Smrtonosná pasca 4.0

Len Wiseman autor Underworldu, průměrné krvavé střílečky, která sází na krásu Kate Beckinsale v latexu, se ujal režie jednoho z nejočekávanějších akčních filmů tohoto roku. Bruce Willis zase jednou zapomněl, že hraje ve filmech pochybné kvality, za které ale dostává slušně zaplaceno a vrátil se do první ligy a návrat je to úchvatný. Už od traileru bylo patrné, že film nezůstane za svými třemi bratry pozadu a předvede akci, kterou každý fanoušek Johna McClanea chce vidět. Scénáristé vymysleli perfektní příběh, který je velkým krokem do 21. století. Na vše čemu Bruce Willis nerozumí dostal Justina Longa, v roli hackera, který nechtěně napomohl obrovskému hackerskému útoku na USA, který má za účelem zničit infrastrukturu a poslat USA do doby kamenné(to James Bond v Anglii asi zajásal...). Proti nim stojí ďábelsky namyšlený Timothy Olyphant, krásná Maggie Q a pár dalších nájemných vrahů. Obrovskou pochvalu si zaslouží akční scény. Z traileru polovička vypadalo jako velký průšvih (auto dopadající na jiná dvě, stíhačka s Brucem...), ale výsledek předčil moje očekávání. Len Wiseman akční scény spojil tak dokonale, že si nevšimnete jediné malé chybičky a budete pouze zírat. Po dlouhé době jsem viděl akční scény dělané naživo a ne s použitím stovek počítačových triků a musím říct, že takovéhle scény jsou pro mě stále lepší než cokoliv od WETY nebo ILM. Ani Bruce si nehraje na 20ceti letého začínajícího policistu a všechno dělá tvrdé, přímočaře a nějaké akrobacie se od něj nedočkáte(možná jen průletu sklem, ale to asi nechtěl...). Jeho souboj se zabijákem s akrobatickými sklony je úžasný a připomněl mi souboj Wolwerina s Death Strike z druhých X-menů. Die hard 4.0 je akční povinnost, která nesmí uniknout žádnému milovníkovi akce a já se těším na druhé shlédnutí a třeba se ta jedna hvězdička ještě najde. (08.07.2007)

Johnovi jsem věřil, že se vrátí v plné parádě a nezklamal mě. Sice mě trochu mrzeli ty nadsazenější věci jako stíhačka, létající auto, ale při vzpomínce na explozi střechy mrakodrapu, zřícená letadla a vykolejený vagón metra ve stanici se nepřipojím k těm náhle objevivším zástupům se znalcům Die Hard, kteří náhle vyčítají přepálenost akce. Hlášky cynické a účinné ("přijel cirkus?"). Brutálnost je bohužel kvůli ratingu mizivá a John si může dovolit říct jen jednou "Do prdele!". Ani se nedočkáme podobné scény z DH 3, kdy John ve výtahu postřílí čtyři lidi a pak vyleze celý zakrvácený. Škoda toho, věřím, že na DVD se dočkám více krve, nadávek a násilností... Když se nad tím zpětně zamýšlím mrzí ještě ty nepříliš dotažené věci jako samotné hackování nebo samotný algoritmus. Chytrého Johna jak jsme ho znali se dočkáme jen jednou (vysílačka). Něčeho jako DH3, kde John dostává hádanky s přelíváním galonů vody a další milé maličkosti, které z Johna dělali pomalu Bournea tu prostě není. Přesto dávám plné hodnocení, už jen abych trochu nakrknul ty škarohlídy, co si mysleli, že John to v souboji s Shrekem, Spideyem nebo Piráty prohraje. Je to podobně velký a nečekaný návrat jako Casino Royalo. Jen doufám s tím rozdílem, že Johna už zanechají v síni slávy a víckrát ho nevytáhnou. Ani já bych totiž nevěřil, že se to podruhé povede. PS: Strašně mě bavilo, když se John několikrát překvapivě ozve padouchům a vyvedené z míry je pošle do prdele. (01.07.2007)

Ježíšikriste, pitomečku ( nejpoužívanější slova Die Hard 4 ) -- Není to sračka, ale žádný opravdu povedený akční blockbuster jsem nedostal. Série není v prdeli, ale chuť jít do kina na pětku nemám vůbec.Takže 1.) Nízký rating JE vidět 2.) Bruce docela hláškuje, ale ve druhé půli i dost impotentně a naplano. 3.) Příliš moc "počítačových pasáží," nesnáším, když se ve filmu moc ťuká na klávesnici a probíhají transfery, downloady a dekódy, kterým stejně nerozumíme 4.) Směšné instantní minutové psychologické vsuvky. 5.) náklaďák vs. tank, ehm ehm (choze - ano ano, také jsme si vzpomněl na Ramba trojku) 6.) záporák na hovno -- Naštěstí jsem nic nečekal, takže nemůžu mluvit o zklamání. Čekám na Transformery :) P.S. "Jizvy jsou sexy, ne?" "Ne" (13.07.2007)

