Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Réžia:
Alan ParkerScenár:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrajú:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (viac)Obsahy(2)
Režisér Alan Parker nakrútil hudobný film Pink Floyd: The Wall podľa scenára Rogera Watersa, speváka a basgitaristu kultovej skupiny Pink Floyd. Snímka je filmovou vizualizáciou rockovej opery z roku 1979 The Wall, ktorú skupina už predtým niekoľkokrát realizovala vo výpravnej javiskovej verzii. Hudobný námet, hrané pasáže a animované výjavy sú spojené rámcovým príbehom rockera Pinka, Watersovho autobiografického alter ega, ktorého traumy z detstva a frustrácia z úspechu doviedli k úplnej sebadeštrukcii. Počas amerického turné v hlbokých depresiách zostane zamknutý v hotelovej izbe. Vracajú sa mu spomienky na detstvo, poznačené smrťou otca - vojnového hrdinu, ale aj prehnanou materskou láskou a despotickou výchovou sadistických učiteľov. Každý negatívny zážitok sa stal len ďalšou tehlou do múru, chrániaceho Pinka pred okolitým svetom. Postupne sa tak odcudzil nielen fanúšikom, ale aj svojej nevernej manželke. Cestou po špirále depresií a excesov drogovej závislosti upadá do halucinácií, v ktorých vidí sám seba ako nacistického vodcu zástupov. Po precitnutí pred symbolickým súdnym tribunálom skladá účty z rán i previnení a musí sa podrobiť rozsudku: zbúrať múr a otvoriť sa svetu. Film bez lineárne budovaného deja a bez tradičných dialógov len prostredníctvom sugestívnych animovaných obrazov Geralda Scarfea a apokalyptickej hudby z albumu The Wall vypovedá o izolácii, šialenstve a skrytých traumách, ktoré z týraného môžu urobiť tyrana. (RTVS)
(viac)Recenzie (586)
Změť obrazů, které se hudbou podpořeny vryjí do mozku a snaží se Vám ho ušima po kouskách vytahat ven. Mocná hudba. ()
Hudba: Pink Floyd ()
Bože můj. Asi jsem objevila prapůvodní důvod, proč se nás otec rozhodl nechat napospas zhoubné liberální výchově! (Trochu méně otřepaná verze příběhu, jaký asi rodiče Hiltonovi povídají svojí blondýnce o "tajemstvím opředeném" místě jejího početí.) ()
Deprimující. Jiným slovem to ani tolik pojmout nejde. Pink Floyd je místy dobrá hudba, ale převážně je hlavně trochu psycho. Film mě v mém rozmyslu jen podpořil. O tři roky později: Je neuvěřitelné, že se k tomu vracím až po třech letech. Ale jak by řekl jeden můj přítel: "Pouze jsme čekali, než jsme pro to správně dozráli.". Pro tento film to jistým způsobem platí. Stále si myslím, že něco na tom mém původním komentáři přeci jen je, ale není úplně specifický a objektivní. Hlavně protože jsem původně film ani nedokoukal. Pořád si nicméně stojím za tím, že tento film totální cvokhaus a kdokoliv kdo se na něj podívá, aniž by znal alespoň lehce podrobněji hudbu Pink Floyd. Je to film, který je totálně deprimující a klidně bych věřil, že toto je jeden z těch filmů, který nás uvede do stave, ve kterém bychom asi určitě být nechtěli. Film v některých ohledech lehce připomíná Mechanický pomeranč. V každém případě musím sem hodit i plusy, které si to zaslouží a to je hlavně geniálně udělaná linie příběhu pro text písní (pro normální oko je to větší chaos než politický systém naší vlády). Ovšem musím také ocenit poetiku filmu a hlavně to jak perfektně reflektuje naše chyby, které se za celé lidstvo udály a dnes se dějí každý den. Věřte tomu nebo ne, ale tenhle film má v sobě až kurevsky velká ponaučení. Posledních deset minut jsem patřil filmu. Kreslené finále, které mne málem donutilo zvracet mne zároveň nepochopitelným způsobem fascinovalo. Tenhle snímek se nedá extra brát jako něco s příběhem. Nazval bych to něco jako povídky spin-offy, které do sebe postupně začnou zapadat. Zároveň deprimující a zároveň geniální. Nu, kdyby Honzík z roku 2013 četl tenhle komentář, který později k filmu napíšu, tak by se asi posral. ()
