Queer as Folk

You'll always be young and you'll always be beautiful - you're Brian Kinney fo fuck sake! - - - Po téměř kompletním zhlédnutí seriálu přidávám pátou hvězdu, od první série klesá množství epizod na téma: Koho Brian dostane tentokrát a co na to Justin? a rozpracovávají se všemožná témata - partnerství, rodičovství, prostituce, HIV, homofobie, překonání sebe sama... Chybí ale konfrontace s heterosvětem, který je téměř jednoznačně nepřátelský, což podle mě realita být nemůže. (17.09.2011)

Stačilo mi pouhých pár dnů na to, abych zkoukla všech 5 sérií. Občas jsem u toho proseděla celý den, nedokázala jsem se odtrhnout. Myslím, že na QAF by se měl kouknout každej zamindrákovanej pitomec, kterej netoleruje homosexualitu. Pro mě asi nejlepší seriál, na kterej jsem kdy koukala. Objevil se mi úsměv na tváři, ale padly i slzy :) TOP! (02.08.2013)

1. řada - 90%, 2. řada - 85%, 3.řada - 80%, 4. řada - 75 %, 5. řada - 95%! První řada se parádně rozjela, nic podobného tady nebylo. Skvělé finále mě navnadilo na další řady, kde už to bohužel postupně mírně upadávalo, každopádně si seriál stále držel svůj nadprůměr. Pátá řada se naštěstí vzpamatovala a předvedla bombový zvrat! Ale ten poslední díl mě nehorázně nasral... Přece jen jsem čekal Happy End. Oblíbené postavy: Brian, Debbie... (30.03.2014)

There’s None so Queer as Folk Justin Taylor – tak trochu umělec, tak trochu spratek – se jedné noci potkává s Brianem Kinney. První polibek, první sex. Briana chce každý, ale problém je, že ho nikdo nemůže mít. A takhle to všechno začíná. Příběh party přátel – účetní Ted, tak trochu šílený Emmett, lesbický pár Lindsay a Melanie, nesmělý Mikey a samozřejmě Brian, kterému nezáleží na nikom a na ničem. Nebo se tak alespoň tváří... Jeden z mála seriálů, kde s přibývajícím počtem sezón kvalita neklesá, ale naopak stoupá. Z humorné záležitosti s takřka videoklipovým vizuálem se stává čisté drama, u kterého se vám na tváři objeví častěji slzy než úsměv. Postavy se vyvíjejí zcela neodhadnutelným směrem, někdo zemře a někdo se narodí... Bylo by bláhové myslet si, že se takový druh seriálu zalíbí všem, především heterosexuální muži dají zřejmě přednost seriálu The L Word a nejde jim to mít za zlé. Každopádně člověk by neměl QAF odsuzovat, dokud ho nevyzkouší. Třeba v něm něco najde. Třeba v něm najde sebe. A když ne, tak se u něj může alespoň pobavit a ani to není zas tak špatné, ne? Liberty Avenue. Liberty Dinner. Babylon. Save the Last Dance for Me. Nezapomenu... We will survive. (06.04.2007)

Opakovaná anabáze, která se se mnou táhne u většiny seriálů: ze začátku to vypadá nadějně, pak dobré dojmy postupně vyprchávají, jsouce nahrazeny rozpaky, aby se nakonec zájem vytratil zcela a úplně. Dvě hvězdičky už se mi zdály jako příliš přísné, jakkoli bych to viděla spíš na ně, ale dvě a půl hvězdičky mi tady schází... Nápad to nepostrádá, dobré herce už vůbec ne a hudba v člověku budí touhu začít křepčit vzdor pozdním a k tomuto počínání neprosto nevhodným hodinám. Ale k čemu to všechno, když má člověk dojem, že sleduje dokonale nablýskanou a dokonale povrchní módní přehlídku, jejíž účastníci se procházejí a poposedávají se sofistikovaně znuděným výrazem v tváři a sklenkou v ruce. Povrchnost je slovo, které se mi pro charakterizaci téhle řady nešťastných a méně nešťastných příhod zdá nejvýstižnější. Nebudí to zájem, prožitek, vcítění, ztotožnění s postavami, nebudí to nic. Nezajímalo mě, co bude dál, bylo mi naprosto lhostejné, co a komu se přihodí v dalším díle a kdo si to s kým rozdá na kožené pohovce nebo předložce u krbu. Dalo by se říci, že vyleštěná a z drahých materiálů ukovaná forma pohltila obsah. Jenže to by napřed nějaký obsah musel existovat. (21.07.2007)