Jednorozený

Tento film so veľmi dlho odkladal. Získal som ho ešte keď som nemal žiadne skúsenosti so surealistickým hororom. Po dokonalom surealistickom náreze Tetsuo som si toto pustil s vysokým očakávaním. Dostal som oveľa viac ako som čakal. Absolútne desivé výjavy, z ktorých ma bude mraziť ešte aspoň týždeň. S tých zvukov mi začínalo asi po polhodine šibať. Čiernobiely, zámerne poškodený obraz dotváral atmosféru do finálnej podoby. V niektorých záberoch som nedokázal zo začiatku rozpoznať, čo vidím a tak si môj zmätený mozog predstavoval rôzne extrémnosti. Iné zábery boli tak hnusné, perverzné, desivé alebo zvrátené, že som ledva dýchal. Proste toto jej ten najzvláštnejší a a najsurealistickejší film aký som videl. Poradím, prečítajte si titulky na konci filmy, pre lepšie (teda aspoň nejaké) pochopenie tohoto snímku. (06.03.2010)

Hodně okrajová záležitost, jak z "jiného světa" a ne pro všechny zcela koukatelná. Ať už pro někoho z důvodu znechucení, zdeprimování, nepochopení nebo dostavující se nudy. Myslím, že to ocení málokdo, ale to je naprosto bezpředmětné, protože tenhle experiment je svým způsobem zcela unikátní. Nejzajímavější na tom je, že je film založen na zážitku "blízko smrti", který režisér E. Elias Merhige prožil po autonehodě, ze které naštěstí vyvázl živ a zdráv. Tím, že je snímek natočen na 16 mm materiál, má černobílý charakter (absence šedé!), je němý (jen ruchy s obskurní hudbou) a v drtivé většině musí divák lovit, co vůbec vidí, získává na opravdu zvláštním nádechu, který se nedá s ničím jiným srovnat. Někoho to může fascinovat a naopak někomu to hlava úplně nepobere. Takhle jednoduchý to je, podobně jako příběh, který bez přečtení informací předem trochu docvakne až při závěrečných titulcích, jestli vůbec docvakne. Ten, kdo se Jednorozenému otevře a přijme ho, tak nejspíš zažije neopakovatelný zážitek. Na každého to bude působit jinak, ale já osobně ho neměl ani pozitivní a ani negativní - a to jsem si pouštěl po tmě zcela sám za doprovodu buřiny. Pro mě to není na vícero shlédnutí, ale jinak než na plný počet se mi nechce. (21.07.2014)

Like a flame burning away the darkness. Life is flash on bone convulsing above the ground. Nebudu tvrdit, že můj jubilejní komentář píši zrovna k této raritě náhodou. Ne, šetřil jsem si tuto extrémně psychedelickou záležitost na tu správnou příležitost, která před chvílí skončila. A jsem spokojen? Co jsem ocenil nejvíce a na čem film předpoklady ohlasu stojí, je samozřejmě radikální zpracování. Černobílý motiv navozuje dusivou atmosféru a v rámci experimentální tvorby jsem ještě nikdy neviděl tak dokonale využitý potenciál tohoto subžánru. Kde jinde bych si snad mohl v jednom záběru najít povrch Měsíce, americké prérie z ptačí perspektivy a výjev z béčkového exploitation hororu? A počítám i vsunuté sekundové záběry "ničeho", zostřující se pohyb roztěkané kamery a uspěchaný posun mraků. Zdánlivě bezmyšlenkovitě uspořádaná souslednost zrychlených a zpomalených scén, uplatněných například při chůzi syna. Konečně jsem se také dočkal začlenění spirituálních seancí, kde se abnormalita nebere v potaz, a kde se hranice dekadence odmršťují pryč vstříc cíli v podobě surového realistického zážitku. Částečnou zmatenost podtrhuje neohrabané počínání terorizujících osob, jejichž oblečení ještě více burcuje představivost k činnosti. Chronologický postup děje okořeněný krásně zvolenou formou, sekvenčními záběry na polohu slunce. Co se týče zvukového podkreslení, tak volba opět výborná, ať už je to jednolitý, nervy drásající tikot hodin bez ručiček, nekonečné kuňkání žab a ševelení cikád nebo tetelivé hučení na pozadí. Co všechno se nedá vykouzlit z jednoduchého děje putování syna Země, se zpětnými ohledy ve formě vody (rybník, moře, déšť), a Boha se sebevražednými sklony, to jsem opravdu nepochopil a užíval si pocitu husí kůže po většinu doby. Pochopitelně je tento snímek určen pouze pro vybraný okruh diváků, kteří ho dostatečně ocení, ale co se týče hodnocení byl bych zdrženlivější. Hodnotit konkrétními hvězdičkami experimentální tvorbu mi přijde značně zcestné. Můj subjektivní pocit z tohoto filmu je ale naprosto úžasný a v mém osobním žebříčku psychotických filmů poputuje Begotten jednoznačně někam ke špici. ? % (29.12.2012)

Stylizace filmu je naprosto fantasticka. Kdybych byl reziser hororu urcite bych se alespon trochu inspiroval u tohodle snimku protoze to vypada opravdu depresivne a spinave. Hodilo by se nejaky surrealisticky zrychlovani ale to uz bych asi chtel moc. Lehce sem nepobiral pribeh i kdyz uz sem dopredu vedel o cem to je ale mozna to bylo tim ze nektery zabery byly az neskutecne natahovany a chvilema sem myslel ze budu pretacet. Proto nedam plnej pocet. Kazdopadne kdo ma chut se podivat na kvalitne vypadajici horurek kterej mozna nepochopi,begotten je jasna volba (09.10.2012)