Panoptikum Města pražského

Že by jakýsi předchůdce Četnických humoresek? Chvílemi to tak vypadá, ale bude to spíše osobitým "filmopisem" pana Moskalyka. Hodně příběhů je utahaných, upovídaných, neakčních. Celé to drží nad vodou klasická socialistická výprava a herecká elita, o které se nikdy nikomu ve světě ani nezdálo a která je, bohužel, nenávratně pryč!...Úvodní nápěv je nelíbivý a zbytečně dlouhý. (15.10.2018)

Hodně se zde srovnávají Hříšní lidí a Panoptikum. Byť se jedná o volné pokračování a až na jednu výjimku jsou všechny hlavní postavy zde, snese Panoptikum srovnání s jiným seriálem. Nota bene od stejného autora. Seriál má mnoho společných prvků s pozdějšími Četnickými humoreskami. Nejenže sama kancelář o dvou místnostech, z nichž v jedné sedí pan rada a v druhé jeho věrní podřízení, je podobná té, kde sídlí brněnská pátračka v čele s Arazímem. Oba seriály se odehrávají ve třicátých letech, oba končí nacistickou hrozbou. Jako by režisér Moskalyk bazíroval na ostrém kontrastu mezi poetickou První republikou a válečnými léty, během kterých lidi přišli o víru v lidskost. Rozdíl je jen v tom, že četníci řešili povětšinou banální případy, pražská mordparta měla v jurisdikci mnohem závažnější delikty. Náhledy na postavy, prostředí i události jsou si nápadně podobné. Oba seriály silně reflektují Moskalykovo dětství. (06.05.2012)

Něco se pokazilo. A já vlastně ani nevím moc co. Asi to, že seriál si mnohdy bere nějakou tupost a tuctovost původního seriálu, na který se snaží nějak navázat, ale nestojí to moc za nic. Kupodivu ty lepší díly jsou ty nejbizarnější, které alespoň naznačují nějakou živost nebo veselost na rozdíl od všednosti, která je dosti nudná nebo nic neříkající. Poté tu jsou díly v celku spíše bizarní, kdy se zjistí, že vrahem není vrah, ale blesk. Což je tak bizarní, že to nemohu nazvat jinak, než jako skvělost. Pak jsou ale díly, které vlastně ani moc neříkají a nebo jsou naprosto duté. A jedním z hlavních problémů asi nakonec je i to, že třeba starý Mrázek dostane i více prostoru než nový Souček, který je v popředí třeba jenom jeden nebo dva díly, kdežto Mrázek dostane jeden díl celý sám pro sebe. Hezkým vytržením z rutiny je hned druhý díl, kde vlastně ani nejsme ani moc v Praze. Poté jsou ale dosti patetické díly, jako ten v Paříži, ve kterém se hlavní hrdina ukazuje jako neomylný génius a celá zápletka okolo něj se nese v dost zvláštním a nicotném duchu. Je to škoda. Seriál to nakonec nebude ani tolik o celku, jako alespoň v případě původního seriálu, ale spíše půjde o jednotlivé části. A je toho škoda. (01.03.2021)

S původním seriálem se to prostě nedá srovnávat, navíc zastudí nechutné ideologizování, které se skrytě objevuje takřka v každém dílu (např. vykreslení četnictva jako bandy neschopných idiotů a směšných figurek - přitom historie je takořka přesně opačná, policie byla za první republiky docela cirkus na kolečkách, četnictvo bylo vesměs špičková organizace/ nebo ostouzení kapitalsimu za každou cenu). Nicméně koukat se na to dá. Průměr mezi socialistickou televizní zábavou. (17.03.2013)

Více než důstojné pokračování seriálu Panoptikum města pražského. A opět jsme u pánů na „čtyřce“ v Bartolomějské. Inspéktóři Bouše a Brůžek (Vinklář a Bláha) a samozřejmě policejní rady Korejs (Adamíra), který velmi dobře nahradil původního radu Vacátka. A opět s humorem a lidskou shovívavostí řeší kriminální příběhy hříšných lidí hlavního města v třicátých letech minulého století. K jejich metodám patří kromě dokonalé znalosti prostředí a místních delikventů také smysl pro humor. …„Policie občas něco ví, i když ne vždy to, co by chtěla vědět…“ nádherná myšlenka. V příběhu Hokynářská balada, si divák přijde na své. Svůj geniální herecký koncert zde dokonale předvádí Jan Přeučil (realitní agent Tauf) a Miroslav Moravec (obchodní příručí Poupě), je mu snad hrají i všechny konečky prstů:-)) (28.02.2013)