Pink Floyd: The Wall

Je pár filmů, kterým dáte 5 hvězdiček. A pak je tu The Wall, pro který je hodnocení příliš úzké. Ale zase i tohle klišé je pro něj taky příliš úzké, protože on to vlastně není film. A taky to není hudební video a už vůbec ne klip. Možná je to pohled do duše, třeba tak trochu té vaší, trochu té lidí co potkáváte. Pohled na dno všech vašich strachů, uzkostí a dávno zapomenutých příkoří, které se v jeden okamžik vyvhrhnou v tom nejnechutnějším a nejsilnějším gejzíru na povrch. Hudba jsou Pink Floyd a csfd není hudební server. Pokud jde o vizuální stránku - málokdy potkáte tak propracovaný obraz jako tady. Samozřejmě - film je součástí konceptuálního alba, to vypráví příběh a každá stopa toho alba se prolíná s tou předchozí nejen hudebně, ale i dějově. Vzhledem k tomu, že obrazová část kopíruje tu zvukovou, tak každá obstojí jako samostatný videoklip se vším co to znamená - konkrétní příběh, atmosféra a pocity vmačkané do pěti minut či perfektně časovaný střih nebo ruchy. A to si tím pádem s sebou nese celý film, aniž by trpěla celistvost nebo naopak chyběla pestrost. Animované klipy naprosto logicky patří do míst, kde jsou a jen dál rozvíjejí celý příběh. Celá hodina a půl je pak do detailu prošpikována obrazy záměrně symetrickými které hned potom kontrastují absolutní asymetrií, hrátky s perspesktivou a vlastně všudypřítomné nekonečno, kouř, dým i pára se proplétají jako červená nit dějovou linkou, jednotlivé obrazové, hudební a významové reference neustále ohraničují celý film do vlastně strašně malého prostoru, kdy se v různých kulisách, dobách a podmíkách odehrávají pořád ty stejné situace. Ohraničené zdí. Nebylo teď a předtím, nebyl jste vy ani oni, jen se ty malé kousky historie vašeho světa točí pořád ve spirále. Nakonec vám zbudou jen dvě možnosti - buď ten film budete rozdýchávat ještě dlouho potom, nebo vás naprosto mine. Otázka je, co je pro vás vlastně lepší. (13.01.2018)

Britský životopisný film o zpěvákovi britské rockové kapely Pink Floyd Rogeru Watersovi (1943) a jejímu nejslavnějšímu albu The Wall z roku 1979. Snímek experimentuje s hudební složkou, jednotlivé písně představují v obrazech jednotlivé životní etapy či vzpomínky, texty těchto písní dokonale nahrazují slova vypravěče a dialogy, jež se vyskytují pouze v nezbytné míře, jsou vůči hudební linii akusticky zeslabeny a odsunuty tak do pozadí. Zpěváka legendární kapely ztvárnil jiný britský umělec B. Geldof a pomocí písní z alba The Wall můžeme sledovat jeho mládí, kdy těžce nesl smrt svého otce ve válce proti Německu, odpor ke školní uniformitě a zradě jisté ženy. Postupně se propadá do závislosti na heroinu a staví kolem sebe pomyslnou zeď, jež ho má izolovat od okolního nepřátelského světa. Hrané obrazy nejstarších vzpomínek postupně vystřídaly působivé animované sekvence s psychedelickými výjevy, jež vyjadřují jeho pozdější pocity osamělosti a izolace, ale také drogové halucinace. Experimentální dílo Alana Parkera vyniká v propojení hudební složky se životem umělce, přičemž se dokázal vyhnout v tomto případě zbytečným tradičním dějovým prvkům, vše potřebné obstaraly vzpomínky a myšlenky, při nichž byly tvořeny skladby z alba příznačně nazvaného The Wall. (07.04.2018)

Depresia. Úzkosť. Beznádej. (19.12.2020)

Samota, frustrácia, nenávisť voči násiliu a masovému donucovaniu - to sú najsilnejšie filmové témy, ktorým stačí už len kvalitné podanie. A tento film ho má sakramentsky veľa! (01.09.2007)

Tenhle film jsem v krátkém sledu několika týdnů viděl více než pětkrát (!) za sebou, což jak pátrám v paměti se žádnému filmu ani zdaleka nepodařilo. Jeden z nejdepresivnějších filmů. P.S. Roger Waters přes velký úspěch s filmem tolik spokojený nebyl. Že by další z řady rockových perfekcionistů? (04.12.2007)

totálně neuwěřitelná šílenost...!!!! (17.04.2008)

Toto je absolutní vrcholné hudební dílo. Myslím si, že neexistuje lepší hudební film, jako je The Wall. Je pravda, že některé scény z filmu jsou velmi silné např. Když si Pink holí obočí a vlasy nebo ta psychedelika na konci filmu. Právě ta se skvěle sehrála s animací. Bob Geldof podle mě obstojně zazpíval píseň In the Flesh?. Vynikající je také druhé kytarové solo Davida Gilmura v písni Comfortambly Numb. Mě osobně se více líbila první polovina filmu. (18.05.2009)

Krom animovaných triku které jsou opravdu špičkové mě nic moc nenadchnulo. (11.09.2009)

