Horiace Mississippi

Klasika a naprostá pecka, která krimi thrillerovým rámováním zpracovává mrazívé téma segregace a rasismu v Americe. Film táhne jak silná nepřijemná atmosféra buranského jižanského města, tak ústřední dvojice legendárních herců Hackman a Dafoe. Ti se přes původní vzájemné nesympatie musí naučit spolupracovat proti většímu zlu. Snímek v divákovy vyvolá hlavně obří nenávist, vůči maloměstským zabedněncům. Je to silný příběh, který je krásně natočený, napsaný i zahraný. Srdcem filmu je samozřejmě jedinečná  Frances McDormand. (27.08.2024)

Stačí pár minut filmu a slovní spojení typu "Martin Luther Negr" a člověk hned ví, jakým směrem se to bude ubírat. Vyšetřování vražd a tyranizování černochů se ujímá hodnej, ale značně připrclej agent Dafoe a jeho drsnější kolega Hackman, který taky dle mého získá sympatie většiny diváků. Protože co nejde silou, jde ještě větší silou a problémy se nemají řešit v rukavičkách. Já se ale při sledování pozastavil spíš nad tím, že zatímco na jihu USA v 60' letech neměla tlupa neandrtálních idiotů v maskách na práci nic jiného, než útoky na černoškou populaci, Československem zatím projížděly rusácké tanky. Mně to přijde, jak vystřižený z úplně jinýho světa. (31.03.2012)

Příběh o rasistických problémech v jižní Americe, který je určitě stále aktuální. Napínavá detektivka o drsném poldovi, který si dělá vše po svém a o tom druhém, který se drží předpisů. Když to všechno smícháte s partou chlapců, oddaných rase, kteří si narazili na palici bílé kapuce a po večerech straší snědé spoluobčany, dostanete výbušnou směs. Výborný výkon Hackmana, kterému obstojně sekunduje Dafoe, a i všichni ostatní herci nezůstali pozadu. Atmosféra ve filmu by se místy dala krájet a celý dojem z příběhu je pozitivní. Určitě bych doporučil jako povinnou produkci do školních lavic. 75% (13.09.2011)

Parkerovi prechod do hollywoodskej mašinérie vôbec neuškodil, práve naopak. Môže si brať na mušku aj témy, ktorými sa dá rozvíriť poriadna vlna prachu. Pri rasistických drámach dopredu viem, že sa nad nimi budem pohoršovať, ale z tohto sa mi naozaj dvíhal žalúdok. Otrasný vypovediaci snímok o nenávisti k ľudskej rase. A aj keď sa mladému Dafoeovi neušla ani nominácia na sošku, tak dal Hackmanovi podľa menšiu hereckú lekciu. Toľko k 'stars', ale atmosféru a napnutú strunu napätia tu okrem Parkera najviac vytvárali hajzli vo svojich rolách ako Rooker a Dourif. Len ten bezproblémový koniec mi prišiel trošku naoko. 85%. (26.02.2008)

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)