Homolka and Pocketbook
Réžia:
Jaroslav PapoušekScenár:
Jaroslav PapoušekKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Karel MarešHrajú:
Josef Šebánek, Marie Motlová, Helena Růžičková, František Husák, Petr Forman, Matěj Forman, Jiří Hrzán, Iva Janžurová, Věra Křesadlová, Eugen Jegorov (viac)Obsahy(1)
Tretí príbeh pražskej rodiny Homolkových. Tentokrát sa rodinka vyberie na zimnú rekreáciu do Krkonôš, kde si chcú poriadne užiť, a čo najmenej minúť. To je však ten najmenší problém. Séria nešťastných náhod nemá konca a z dovolenky sa stáva festival nepríjemností a zmätkov... (STV)
Videá (2)
Recenzie (302)
Každej civilizovanej člověk přece ví, že když tluče a někdo na něj zatluče, tak na něj tluče proto, aby netlouk. Tomu přece rozumí každej magor a Vám jako extramagorovi to extra říkám, ale naposledy.Závěrečný díl povedené trilogie. Známé postavy z Homolkovic familie doplňuje kulturní referent alias "to bude horor" , kterého hraje Hrzán. A bude na co koukat ! ()
Smutný doklad toho, jak destruktivní vliv na český film měl nástup normalizace - tenhle film neměl nikdy vzniknout a představuje v podstatě zpronevěru vůči všemu tomu, co představoval původní snímek ECCE HOMO HOMOLKA. Oproti předchozím dvěma filmům o osudech klanu Homolků zde Papoušek své satirické ostří otupil na minimum, přibylo naopak postav a politiky - ze všech těch soudruhů a soudružek a povinného optimismu kolektivní rekreace mi je na blití, stejně jako z postavy vedoucího zotavovny (v hereckém podání Stanislava Dytricha), který nechá ostříhat "kulturního referenta" (Jiří Hrzán), protože ho irituje jeho "chuligánský" účes. Scéna, v níž ti dva přihlížejí bavícímu se davu a vedoucí vysvětluje svůj přístup k jejich práci, je symptomaticky příznačná pro ducha nejen této komedie, ale v podstatě i celé normalizační filmografie: "Lidi se chtěj' smát. Starostí maj' dost doma. My jim musíme tady dát zábavu, i kdybysme u toho měli krev potit, člověče." Bože, to je tak dokonalý boží čůrák, že postava fotříka Šebka (Miroslav Donutil) z filmu PELÍŠKY je proti němu doslova sympatickej chlápek odvedle! Na filmu rovněž zamrzí použití barevné kamery, už to prostě není ono, a ačkoli je Miroslav Petříček mistr svého řemesla, barevný film zde jednoduše nemá žádné opodstatnění. Při sledování tohoto pokleslého dílka si nelze nevzpomenout na to, co o Papouškovi píše Jan Žalman ve své knize UMLČENÝ FILM: "Žádný z filmů, který natočí poté, kdy po Formanově a Passerově odchodu přestane působit tlak jejich příkladu, nesnese srovnání s jeho předchozími pracemi. I když odečteme to, co tu bude spadat na vrub znormalizované kulturní politiky, zbude pořád dost důvodů pro názor, že to byla hlavně absence těch dvou, co způsobilo, že Papouškovy filmy ztratily srdce i ducha a utonuly v šedi běžné produkce." (s. 146). ()
Oddechová veselohra to podle mě opět není, pořád je zde dosti neskutečně příšerných situací (hlavně Hrzánova postava je snadno vnímatelná jako výsostně tragická). Ke konci už to vypadá, že rozloučení s Homolkovic rodinou bude přívětivé a ono stejně ne - film končí opět jejich hádkou - jsou prostě nepoučitelní. Skladba "Buďme na sebe hodní" není sice bůhvíjak skvělá, ale jakožto poselství celé trilogie funguje výborně. ()
Kdysi jsem třetí Homolky považoval za nejslabší díl, ale s každou reprízou se mi líbí víc a víc a dnes už je považuji za lepší než ty předchozí a svým způsobem dýchající na záda i jedničce. Možná je to tím, že nesází jen na dialogy a působí tak svižněji, možná jsou mi sedmdesátá léta bližší a tak je to pro mě mnohé ještě víc ze života, možná svou troškou přispěla i skvělá vedlejší Hrzánova linka s nucenou křečovitě organizovanou zábavou a nesnesitelně nadšeným Dytrichem. To vše pochopitelně jako přídavek k další výživné várce skvěle rozehraných situací, dialogů a hlášek. A jako bonus navíc Růžičková se svým nezapomenutelným striptýzem. ()
Mě poslední film trilogie přijde nejlepší, protože tam zůstala homolkovština a trapnosti i radosti malého čecháčkovství, a přitom je film scénáristicky nejpropracovanější. Dokonce jsou tam výrazné vedlejší role (Hrzán, Jegorov, Janžurová, Křesadlová...), což dříve moc nebylo. Tenhle film nezestárne. ()
Galéria (20)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zaujímavosti (16)
- „Když natáčeli v Krkonoších, paní Růžičková s panem Hrzánem museli odjíždět na divadelní představení do Prahy. Josef mě poprosil, abych mu po nich poslala něco k jídlu, dvě stovky a čistou košili,“ vzpomínala s úsměvem manželka Josefa Šebánka Marie. „Tak jsem usmažila pár kotlet a z dobré vůle přidala stokorunu navíc. Za několik hodin zazvonil telefon: 'Máňo, už mi nikdy nic neposílej! Kotlety sež… snědla Růžičková, Hrzán prochl… propil tři stovky. Ještě že mu ta moje košile byla velká.'“ (alonsanfan)
- Helena Růžičková (Heduš) k natáčení uvedla: „Když jsme ve Špindlerově mlýně točili třetí díl, vsadila jsem se s kameramanem Miroslavem Ondříčkem o bednu šampaňského, že mě Jirka Hrzán v náručí přenese přes celý parket. Když se to dozvěděli ostatní, chtěli se do sázky zapojit. Samozřejmě všichni viděli snadný přivýdělek, mysleli si, že se mu to nemůže povést. My to ale s Jirkou měli vyzkoušené, takže mě v pohodě přenesl tam a ještě nazpátek. A šampáňo pak teklo proudem. Dokonce tak, že se pak objevilo v Rudém právu, že se herci po natáčení koupali v šampaňském. Tak to ale nebylo, my jsme se v tom nekoupali, my jsme to všechno vypili.“ (alonsanfan)
Reklama