Horiace Mississippi

85% Režijní virtuos Alan Parker, pán, který je pro mě vždy zárukou kvality a na jehož práci si vždy rád vyhradím dvě volné hodiny, si nevybírá nikdy jednoduchá témata. V Mississippi Burning rozebírá na šabloně jednoduché "columbovské" detektivky (od první scény víme, kdo je vrah) nejpalčivější jizvu na hrdé tváři hvězd a pruhů - rasizmus. Příběh o šikaně černochů jižanskými burany, kteří uděli zásadní chybu - zabili i dva bílé - sledujeme dvojíma očima: Pohledem postaršího detektiva FBI, který v tomto prostředí vyrůstal, byl vychováván v nenávisti k černochům, částečně chápe zdejší lidi ale z tohoto prostředí utekl a rasizmus neuzává (těžko si v téhle roli představit někoho jiného než božského Gena Hackmana) a očima jeho mladého naivního velitele, který to vůbec nechápe a místo aby se ponořil pod nános bahna, chce ho rozdrtit armádou vládních agentů (začínající ale již tenkrát skvělý Willem Defoe). Je trochu škoda, že druhý z pánu má méně prostoru a jejich vzájemná konfrontace je sice místy hodně ostrá, ale o scénu dál už jsou na sebe hodní a jejich závěrečné skamarádění je pak trošičku málo propracované. Nicméně Alan Parker odvedl ve střižně mistrovskou práci a klade záběry za sebe velmi promyšleně, v tom správném tempu, že je film napínavý a místy opravdu strhující. (10.04.2008)

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)

Hodně drsný historický film o rasové segregaci v Mississippi v 60. letech se skvělým obsazením. Vše začne zmizením třech aktivistů za lidská práva. Dva agenti FBI jsou vysláni, aby je našli. Místní obyvatelé moc nápomocní nejsou a nechtějí měnit staré pořádky. Agentů FBI přibývá. Začne válka mezi černými a bílými a situace se vyostřuje. Stále nejsou důkazy. Je to vážně dobře a věrně natočené. Opravdu síla, pokud to tehdy v Americe takto vypadalo. Rozhodně bych vyzdvihl vynikající výkony Geneho Hackmana a Willema Dafoe. Nejde jim nefandit. Ale trochu se to vleče. "Už toho mám dost!" (08.04.2019)

Myslím, že jde o jednu z nejlepších amerických kriminálek (společně s Francouzkou spojkou, Čínskou čtvrtí a L.A. přísně tajné). Je to napínavé, nepostrádá to nadprůměrné herecké výkony - je to skvěle nasnímané (např. scéna, kdy Hackman a Dafoe vezou v autě černocha s pytlem přes hlavu, Dafoe si píská a kamera dělá divy) - takže dnes už Parkerova klasika, kterou by měl vidět každý, koho baví film. (24.09.2006)

Veľmi dobrý film s hviezdnym zoskupením, s Genom Hackman, ktorý je opäť v bohovej forme (uňho je veľmi ťažké zvoliť životnú rolu) a s opakujúcou atmosférickou hudobnou vsuvkou (tá dodáva väčší príklon k trileru než k dráme). Možno treba na tak vážnu tému ešte hlbšie rozpracované postavy (predovšetkým záporné - Rooker...) a scenár, ktorý by nebol častokrát IBA o tom istom. Aby dostal všeobecnejší civilný rozmer. (18.10.2013)