Die Hard for the Kids. Historie se opakuje. Stejně jako v jedničce musí John získat zpět ztracenou důvěru jedné ženy (a opět v tom sehraje roli použití toho kterého příjmení), stejně jako ve trojce je bludištěm, do něhož se dostal a v němž si s ním zlosyn pohrává, celé město (namísto New Yorku Washington) a stejně jako ve všech třech filmech čelí bandě teroristů z celého světa (Francie, Itálie, USA). Nově ale kvůli dětskému ratingu mnohem méně kleje a zabíjí jen tak, aby při tom nestříkalo moc krve (tzn. někdy nápaditě, někdy jako v počítačové střílečce z minulého století). Tempo je oproti předchozím filmům výrazně mírnější, John ani lidé okolo něj nejsou neustále ve stresu, není opakovaně rozvíjeno několik paralelních akcí (v čem excelovala zejména trojka) a celkem dost času vyplňuje poněkud sentimentální povídání. Jistě, hlavním Johnovým cílem je - kromě likvidace zlosyna - předvést se jako schopný otec (přičemž cvičným objektem před opětovným shledáním se s dcerou je pro něj Matt), ale nebylo akčních tatíků v jiných filmech už dost? ___ Jako v každém buddy movie, i zde je vyprávění dynamizováno střety protikladných povah. Johna a Matta dělí několik generací i rozsah vědomostí o moderních technologiích a populární kultuře (jeho dialogy s Kevinem Smithem, guru všech nerdů, patří k vrcholům filmu). Jedině spojením sil mohou zvrátit nepříznivý běh událostí, což je ze současného pohledu, kdy již analogoví hrdinové za geeky jasně zaostávají, příjemně nostalgická skutečnost. Informace ještě nebyly vším. Občas se muselo přestat civět do monitoru a něco udělat. John veškeré potřebné "skills" má, chybí mu jenom ony informace. Svalnatí lameři jeho typu jsou ukázáni jako neocenitelní. Od světa reálných (nikoli virtuálních akcí) odstřihnutí hackeři oproti tomu dostávají jeden mravní políček za druhým, a zatímco John svému mladšímu parťákovi uděluje důležité životní lekce ("face your fear"), sám zůstává na konci stejným BFU jako na začátku. ___ Čtvrtá Smrtonosná past je nejzábavnější tehdy, odkazuje-li k některému ze svých (lepších) předchůdců, případně k akčnímu žánru jako takovému (padouchovo pobízení "Say somethin' funny", finty, které John používá). Šlo by o tuctovou hi-tech akci (s akčními momenty občas na hraně parodie typu Pravdivých lží), nebýt její schopnosti sebeshazování... a Johna McClanea, samozřejmě. Protože vlasy už tenhle staronový americký spasitel sice nemá, ale koule pořád ano. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, H34D, lachim, Chrustyn, rowdy's, FrankieCZ (31.01.2013)

Chudák John McTiernan se bude muset smířit s tím, že jeho kultovní jednička a v jistém ohledu přelomová trojka zůstanou ve stínu parádních sudých dílů. Když jsem kdysi v rozhovoru s Willisem četl, že se scénáristé při psaní inspirovali seriálovou 24-kou, netušil jsem, že se dočkám téměř její celovečerní verze. McClane má problémy s dcerou, postupuje při vybíjení padouchů téměř přesně podle jejich hierarchie - a je tak úžasným akčním hrdinou, že jsem nestačil zírat. A po unaveném třetím díle jsem čekal všechno, jen ne tohle. Hledal jsem ve čtvrté pasti spoustu nadhledu a fanouškovského pomrkávání, ale dostal jsem k tomu ještě Johna jako nezničitelného dinosaura, který bez servítek namlátí ženské a ještě jí přitom od plic zanadává. A divák má touhu mu začít nahlas fandit. Hrozba je tentokrát dokonale hrozivá a v jistých momentech až mrazí. Své k tomu dodává i lahůdkový Olyphant, jehož sarkastické poznámky plné vzteku mi zvedaly adrenalin a když McClaneovi říká, že mu zničí život a zabije jeho blízké, podvědomě jsem se v sedadle přikrčil. Když navíc funguje i spojení starého pardála s mladým, umírněným rebelem, je všechno tak, jak má být. V těch dvou hodinách se sice občas objeví až příliš klidná chvilka, ale i tak těch 90% musím přetavit na pět hvězd. Tenhle matador se za návrat stydět nebude. (03.08.2007)