Trh márnosti

Nemůžu si pomoc, ale všechno v tomhle filmu mi přišlo jako slabší odvar z Barryho Lyndona... Ústřední postava je v podstatě totožná (až na to že nosí sukně a k prolézání sociálním žebříčkem má proti Barrymu ještě další, nezpochybnitelné zbraně), téma filmu jakbysmet - oba filmy ostatně spojuje autor předloh W.M. Thackery... Rozdíl tedy spočívá jednak ve vizuální stránce, ve které s o třicet let starším snímkem projíždí na plné čáře, v režisérově pojetí příběhu (který se chtě nechtě musí značně osekávat) - a co si budeme povídat, tady je rozdíl ještě o mnoho markantnější a v neposlední řadě v takových "drobnostech" jako je kvalita hudby... I kdybych pak odhlédl od srovnání s Kubrickovým dílem (které na Jarmarku opravdu nenechává nit suchou), je snímek režisérky Miry Nair jaksi nemastný, neslaný, bez chuti. Reese sice vůbec nehraje špatně, ale celkové vyznění nezachrání. Marně pátrám v paměti po nějaké opravdu povedené scéně nebo obzvláště vypointovaném dialogu... 40% (09.07.2007)

Tento film jsem měla na kazetě dlouho nahraný, ale až dnes jsem se na něj stihla podívat. Nelituji, že jsem tak učinila, Reese mám ráda, Romola Garai je taky výborná herečka (ukázala se třeba v Pokání), zhlédnout film je další možnost, jak si doplnit mezery v literatuře poměrně snadněji než čtením knihy. Příběh se mi líbil, dojal mě, sem tam vtípky, závan ironie, ale i vážné scény, které, jak říkám, mě dojaly. Kostýmy, anglické prostředí, pro to mám slabost a sídla té doby se mi náramně líbí. Docela mi ale vadilo, že herci (tedy jejich postavy) vůbec nestárli a vypadali stejně. Toto je ale jen malá vada na kráse tohoto holčičího filmu. (16.06.2013)

Ona je cílevědomá, afektovaná, strojená i vyzývavá - navlas stejná jako její příběh, neboť autoři na ni (i na něj) shlíží odněkud z emancipovaných a maličko přezíravých výšin jedenadvacátého století ... nedokáží se dívat starosvětskýma očima její doby, aby jí (i jemu) mohli upravit na míru dnešní poněkud neomalené způsoby. Z čehož vyplývá, že název je převelice výstižný, jen jeho význam se trochu posouvá. (23.01.2018)

Takový jakoby "ženský" Barry Lyndon - dobovým umístěním (skoro), pointou (poučením ?) a taky (mohl za jistých okolností) i kvalitou - jenomže je velmi znát, že se muselo skracovat, spěchat s dialogy (zúsporňovat je) a sem tam hodit nějaký ten vtípek, aby to mohlo být snesitelné a použitelné pro běžného diváka. Taky jsem moc nepochopil tu vsuvku s indickým discem (režisérka je původem z Indie - tak snad proto). Kdyby byl film o hodinku delší a oprostil se od všech prvoplánových efektů, mohl opravdu být jedním z nejlepších historických filmů. Jinak : herecké výkony precizní, děj má spád, hluchá místa veškerá žádná, pěkná a docela věrohodná výprava. Co se týče filmových postupů, výc klasických hollywoodských klišé jsem pohromadě neviděl - ale (nevím proč) vůbec mi to tu nevadilo. Taky mi nevadila hudba, která zněla prakticky nepřetržitě a která u podobných filmů většinou všechno zabetonuje nebo donutí diváka pousmát se. Naopak : hudba byla krásná a snad ona povíšila tento snímek někam výš. Mně se to prostě líbilo... Nebýt lehce nezvládnutého (jakoby uspěchaného) závěru, přemýšlel bych velmi vážně o pěti hvězdičkách. (01.10.2006)

Zhruba do první poloviny má film spád, vtip, rytmus. Bohužel se s přibývajícími minutami stává rozvleklejší, útržkovitější a méně přehledný. Jakoby se najednou lekla, jak málo času zbývá do konce filmu a co všechno jí ještě zbývá natočit ;) Režisérčin indický původ se odráží jak ve vizuální, tak v hudební stránce filmu (obojí výborné), filmem prolínají indické motivy, stejně jako prolínaly britskou společností 18. a 19. století. Herci jsou, i ve vedlejších rolí, dobře obsazení a podávají adekvátní výkony. Jarmark marnosti je příjemnou podívanou, která ovšem žánru nic nového nepřináší, ani není jeho dokonalým reprezentantem. (13.04.2005)