Skvělý film s dobrým emotivním příběhem, který je proložen pěknými kreslenými pasážemi. A do to ho po celý film hraje skvělá hudba kapely Pink Floyd. (29.10.2009)

Muluju "Floydy" (26.01.2010)

Miluju Floydy. Až nekriticky. Nemiluju tento film. Dobré, ale mně v tom prostě dráždí ta Watersova zamindrákovanost. Za sebe - mám daleko radši Dark Side a Wish You. Dokonce i Umma Gumma. Ovšem z toho by film asi nebyl. Škoda. Takže jen dobré. 70% (23.02.2010)

Moc neoblubujem experimentovanie, som skor klasik, co sa filmov tyka, ale toto dielko ma chytilo za srdce. Skvele spracovanie, skvela hudba, co si moze clovek viac priat? :) (27.05.2010)

Nemůžu říct, že by to byl průměrný snímek, leč si nemyslím, že je to film "pro každého". Originální nápad, skvělá hudba (shodneme se, že The Wall je suverénně nejlepší album Floydů), kouzlo opakovaného záběru a geniální pochodující kladívka! Jen toho psychopatismu na mě bylo trochu moc. (16.08.2010)

Špička audo-vizuálních děl. Floydům se povedlo vytvořit tu nejlepší hudbu s dokonalými texty (ale oni to ani jinak neumí). Věrohodné ztvárnění depresí kterému vévodí kytarové sólo ve skladbě Comfortable Numb. Flashův projev vypadá tak realisticky, že člověk dostává strach. A konečně, kdo by neznal Another brick in the Wall (part 2)... (13.09.2010)

Na mě místy až moc silné kafe, z animovaných částí mi skoro hrabalo. Ale i tak, velmi vydařený snímek plný příjemné hudby. (29.12.2010)

Vynikajicí film, který však rozhodně není pro každého. Zatímco někdo bude skákat nadšením z kytarových sól během spousty drsných scén, někdo se bude zoufale nudit a snažit se pochopit jak složitý děj, tak důvod, proč se hudební videoklip z několika minut protáhl na hodinu a půl. Já se jakožto příslušník první kategorie nechám unést nejen kytarovými sóly, ale i hudbou samotnou. Klasický mírně melancholický zvuk, u Pink Floyd tak typický, tu přerůstá až do silně depresivní atmosféry, kterou dovytvářejí nejen texty písní, ale i příběh samotný. Ten se dá plně docenit až tehdy, kdy znáte spoustu fakt nejen ze života Rogera Waterse, ale i ze života samotných Pink Floyd. K úplnému pochopení The Wall jsem se propracovávala poměrně dlouho, ale vnímat určité na první pohled nevýznamné detaily určitě stojí za to. Čím vícekrát film vidím, tím více mě dokáže pohltit a nutit mě prožívat osudy zpěváka Pinka společně s ním. Čím vícekrát film vidím, tím více dokážu ocenit geniální animace Geralda Scarfa. Proto by se ti, co film viděli pouze jednou a neví, jak s pocity získanými během jeho sledování naložit, určitě neměli vzdávat a shlédnout ho znovu. Máte můj dík, Alane Parkere, Bobe Geldofe, Rogere Watersi a v neposlední řadě i Davide Gilmoure - za geniální kytarové sólo v Comfortably Numb. Nic jako vaši The Wall nikdy nikdo nevytvořil. A taky už nevytvoří. (12.02.2011)

Jeden z mála filmů, u kterých se mi udělalo vyloženě fyzicky špatně. Poprvý jsem to viděla asi v 15, takže mě u toho samozřejmě napadlo něco jako.. Tenhle film ovlivní můj život. Co se nestalo, můj život se nezměnil, snad jenom, že Pink Floyd patří stále mezi moje nejoblíbenější kapely a když poslouchám The Wall, nemůžu zabránit obrazům v hlavě, který mi z filmu uvízly. Něco tak neuvěřitelně drásajícího, pohlcujícího a ... prostě psycho.. a stejně si myslim, že by to měli vidět všichni. I přes to, jak odmítavě reagovaly moje mysl i tělo po prvním shlédnutí, viděla jsem to od tý doby ještě párkrát...a možná to ztratilo na šokujícnosti, ale až příliš sugestivní, silný a ovlivňující je to pořád. (20.02.2011)

Shlédnutí tohoto filmu byl pro mne neuvěřitelně silný zážitek! "Pravdivý", fiktivní příběh o životě se všemi pocity co k tomu patří, metaforami, náznaky apod.... Geniální hudba ,s bezchybně padnoucími a pravdími texty, která zážitek MAXIMÁLNÍM způsobem umocňuje, krásný příběh, a k tomu nesmírně dobře ztvárněné karikaturické animuce, ukazující (nejen písničkovou) náladu, pocity atd. z dílny nejlepšího karikaturisty Geralda Scarfea (07.06.2012)

Jsou umělecká díla, v nichž pokaždé člověk najde se zatajeným dechem něco nového. A toto je jedno z nich! (21.01.2013)

Tento film spolu s albumom milujem. Myslím že Parker dokonale vystihol Watersovu optiku a myšlienky, ktoré Floydi úžasne pretavili do muziky. Tento film má pre mňa obrovskú výpovednú hodnotu a pokým ostaneme ľuďmi akými sme teraz, bude stále mrazivo aktuálny. (24.01.2015)