Všichni musí být v pyžamu

bohužel nijak extra vtipná sonda do hříšnosti lidského života ve vší jeho všednosti. malosti a neschopnosti odolávat tolik přirozeným, byť člověku zakázaným (a o to více chutnajícím), ovocím... scénář není nic moc a ani plejáda zvučných jmen v čele se slušným husákovým (až husarským) výkonem nevytahují tento snímek nad průměrných 50%. (22.03.2011)

František Husák má ono zvláštní kouzlo smutného klauna, takový novodobý český Frigo, či když půjdeme ještě dále do historie, i fyziognomicky se blíží téměř k Pierotovi z komedie dell arte. Potud je vše v pořádku. Na diváka tenhle zvláštní protiklad báječně funguje. Navíc běží o civilizační téma, kdo z nás se někdy necítil podobně jako hlavní hrdina? Komedie Jaroslava Papouška je však taková utahaná, vyhořelá, téměř více, než sám pan Husák coby Řehoř Maršíček. Jakoby byla místy také po infarktu... (07.09.2007)

Tohle je životní role Františka Husáka. Perfektní režie Jaroslava Papouška. Skvělá hudba Karla Mareš s použitím motivů z Malé noční hudby W.A.Mozarta. Výborné scénky a dialogy. Dokonalé herecké obsazení. Řemeslně zvládnutý film na vysoké úrovni tehdejších československých tragikomedií. " A neschopenku sem a neschopenku tam...No co co co co?? " Perfektní!! (03.01.2014)

8/10 - Františka Husáka jsem měl dosud spojeného především s rodinou Homolkovic, kde ale pro mě byl vždy tím hlavním bavičem neherec Josef Šebánek coby jeho filmový táta. Ale tento zaprášený filmový skvost dokazuje, že Husák patřil k našim nejlepším hercům a je především jeho zásluhou, že z těchto tak trochu banálních historek ze života revizora nemocných vznikla jedna z těch lepších, zároveň však méně doceněných komedií 80. let. Mám skoro chuť dát plný počet, ale při vší úctě k těm nejlepším TOP 10 komediím, které tady před revolucí vznikly, to neudělám.  Každopádně je to tak dobré a vtipné, že se na to rád znovu podívám. PS: Ty různé scénky ze života Romů v tomto filmu - to je něco tak milého; o to je smutnější, že co prošlo za minulého režimu, by nyní už zřejmě bylo bez šance. (25.06.2021)

Jaroslav Papoušek zůstal z tvůrčí trojice Forman – Passer – Papoušek jediným, který neemigroval a nadále točil filmy v Československu. Cosi se mu z té původní originální poetiky podařilo zachovat a přenést do dalšího období... i ten hodně socialisticky založený snímek Televize v Bublicích aneb Bublice v televize (1974) měl cosi v rámci formy a nápadu do sebe. I tahle lehce satirická komedie z půlky 80. let není zdaleka tuctovým dobovým produktem, tematicky dost vyčnívá z davu a v něčem mi připomínala spíše tehdejší komedie ze sousedního Polska. Samotný námět muže v rekonvalescensci po infarktu je sám o sobě více než hořký, úvodní a závěrečná scéna vytváří stejně tak hořký cyklický ráz věčných problémů člověka v boji proti neschopnosti dodržet svá stanovená předsevzetí. Trampoty, jaké bývalý pan účetní Maršíček mezi tím prožívá, posouvají téměř celý film do komedie, která má občas štěstí na povedeou scénu, pointu či vtipné nápady (např. romantika důchodců na zahradě pod černým a žlutým deštníkem). Maršíčkův představitel František Husák mě tak nějak střídavě bavil a otravoval, asi jako celý film. Husák asi víc otravoval, film jako celek asi více bavil. Naštěstí netrpěl příliš dlouhou stopáží, jen z toho zajímavého tématu toho šlo vytřískat daleko víc. Zajímavější průměr: 60% (06.02.2021)