře stojící za přečtení: Šandík, Subjektiv. Pozoruhodnou nevšímavost projevuje Vančura, naopak potěšil Venkovan.) (25.03.2011)

První díl Homolků byl překvapivě úspěšný, a tak si tvůrci řekli, že pěkně zatepla natočí pokračování. Fajn, a o čem - kromě Homolkových, pochopitelně - by to jako mělo být? --- Právě takhle se to nemělo stát. Genialita prvního dílu spočívala v jeho spontánní nepromyšlenosti. Z kukly se vylíhl motýl, jakého nikdo neplánoval. Ovšem neplánovanost je z definice neopakovatelná. --- Publikum vnímalo Homolkovy především jako nemorální hňupy. A tato reakce zpětně působila na Papouška. Dobrá, uděláme Homolkovy, jak si koupili auto, a jedou se s ním z nedostatku lepších nápadů ukázat prarodičům, za kterými by se jinak neobtěžovali. Přitom si počínají tak hulvátsky, že propásnou dědečkovu smrt. --- Zřetelně slabší než první díl, leč stále ještě dobré. (29.08.2010)

Homolkovi strikes back! Druhý díl z Homolkovic trilogie je slabší než první díl, není-liž pravda? Homolkovic jsou opět vtipní, prostě stará klasická Česká rodinka. Jejich radost z nového auta je nezměrná. Bohužel, vtipů a hlášek je tu méně než v prvním díle a je znát, že scénáristovi v závěru už trochu docházel dech. Navíc je tady zbytečná linie, nebo spíš, zbytečné scény s umírajícím pradědou. Je to sice smutné, ale do Homolkovic univerza se to nehodí. Dále mě trochu dráždili nudné scény ze psího cvičáku. Ovšem jako plus beru, že se film odehrává na venkově a ne jako první díl v jednom bytečku. Bohužel to na víc jak na 3 hvězdy nemá. (13.12.2010)