Polnočný expres

Ďalší film o väzenskom prostredí a o najobľúbenejšej forme jeho opúšťania. Film je zaujímavý, dobre zahraný a dokonca aj hudbu Giorgia Morodera mám celkom rád. Čo rád nemám, je relativizácia spáchaného zločinu. Dve kilá hašiša rozhodne nie sú zanedbateľným množstvom, tak prečo toľké rozhorčovanie sa nad výškou trestu a povýšenecké postoje k Turkom od ušľachtilých, sympatických a takmer nevinných Američanov? Toto nie je rovnaký prípad, ako keď v juhovýchodnej Ázii americkej študentke jej priateľ podstrčil drogu do batožiny (Brokedown Palace). V tomto prípade sa úmysel nedal poprieť, hašiš bol určený na kšeft, tak prečo ľutovať neúspešného dealera? Aj keď bol film nakrútený na motívy skutočnej udalosti, v záujme získania sošiek a sympatií divákov sa od nej dosť vzdialil. (19.07.2009)

Silný príbeh o chalanovi, ktorý za svoju hlúposť draho zaplatil. Ono veru naozaj Turecko nie je Amerika, aj keď ani v Amerike to väzni nemajú práve dvakrát ľahké (to nie ako v Nórsku, Dánsku...). Niektoré momenty z tureckého väzenia stáli za to, hlavne tie v ktorých sa vyskytla postavička Randy Quaida, ani herecké výkony spolu s hudbou neboli najhoršie, ale popravde, videl som už aj lepšie filmy s väzenskou tématikou. 70/100 (19.06.2016)

Až za mnou jednou příjdou mé ratolesti, že by toužily jet do Turecka, velmi ztěžka oddechnu, pomalým krokem se vydám do své filmové knihovny, vezmu malý disk s nápisem Midnight Express a vložím jej do přehrávače. Velmi bych se divil, kdyby se jim při závěrečných titulcích do té země ještě chtělo.... Ač Turci nejedí vepřové jsou to Pigs! 80% (12.10.2020)

Takhle to dopada, když chce mladej kluk prodat pár gramů jen vobyčejnýho hašiše nějaký tý zkouřený mládeži, musí zažívat takovýhle peklo. Ještě bych dodal, že tady se fakt ukázalo, jakou cenu má pro člověka ta pravá žena. Takovouhle pomoc by nezvládl sebelepší fotr, žádnej brácha ani nejlepší kámoš, to jak Billymu psychicky pomohla jeho holka. [9/10 březen 2009] (30.03.2009)

Od začátku syrový a realisticky působící snímek, skoro jsem měl u první scény pocit, jako bych ten hašiš pašoval já. Fakt jsem se u toho potil. Po Billyho zatknutí to jde z kopce. Vidina brzkého propuštění se rozplývá stejně tak, jako v zasmraděných celách mizí i smysl pro naději a rozum. Co se týče závěru, přišel mi bohužel malinko uspěchaný a nemyslím si, že by v něm bylo obsaženo vše, co bych očekával - nabrání posledních zbytků sil a racionality, vůbec onen impuls k útěku a jeho provedení, které nakonec působí jako celkem jednoduchá a jasná souhra okolností.., tomu mohla být věnována větší pozornost. Ke konci už se přece jen nezdálo, že by totálně vyšinutý a zničený Billy zvládl natolik chladnokrevný "odchod". Nabízí se pak otázka: Proč se tomu nestalo již mnohem dříve?... (15.11.2008)