Služobníci

Film Služebníci mě na první pohled zaujal svým podmanivě syrovým audiovizuálním zpracováním, skrze něž se tvůrcům podařilo přesvědčivým způsobem vytvořit nepříjemnou atmosféru kněžského semináře. I když působí snímek místy zkratkovitě, daří se mu skrze černobílý a o to více tísnivý obraz obstojně přiblížit poměry před čtyřmi dekádami. Film pravděpodobně na jedno zhlédnutí, ale stojí za něj. Slabší čtyři hvězdičky! (04.06.2021)

Ke kladům filmu patří silná atmosféra. Autenticky působící prostředí nejrůznějších zákoutí bohoslovecké fakulty s sebou ale zároveň přináší i technicky velmi špatně sejmuté dialogy, především v interiérech s nevhodnou akustikou (např. v chodbách s velkým zvukovým halem) není hercům občas vůbec rozumět. Tím spíš, že - z hlediska logiky příběhu naprosto správně - často přecházejí do polohlasu až šepotu, protože jejich postavy vědí, že i ty kamenné stěny mají uši, tedy štěnice. (08.12.2021)

Je vidět, že režisér Ivan Ostrochov je původně dokumentarista. Černobilé  záběry jsou skvěle nasmínamé a často si i zajímavě hrají se světlem (například v jedné sekvenci rozhovoru Stbáka s kněžím, kdy kněží je vidět a Stbák je jako tajemné zlo zahalen do tmy.) Jsou tady i jiné zajímavé nápady (například když je znějící hudba utnuta zaklapnutím auta). Dokonce ani ta studená atmosfera mi tak moc nevadila,  protože se mi nějak k té době a přísné bohoslovecké fakultě hodila. Co mi už trochu vadilo  (nebo minimálně vytvořelo takové dilema) a rovněž to může souhlasit s dokumentaristickým zaměřením tvůrce, že pohled do prostředí je sice ucházející, ale do postav se moc nedostaneme, pracuje se s nima  spíše jako s loutkami a to morální dilema pak taky tak nevyzní. Na první pohled jsou tedy Služebníci vesměs dokonalé sošné dílo. Ze studeného materiálu, ale zbyde i trochu studený zážitek a takhle asi režisér Ostrochov vážně zaboduje hlavně u festivalého diváka. Dokázal bych si tu látku představit zpracovanou i plastičtěji.  Ale jako úmělecký film to určitě má něco do sebe a je dobře, že to i takhle  vzniklo.  Váhám nad hodnocením a nakonec si dovolím mírně nadhodnocovat. (10.08.2021)

Komorné dielo s čiernobielym nádychom, ktoré mu sedí. Duch doby dobre odrazený. Áno, toto sa dialo. A po páde režimu obrátili kabáty a fungovali ďalej, ako by sa nikdy nič nestalo. Nacistov aspoň odsúdili, komunistom stačilo prevrátiť kabát. Alebo si dožiť vo vile ako Biľak. Nesadlo mi však to artové zobrazenie, mnoho statických obrazov. Myšlienka ale sadla. (20.02.2022)

Filmársky určite na európskej úrovni - najmä kamera neveľmi zaostáva za Pawlikowskeho čiernobielymi 3:4 kompoziciami. V tomto smere nemám čo vytknúť, ani pomalé tempo s mnohými naračnými výpustkami mi nevadilo. Čo sa ale týka obsahu: Podobne ako viacerým tu medzi recenziami, mi zľahka uniká dôležitosť tejto látky pre domáceho diváka. V súčasnosti predsa socialisti nie sú zďaleka najväčším zlom, či hrozbou spoločnosti - katolícka cirkev je zas v súčasnosti všetkým, len nie obeťou (skôr naopak). Ťažko dnes teda súčasnému divákovi tieto reálie môžu niečo povedať. (U zahraničného, neoboznámeného s našimi dejinami, by úspech teoreticky mohol byť väčši.) Môžeme namietať, že príbeh môže byť (mal by byť?) chápaný aj vo viac všeobecnej, (napríklad) Formanovsky-kukučej rovine súboja malých, zraniteľných jedincov proti mašinérii neotrasiteľnej a zlovestnej moci systému. Z tohto uhla pohľadu príbeh celkom funguje (tlak režimu je tu vďaka vynikajúcemu zvuku priam fyzicky citeľný.), veľmi jasne teda cítime PROTI ČOMU chlapci bojujú - v tomto smere zas pôsobí nedostatočne vybudovaná ich motivácia, tj. ZA ČO bojujú a čo im ich viera dáva. Najmä, keď jednu z najkľúčovejších a najkomplikovanejších postáv príbehu, hrá najslabší herec (mladý S. Polakovič). (23.05.2021)