Queer as Folk

Zajímavá přehlídla chlípnosti jednoho zbohatlého gaye Briana.No velká část se odehrává kde jinde než v barech a klubech a nebo po jakýchsi fast foodech čímž své prostředí značně neurčuje a dokonce mi přijde, že ani tak nejde o ten děj jako o určité scény s kterými si herci a vůbec tvůrci všeho možného dali jistě velikou práci a to jest sexuální scény.Jsem jen člověk z masa a kostí jako všichni ostatní a u sexuálních scén jsem občas koukala s otevřenou pusou.Akorát jsem prostě někdo ,kdo miluje intriky a zamilovanost malého "štěňátka" Justina,který právě přichází na to,že je gay a svěřuje se o tom své nejlepší kamarádce ze školy-mi přišla na celém příběhu asi nejvíce sladká (ta jeho zamilovanost) a pořád jsem si přála aby ti dva konečně byli spolu.A časem se na chvíli podaří akorát ani jeden z nich nebude šťastný.Mrzí mě konec.Co jsem si skutečně užívala jako divák byly díly s krásným mladým houslistou a Justinem,který se rozhodl,že si také najde bokovku..Poutavé občas příliš zdlouhavé ale za ty sexuální scény to stojí :-D. (15.07.2012)

Tak toto je seriál, který vás chytne a už nepustí. Skvěle napsané postavy, perfektní casting, děj neustrne, skončí jeden díl a vy se už musíte dívat hned na další. Nezávidím premierovým divákům Showtime, nedokážu si totiž představit, že bych musel čekat celý týden na další díl. A to, co před kameramou předvádí Brian s Justinem...ufff.. to jiskří tak, že by musel chytnout i mokrej stoh slámy. Není o čem debatovat, Gale Harold a Randy Harrison neprožívali vzájemný okouzlení (kulantně řečeno) jen před kamerou, ale i za ní. (28.04.2010)

There’s None so Queer as Folk Justin Taylor – tak trochu umělec, tak trochu spratek – se jedné noci potkává s Brianem Kinney. První polibek, první sex. Briana chce každý, ale problém je, že ho nikdo nemůže mít. A takhle to všechno začíná. Příběh party přátel – účetní Ted, tak trochu šílený Emmett, lesbický pár Lindsay a Melanie, nesmělý Mikey a samozřejmě Brian, kterému nezáleží na nikom a na ničem. Nebo se tak alespoň tváří... Jeden z mála seriálů, kde s přibývajícím počtem sezón kvalita neklesá, ale naopak stoupá. Z humorné záležitosti s takřka videoklipovým vizuálem se stává čisté drama, u kterého se vám na tváři objeví častěji slzy než úsměv. Postavy se vyvíjejí zcela neodhadnutelným směrem, někdo zemře a někdo se narodí... Bylo by bláhové myslet si, že se takový druh seriálu zalíbí všem, především heterosexuální muži dají zřejmě přednost seriálu The L Word a nejde jim to mít za zlé. Každopádně člověk by neměl QAF odsuzovat, dokud ho nevyzkouší. Třeba v něm něco najde. Třeba v něm najde sebe. A když ne, tak se u něj může alespoň pobavit a ani to není zas tak špatné, ne? Liberty Avenue. Liberty Dinner. Babylon. Save the Last Dance for Me. Nezapomenu... We will survive. (06.04.2007)

Rozhodně kontroverzní seriál, což je všem jasné už podle názvu. Příběh homosexuálů a jejich blízkých. Celkem jsem od Queer as folk dostala to co, jsem očekávala – milostné trojúhelníky, žárlivost, nevěra, drogy, AIDS, šikana kvůli sexuální orientaci. Co mě ale celou dobu neskutečně vytáčelo? Jak pan velký maestro Brian dostal všechny chlapy, na který si udělal zálusk a to vždy a všude. Jasně, takže v reálném životě by nikdy nenarazil na heteráka, co by ho odmítl. Neberu scénáristům, že Briana chtěli vyobrazit jako homosexuálního Don Juana, ale co je moc, je moc. Nejrealističtějším párem se pro mě stala dvojice lesbiček Lindsay a Melanie. Jejich dějová linka patří k vrcholu tohoto seriálu. A nejoblíbenější postava? Jednoznačně tetička Emmett, typický klišovitý podporující všechny předsudky ohledně homosexuálů. Při psaní téhle věty mi došlo, proč udělali z Briana takového frajera. Má nejspíš bourat všechny předsudky, aby si lidi uvědomili, že i „oni“ mohou být borci. (24.11.2012)

Opakovaná anabáze, která se se mnou táhne u většiny seriálů: ze začátku to vypadá nadějně, pak dobré dojmy postupně vyprchávají, jsouce nahrazeny rozpaky, aby se nakonec zájem vytratil zcela a úplně. Dvě hvězdičky už se mi zdály jako příliš přísné, jakkoli bych to viděla spíš na ně, ale dvě a půl hvězdičky mi tady schází... Nápad to nepostrádá, dobré herce už vůbec ne a hudba v člověku budí touhu začít křepčit vzdor pozdním a k tomuto počínání neprosto nevhodným hodinám. Ale k čemu to všechno, když má člověk dojem, že sleduje dokonale nablýskanou a dokonale povrchní módní přehlídku, jejíž účastníci se procházejí a poposedávají se sofistikovaně znuděným výrazem v tváři a sklenkou v ruce. Povrchnost je slovo, které se mi pro charakterizaci téhle řady nešťastných a méně nešťastných příhod zdá nejvýstižnější. Nebudí to zájem, prožitek, vcítění, ztotožnění s postavami, nebudí to nic. Nezajímalo mě, co bude dál, bylo mi naprosto lhostejné, co a komu se přihodí v dalším díle a kdo si to s kým rozdá na kožené pohovce nebo předložce u krbu. Dalo by se říci, že vyleštěná a z drahých materiálů ukovaná forma pohltila obsah. Jenže to by napřed nějaký obsah musel existovat. (21.07.2007)