Homolka a tobolka

Ovšem, mně se teda jeví nejsolidnější ten Burda. On je takovej dlouhej, ale... šaramant! Pod dohledem krásné kamery Miroslava Ondříčka, dokončil režisér Jaroslav Papoušek svou trilogii o Homolkových, tím jednoznačně nejlepším filmem, který si bere všechna nej z dílů předchozích a navrch přidává svou vlastní porci čecháčství. Tohle je jedna z nejzábavnějších československých komedií vůbec. Ježíšmarjá paní, přece se mi nebudete bavit na zádech?! (31.03.2017)

Kdo jinej by mohl udělat na horách takový rozruch, než právě Homolkovi. Nejdříve se pohádají s rádoby umělcem, pak s lidmi, kteří si s nimi chtějí prohodit pokoje a pak i mezi sebou. Homolkovi já mám skutečně rád a myslím si, že je to jedna z nejpovedenějších seriálových rodin, které se zrodily na našem území. 5* si film zaslouží, protože je podobně jako ostatní dva filmy výborný a hlavně vtipný. 5* (27.12.2011)

Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146). (01.04.2013)

Homolkovic jsou stále Homolkovic, ale... to jemné tepání nešvarů měšťácké povahy hrabající si vždy na vlastním písečku již nemá žádný šmrnc. Píseň znějící na počátku i v závěru naznačuje, že napříště se nebude nastavovat zrcadlo, ale vychovávat a vodit za ručičku. Pravda, to "bavení se podle plánu", byť ne pětiletého, trefilo hřebíček na hlavičku. Organizovat spontaneitu - absurditka - je to ale málo na celovečerní film. Silné **. (12.10.2014)

Normalizace postupovala rychle, a když došlo na třetí díl homolkovské epopeje, režisér Papoušek už evidentně musel brát nemalý ohled na pokyny pánů soudruhů. Výsledkem je povinná, normalizační satira. Homolkovi jsou zredukováni na sotva víc než neslušné a chamtivé maloměšťáky, jimž se třídně uvědomělý divák právem směje. --- Už začíná ta proslulá jinotajná hra, kdy politbyro nařídí, tvůrce naoko poslouchá, politbyro ví, že je to jen naoko, diváci to vědí a potichu se chichtají, ale výsledky jsou otupující a tristní: namísto umění, kam se podíváš, už jen samé sračky. --- Třetí díl Homolků je časově i kvalitou tak někde uprostřed svahu. Cosi z původní kvality ještě dožívalo a co přišlo potom, to bylo vesměs ještě horší. (29.08.2010)