The Commitments

Dobře jsem se bavil. 1)  47letý Alan Parker pozval do konkursu 64 hudebních skupin a spolu s dalšími zájemci o role jejich počet přesáhl 1 500. Ani mně nepřišlo, že šlo většinou o neherce. Účinkující tvoří ze značné části hudebníci a lidi okolo._____ 2)  Film je především nezvykle vtipný. Několikrát jsem se vyloženě smál, a to se mi stává dnes už jen málokdy. Výběr zpěváka překonal v mých očích i Formanův Konkurs. Irská angličtina tomu všemu ještě dodala říz._____ 3)  Špičkově zvolené songy dotvářely skvělou atmosféru, ať už šlo o výpůjčky anebo vlastní tvorbu. All the heart... all the soul... all the music... and more. Parker a hudební koordinátor Paul Bushnell několik písní napsali sami, aby ušetřili za autorské poplatky. Nejdražší hudební licence byl beatlesácký song All You Need is Love. Podle Parkera použití této hudební linky stálo více, než všechny ostatní písničky ve filmu dohromady.  4)  Zvláštní kapitolou je příjemný zvuk kapely, vytvořené ad hoc pro účely filmu, a zejména vynikající hlas 18letého (řekli byste to?) Andrewa Stronga (zpěvák Deco). To je syn irského soulového zpěváka Roba Stronga, který odmítl nabídku na roli a přenechal ji synovi. Andrew do mých erotických snů nepronikl, navíc hrál roli skutečného zmrda, ale zpíval (a zpívá dosud) nádherně._____ 5)  Film od počátku běží v hbitém tempu. Cítím mladistvý elán, nadšení, právě to, co mají začínající skupiny či zpěváci a co se, bohužel, později vytratí. Ani zde film nevydržel, po konkursu zpomalil, ale i tak byl pořád výborný._____ 6)  Prostředí dublinských dělnických čtvrtí je rovněž věrohodné a kupodivu i dost malebné. Používaný jazyk mi dal vzpomenout na základní vojenskou službu, kdy jsme takto mluvili všichni (česky)._____ 7)  Dojemný konec pak trefně zakončil celou story._____ 8)  Zaujali mě kromě již jmenovaných 21letý Glen Hansard (kytarista Outspan Foster), který měl svou hvězdnou dráhu zpěváka teprve před sebou, Robert Arkins (manažer Jimmy Rabbitte), hezký Michael Aherne (věřící Steve Clifford) a Dave Finnegan (vyhazovač Mickah Wallace), jejichž věk se mi nepodařilo zjistit._____ 9)  Vítěz ankety (2005) o nejlepší irský film všech dob (u nás to vyhrál S tebou mě baví svět) mě potěšil a rád se na něj podívám později znovu._____ 10)  Jazykový koutek. Často používané slůvko bollix je něco, co jsme zmršili, podělali. Commitment znamená odevzdání se, odhodlání nebo také spáchání (trestného činu) či, což s jistou dávkou sarkasmu považuji za nejvhodnější překlad, umístění do ústavu (pro choromyslné). Těžko říci, jak to autor předlohy Roddy Doyle myslel. (13.05.2023)

Z počátku se z toho rýsovala čistá kule, ale pak mě trochu utahalo to neustálé koncertování. Já vím, je to film o zrodu (a neprodleném zániku, což není spoiler - dalo se to čekat) jedné irské soulové kapely, hlasu to proletariátu, ale přesto nám Alan Parker při svých neutuchajících režisérských schopnostech mohl nabídnout krapet víc. Kdo si tohle prohlášení vyložil tak, že jsem se nudila, je ovšem na omylu - to bych ty dvě hoďky nesměla strávit v tak vybrané společnosti jako je filmový ansámbl. Oni, perfektní scénář a veskrze pohodová hudba mi berou ze rtů jakoukoli další kritiku. (13.05.2010)

Přestože Josepha Tylera, amerického zpěváka, rappera a textaře, vůbec neznám, drze si vypůjčím jeho citát: „Zdá se, že hudba drží všechno pohromadě. Občas dělá věci méně chaotickými. Občas dává věcem smysl.“ Ač to netušil, krásně tím shrnul děj filmu The Commitments. Na tu chvíli, kdy se partička Dubliňanů rozhodla založit svou dublin-soulovou skupinu, na tu chvíli jejich život dostal smysl a přestal být až tak chaotickým. I když je ten film špinavý až běda a rozhodně se nejedná o žádnou muzikálovou selanku, je to film, který se vám nemůže nelíbit, pokud máte jen trochu rádi hudbu, která má srdce. Andrew Strong rulez (i když tady hrál hrozného pancharta 😃). (13.05.2023)

"Přímočarý" humor, hromada jednoduchých vtipných hlášek, z nichž polovinu už jste slyšeli a tu druhou si domyslíte, ještě než ji dotyčný dořekne, převážně komediální ladění, do kterého se ty vážnější pasáže nehodí, poloamatérští herci a docela milé písničky - to jsou Commitments, podle jedné ankety nejlepší Irský film všech dob. Hudební filmy mám velmi rád, ale u tohoto zoufale jednoduchého dílka jsem se po dlouhé době těšil, až budu z kina pryč. Samozřejmě je to jen moje hodnocení. Hudba je významnou součástí tohoto filmu a pokud vás zaujme - mě minula - nebo jste se kdysi také pachtili v kapele, možná v Commitments něco najdete. 3/10 (30.04.2006)

Nádherný zážitok. O to krajší, keď ho vidíte na plátne. Nič nevedieť sa vyplatilo. To, že pôjde o komediálnu drámu, moju obľúbenú kombináciu, som vedel a nesklamalo. Ale že budem do nebies vychvaľovať hudbu, som netušil. Netušil som, že tam vôbec nejaká bude, preto je asi moje nadšenie také veľké. To dokonalé predstavenie hercov ako muzikantov a hudobníkov, ten rytmus, živočíšnosť piesní. Ten soul! Paráda. Trhalo ma zo sedačky, behal mi mráz po chrbte, pri niektorých piesňach mi šlo srdce vyskočiť a tak som šiel s rytmom, že som kýval v kine celým radom. K hudbe dosť, už len pre tú samotnú sa to oplatí pozrieť, ale že ide aj o silný útok na bránice, práve to si vybojovalo piatu hviezdu a takmer dokonalý verdikt. 95%. (23.06.2008)