Smrtonosná pasca 4.0

Prekvapivo vydarený návrat Brucea Willisa, ktorého postava nestratila nič zo svojej pôsobivosti a aj po mnohých rokoch jej Willis dokázal vdýchnuť šarm a dôvtip. Ten je totiž pri scénach s dospievajúcou dcérou úplne jednoznačný. :) Akčné pasáže ponúkajú divákovi len to najlepšie a záverečná naháňačka na diaľnici mi ako milovníčke dokonale štylizovanej akcie maximálne vyrazila dych aj po tom všetkom, čo sa vo filmovom akčnom priemysle už vymyslelo. Navyše scenár, hoci je mierne hlúpy, poukazuje na dnešnú virtuálnu realitu, ktorá môže so sebou priniesť neblahé následky, aj keď viem, že o to v tomto prvoplánovom akčňáku nešlo :-) (29.06.2010)

Uhlazená demoliční jízda plná hardcore efektů, kterou však jako tlustou slepici zařízla PG-13tka. Filmu kralují tři věci: Willis, efekty a kamera. Willis je ve formě, k likvidaci protivníků používá kromě střelných zbraní i policejní káry, mačká ze sebe neskutečné množství hlášek a je stále cool. Efekty se řítí filmem jako nekontrolovatelné tornádo, scéna v tunelu připomíná doslova vysokooktanové destruction derby zakončené profláklým trailerovým soubojem letící auto vs helikoptéra. Závěrečná sekvence už však naplno opustila hranice reálnosti a i když je tahač s návěsem jedoucí pouze po pravých kolech nebo stíhačka prolétávající hroutící se dvoupatrovou dálnicí efektní, působí to celé skoro úsměvně. Kamera je skutečně neuvěřitelná a když se rozhodne opisovat mohutné půlkruhy kolem pohybujících se předmětů, začne Vám vypadávat popcorn z pusy. Willisovi zdatně sekunduje Long, Olyphant si užil svoji roli záporáka a parkourista Raffaelli se postaral o akrobatickou vložku. Viděno, podtrženo, sečteno, rozhodnuto: určitě podařený návrat velké akční série a ikony, ale chyběl mi tam nějaký ten ostrý předmět v oku (a nemusí to být zrovna krápník), trochu syrovější a uvěřitelnější akce a pár slov jako ´asshole´ či ´motherfucker´, na které jsme byli kdysi zvyklí. No jo, fuckin´ PG-13! 110 miliónů dolarů(rozpočet)/353,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (01.07.2007)

Když už se John vrátil, tak s pořádným rachotem! Trailery naznačovaly mnohé a Len Wiseman se nakonec pochlapil a získal bobříka explozí, bobříka hlášek a bobříka odvahy. Když odhrnete digitální filtry z obrazu, spatříte opět toho starého dobrého Johna McClanea. Přibylo hlášek, ubylo vlasů, ale pořád se zatraceně snaží odvádět tu nejlepší práci. Občas si rýpne do předchozích dílů, podiví se nad těmi technologickými hejblátky, které musí rozstřelovat nacimprcampr, ale už po pár minutách zjistíte, že se nic nezměnilo, ať už jde o uhlazeného Olyphanta v černé košili od Gucciho, kung-fu mrchu Maggie Q nebo francouzského spider-boye Cyrila Raffaelliho (je absolutně vynikající, snad si ho některý z producentů všimne... takového protivníka John potřeboval), vyprovodí je McClane s úsměvem na rtech, hláškou v rukávu a nábojem v komoře. Funguje to skvěle, je to našlapané a během dvou hodinek budete tak-tak popadat dech. Určitě vás napadne, že už to není jako za starých dobrých časů... ne, není... 80. léta jsou pryč, 90. léta jsou pryč, ale tohle taky není špatný a já věřím, že naši potomci budou jednoho dne mluvit úplně stejně o naší filmové éře... Lepší už to nebude, smiřte se s tím, oslavujte a vězte, že série zůstala tam kde je... na vrcholu akčního žánru. (26.06.2007)

Len Wiseman, ten eklektický a bezduchý upíří synek a John McClane? Děláte si legraci? To ne! Leda že by... Bruce Willis měl životní formu a Len si udělal legraci z toho, co svými dvěma dosavadními filmy ztělesňoval – z hypermoderní akčňárny. Nuže, zázraky se dějí. Die Hard 4.0 je přesně takový akční koktejlek, jaký ho staromilci rádi popíjejí. Explozivní, ironický, duchaplný... okouzlující a strhující. Čím to? Popořadě: Willis má životní fazónu a jeho John by film utáhl, i kdyby byl scénář o třídu slabší. Scénář není o třídu slabší, je přesně tak řídký, jak je potřeba. Wiseman si na nic nehrál a natočil film bez zbytečných moderních obezliček, se zaujetím a jasnou vizí. Postaru, ale strašně strašně svižně. Timothy Olyphant je záporák k pohledání. Dokonalá kontradikce oplešatělého detektiva, chlapík, který si krví ruce nešpiní, ale používá vymoženosti moderního světa. Toho světa, který se stane smrtící arénou, v níž se stárnoucí detektiv, poslední mohykán svého druhu, utká s modernitou. Neobejde jí, neprotančí kolem ní s elegancí mistra kung-fu, nepodvede jí hackingem či nadpřirozenými schopnostmi, on jí rozčísne pěstí, kulkou, prostě chlapskou silou, na kterou jsme od Johna zvyklí. Detektiv NYPD se s moderním světem nechce kamarádit, on si proklestí cestu z bodu A do bodu B, hláškuje jako za mlada (a více), bruslí skrz nabušené a dechberoucí akční sekvence, obrňuje se klišé a patosem "dobrých poldů", který k 80. letům neodmyslitelně patří. Die Hard 4.0 je závan starých časů, poctivá filmařina s hrdinou, který je loser (a proto cool), s hrdinou, který je se vší hi-tech kulturou tak dokonale nekompatibilní, že připomíná vzteklého Dona Quijota. Narozdíl od toho Cervantesova ale větrné mlýny srovná se zemí, zkrvavený nasedne do ambulance a odjíždí kamsi do hollywoodského zlatého fondu. Dokonale osedlaný žánr, který jsem osobně považoval za krávu hnanou na porážku.Yippee-ki-yay, bastard! (30.06.2007)

S teroristy se nevyjednává, posílá se na ně John McClane! Willis s více životy než kočka a krvavými šrámy putujícími po hlavě pendluje mezi Washingtonem, Virginií a Baltimorem za účelem zatnutí tipce teroristům používajících Rumburakovy metody a je při tom tak zaneprázdněný, že si ani nemá čas zapálit.. Nezlobte se na mě, ale poslední kapička v podobě souboje s F-35, patřící spíše do Bayových megafilmů o robotcích, mě donutila popřemýšlet o sjednání penzijního připojištění, protože ta věc, kterou jsem tam celou dobu tak nějak postrádal, byl starý dobrý pokojný duch vánoc.. V žánru ryzí průměr, mínus jedna hvězda za laciný "Výprodej" značky Die Hard. (02.07.2009)