The Commitments

K slavnému irskému hudebnímu filmu v režii Alana Parkera jsem se vrátil po čtyřech letech a zůstávám nadále u plného hodnocení. Svěží, v soulovém rytmu odsypávající příběh krátkého vzestupu i rozpadu hudební kapely vzniklou s poselstvím připomínky mizejícího hudebního stylu hýři nebývale civilním zpracováním. Přestože některé věci, které hudebníci mezi sebou řešili, nebyly zrovna příjemné, z filmu na mě sálala často dobrá pohoda a také dojem autenticity, jakobych tam byl nebo aspoň sledoval dokument. Mladický temperament v čele s velkým zápalem ambiciózního Jimmyho, charisma i prokletá svůdnost postaršího trumpetisty, skvěle našlapaná muzika v živém provedení, trojice nádherných vokalistek... a vedle toho film vůbec nenudí, ba zůstává stejně zajímavým i ve všech scénách mimo hudebních čísel, protože má naštěstí poutavě napsané postavy i mimo ústřední kapelu (např. Jimmyho táta) a také spoustu humoru, třeba během početných návštěv na inzerát a Jimmyho rodinou. Tak to alespoň pánové a dámy dohromady zkusili a někam se posunuli, že jo, aneb i úspěšná snaha s jasným cílem, pro radost a z lásky k hudbě se cení. [90%] (09.05.2023)

Jimmy Rabbitte: "Na co hraješ?" Popletený nákupce drog: "Na škole jsem hrával fotbal." Jimmy Rabbitte: "Já myslel na jakej hudební nástroj?" Popletený nákupce drog: "Na žádnej." Jimmy Rabbitte: "Tak co tady děláš?" Popletený nákupce drog: "No, viděl jsem všechny stát tady tu frontu, tak, no – myslel jsem že tu prodáváte drogy." (05.01.2008)

Jeden vyzerá ako The Edge a druhý ako Larry Mullen, ale U2 radi nemajú. Tretí ako Mick Hucknall, štvrtý ako z Kelly Familly a piaty ako spevák z Manic street preachers. Hrajú však soul. Ich rodinné zázemie je iba načrtnuté, prím hrá hudba a vzťahy v kapele. Čiže do značnej miery závisí na vašom hudobnom vkuse, či sa vám The Commitments budú páčiť. U mňa vedie o bod ako film z podobného prostredia ďaľšia lúzrovina Do naha. (05.10.2015)

Nejlepší irský film všech dob? URČITĚ ne! Vítěztsví zajistila Commitments zřejmě vysoká míra diváckosti, jiank si tento triumf nelze vysvětlit (zvlášť když vezmeme v potaz konkurenci: Moje levá noha, Ve jménu otce, Michael Collins). Commitments jsou postaveni na modelu "filmu o vzestupu hudební skupiny", tento model pak v jistých ohledech přetváří po svém. Silný (a typicky ostrovní) je akcent na sociální problematiku, originální je výběr hudebního žánru (soul) stejně jako ironizující humor (nekonečné neshody a konflikty mezi členy kapely... Deco: "Co mám dělat, když nezpívám?" Bernie: "Já nevím, třeba si ho hoň."). (01.02.2006)

Že je to najlepší Írsky film som zistil až po filme a jedine, čo som o tomto filme vedel bolo, že je hudobný a to ma trocha znepokojovalo, lebo tato kategória mna osobne nikdy moc nelákala a ani neláka. Ale keď mi už bol film doporučený, tak ,že to prežijem a asi aj preto som bol veľmi prekvapený, ako mi film sadol. Najviac sa mi páčil ten rodinný štýl natočenia. Naozaj mi to pripadalo, akoby niektorý z mojich susedov sa rozhodol natočiť film o začínajúcej kapele. Všetko bolo tak realisticky natočené a herci to vzali tak nádherne civilne, že by som uveril, že nejaká takáto kapela aj niekedy existovala. Všetko od problémov zohnať elektroniku pre kapelu cez milostné pletky až po každodenne hašterenie sa, bolo obdivuhodne spracované. Už som dávno nevidel film, ktorý by bol tak pôsobivo reálne natočený. Bolo to naozaj natočené s veľkým fanúšikovským srdcom a takýmto  filmom zvyčajne dávam vysoké hodnotenia a tu určite výnimku robiť nebudem. Deviaty film s diskusie V. R. K. a zas je to nádherne svieži zážitok, slabú, ale 5* si rozhodne tento skvost zaslúži. (09.05.2023)