Homolka a tobolka

Na třetím pokračování je patrný už značný ústup od kvality prvních dílů, ale proč? Tísnivá atmosféra počínající normalizace pozvolna dusila svobodu uměleckého snažení všech směrů a euforie nadějí a touhy po svobodě byla nenávratně pryč. Dle mého názoru je spíš zázrak, že se Jaroslavu Papouškovi podařilo zrealizovat třetí pokračování Homolků, i když se tak stalo za cenu mnoha ústupků a kompromisů za které nenesl nejmenší vinu, protože už dokázal, že je skvělý umělec. Homolkovi jsou tentokrát na horách a jejich věčné hádky se protínají s osudy mnoha dalších postav. V těch se objeví poměrně dost známých herců a to je to, co filmu ublížilo víc, než barevný kabát. Za kameru se tentokrát postavil Miroslav Ondříček, což může spolu se stabilním scénářem znamenat jediné: Perfektní filmařina, řemeslo a i v kontextu tehdejších paskvilů stále vynikající a vyčnívající komedie. Ale hlavně – Homolkovi jsou pořád Homolkovi tak, jak jsme je měli rádi dosud.. (22.02.2009)

Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146). (01.04.2013)

Nemám rád homolkovské filmy, tak mě za to zabijte. Přijde mi to jako nějaká trapná pardodie na sama sebe. Sice je v tom nějaká ta lyrika a všechno, ale více jak jednu hvězdu tomu dát nemůžu. I když bych se méně vyjímal mezi ostatními kritiky... moje svědomí by prostě vědělo, že jsem to udělal jen kvůli nevybočení z řady. Prostě se mi to nelíbí a já to dávám najevo. (02.10.2008)

Herecký koncert v rozmáchlejším a výpravnějším stylu a ještě více uvolněnějším díle přidává kouzelného Jiřího Hrzána. Tento třetí díl trilogie je komediálně asi nejjasnější pro širší publikum, nonstop zábava bez uměleckých dlouhých relaxačních uměleckých pasáží jako v předešlých dílech. Mám ho asi ze všech nejraději a viděl i nejvíce krát. 100% (viděl jsem: mnohokrát) (28.01.2023)

Hlášky: Homolková: - "Co říkáš, táto?" Homolka: - "Co?" Homolková: - "Říkám, co říkáš tomu panorámatu?" Homolka: - "Je to žrádlo." Homolková: - "No, a co až budeme nahoře, to teprv budou panorámata." & Homolka: - "Každej normální civilizovanej člověk ví, že když tluče a někdo na něj tluče, tak tluče proto, aby netlouk." (03.12.2006)