Trh márnosti

Uvažovala jsem i nad 3*, ale to bylo asi po hodině trvání filmu. Jenže pak se to táhlo a táhlo, až se to dokázalo dotáhnout dokonce dál než na dvě hodiny a to tomuto snímku rozhodně nepřidalo. A když jsem si navíc ke konci uvědomila, že se mi ta hudba prostě nelíbí, nemohlo být pochyb o mém podprůměrném hodnocení. Ano, Reese a Romola sice byly skvělé a na jejich manžílky byl příjemný pohled, ale to bylo asi tak všechno. Až na pár silnějších scén mě příběh vyloženě nudil a celé mi to přišlo takové neuspořádané. Bylo tam dost podstatných věcí, které se staly mimo dosah kamery (jen se o nich mluvilo), a také tam bylo hodně záběrů, které bych bez problémů dokázala vyškrtnout. Závěr se mi sice líbil opravdu dost, ale na mém hodnocení to nejspíš nic moc nezmění. (29.09.2012)

K adaptacím slavných literárních děl zaujímám velmi skeptický, především těch amerických. Souhlasím s názorem, že národní literární klenot může úspěšně natočit pouze ten stát, jehož občanem byl autor onoho díla. Od W.M.Thackerayho jsem bohužel žádnou knihu nečetl, vzpomínám si jen z gymnaziálních let, že byl představitelem realismu v Anglii a tepal šplhounství, kariérismus, pokrytectví, snobství a sobeckost. Jarmark marnosti je jeho nejznámějším dílem a podle filmu soudím, že do něj všechna svá témata zahrnul. Pokud mám tedy hodnotit film neznaje knihu, líbil se mi velmi moc, dialogy byly propracované, několik nadčasových pravd bilo do očí a sešla se zde pestrá herecká sestava. Reese Whiterspoon už pro mě tedy není jen Pravá blondýnka, světice z Nebezpečných známostí a duch z A co když je to pravda?, ale také Rebecca Sharpová, žena inteligentní, bystrá, vzdělaná, ovšem bez urozeného původu, což v Anglii devatenáctého století hrálo velkou roli. Na povrchnost vyšších vrstev chtěl určitě Thackeray poukázat, nepřekvapuje mě, že právě v anglické literatuře vystupuje silná a obdivuhodná ženská hrdinka. Velmi se mi líbila také Romola Garai, ne nadarmo si ji do svého Scoop vybral Woody Allen, ten se nikdy ve výběru herců nemýlí. Rhys Ifans a Jonathan Rhys-Meyers odvedli svůj standard. Takových zfilmovaných klasik bych si dal líbit klidně víc a víc. (16.09.2008)

Doposud jsem si Thackerayho spojovala ve filmu jen s Barry Lyndonem, který je příliš Kubrick, než aby to byl Thackeray. Ale naštěstí Vanity Fair je mnohem častěji adaptovaný román a tato zatím poslední verze je velmi půvabná a inspirativní. Zatímco na počátku (1911) byla geniální zkratka ve 30. letech jedna sexy moderní verze s Myrnou Loy a druhá tradiční v Technicoloru s Miriam Hopkins, tato s okouzlující Reese Witherspoon vrací celý příběh do indických souvislostí a vypráví o všem milém i nemilém, co nebohou Becky Sharp potkalo. Ačkoli Becky by sama sebe nikdy neoznačila za nebohou, že ano. Tyto opulentní romány v empírové nádheře skutečně mohou jen získat, pokud je režíruje někdo tak kosmopolitní jako Mira Nair. Ano, ta Mira Nair, jejíž Bouřlivá svatba tolik znamenala pro obnovení zájmu o indický film a indickou kulturu na západě. Zkrátka, mohu jedině doporučit. A pokud si stále nejste jisti, klidně si dejte na čas, já čekala na své setkání s Vanity Fair celou dekádu a vyplatilo se. (10.05.2017)

Pro Anglii 19. století mám opravdu slabost, a tak jsem se na tento film docela hodně těšila. Asi první hodinu jsem byla naprosto nadšená, vtip, obrazová krása a ironie mě naprosto dostali. Ale pak film náhle začal ztrácet na rytmu, následně na vtipu i ironii a zůstala jenom ta krása, která ale další hodinu a něco utáhnout sama nemohla.Vcelku vtipný konec mě potěšil; kdyby ale chudák střihač zřejmě v polovině filmu neusnul, byl by to docela zábavný film. (21.10.2005)

Nemůžu si pomoc, ale všechno v tomhle filmu mi přišlo jako slabší odvar z Barryho Lyndona... Ústřední postava je v podstatě totožná (až na to že nosí sukně a k prolézání sociálním žebříčkem má proti Barrymu ještě další, nezpochybnitelné zbraně), téma filmu jakbysmet - oba filmy ostatně spojuje autor předloh W.M. Thackery... Rozdíl tedy spočívá jednak ve vizuální stránce, ve které s o třicet let starším snímkem projíždí na plné čáře, v režisérově pojetí příběhu (který se chtě nechtě musí značně osekávat) - a co si budeme povídat, tady je rozdíl ještě o mnoho markantnější a v neposlední řadě v takových "drobnostech" jako je kvalita hudby... I kdybych pak odhlédl od srovnání s Kubrickovým dílem (které na Jarmarku opravdu nenechává nit suchou), je snímek režisérky Miry Nair jaksi nemastný, neslaný, bez chuti. Reese sice vůbec nehraje špatně, ale celkové vyznění nezachrání. Marně pátrám v paměti po nějaké opravdu povedené scéně nebo obzvláště vypointovaném dialogu... 40% (09.07.2007)