Audiohody s nezapomenutelnými animovanými sekvencemi..Floydy žeru odjakživa,bohužel k tomuto dílku jsem se dostal až mnohem později,každopádně to nic nezměnilo na mém užasu..Scénař je taky skvělý(to jsem nečekal)Celkově žádna veselost,ale 100procentně umělecký film ()
Film o tom, jak se může z člověka zcela jednoduše stát zrůda nenávidějící lidi a celý svět. Nejdřív vše začíná druhou světovou válkou, kde malý kluk ztratí svého otce. Když si během svého následného dětství nemá s kým hrát, pomalu se obklopuje neproniknutelnou zdí. Svoji cihlu přidá také úchylný anglický vzdělávací systém svojí brutalitou vyučování a hierarchie zarážející jakoukoliv dětskou fantazii a kreativitu. Když hlavní postavu v dospělosti nehezkým způsobem opustí přítelkyně a jemu zbude jen prázdný život rockové hvězdy, vznikne v jeho hlavě monstrum nenávidějící jakkoliv se odlišující lidské bytosti. Stává se tak stejným "člověkem" jakým byli nacisté, kteří zasadili první cihlu, když mu zabili jeho otce. Vše se tak točí v kruhu, když jedna generace zhrzených vytváří svými postoji další generaci zhrzených. Na závěr je hlavní postava svým vlastním svědomím (po "procesu" plném vykrucování se a svalování viny na všechny okolo) odsouzena k tomu, aby rozbořila ochranou zeď, která jí nedovolila jakoukoliv empatii vůči lidem v okolí, a uvědomila si tak, co udělala a komu se podobala. Snad jediný hudební film, u kterého musí člověk permanentně přemýšlet v doprovodu perfektní muziky. Prostě geniální. ()
Zfilmování jednoho z nejlepších alb rockové historie je naprosto odzbrojující zážitek, který bych ale nedoporučil nikomu, kdo je na tom psychicky špatně...nemusel by to totiž rozdýchat. Tak silná je to rána. ()
Nezapomenutelné. Surové a syrové. Netřeba ani být fanouškem Pink Floyd (i když, on je tenhle film spíš Rogera Waterse než Pink Floyd), aby vás při pozorném sledování roztrhal na kusy. ()
Pinkfloydi mi připomínají mé mládí.. kdy jsem je hodně poslouchala a nedala walkmana z uší. The wall je konceptně rozvržena geniálně do detailu na výbornou. Nejsilnějším momentem byla vzpomínka na školu a úžasná písnička "Another Brick In The Wall"a posléze hrůzostrašná přeměna Boba Geldolfa zápolející s žiletkou (při depilaci obočí) brr.. ()
Taký trochu dlhší videoklip k hudbe Pink Floyd. Nemôžem povedať, že zlý, určite má čím osloviť, vtedy aj dnes, len mňa oslovil trochu menej a ťažkopádne. Chcelo by to trochu viac znalostí britských a amerických pomerov toho obdobia, myslenia, ľudí, alebo priamo si tam to obdobie prežiť. Ale na druhej strane veľa spoločenských problémov, ktoré film nemilostrdne zobrazuje, máme aj dnes, a len tak nezmiznú. Výtvarná a animačná stránka filmu je výborná, na súlož dvoch kvetov aj s predohrou len tak nezabudnem. Momenty na koncerte sú zase mimoriadne mrazivé, ale aj 90 minút filmu sa mi zdalo priveľa. Keby som počúval Pink Floyd, určite by to bolo viac hviezd. –––– Dlužno říct, každý je jen cihla ve zdi, nic víc. ()
Pre mňa absolútny kult. Videl som to nedávno znova a som stále rovnako fascinovaný. 100% ()
Nejsem žádnej fanda Pink Floydů, znám jen pár songů, ale tenhle film byl zajímavej hlavně po vizuální stránce, která se mi asi líbila nejvíc. ()
Bolestivě sugestivní útok na divákovy smysly podkreslený úžasnou hudbou a spoustou zneklidňující symboliky. Hořká generační výpověd povinná pro všechny fanoušky nejen kapely Pink Floyd, ale i artových filmů. ()
nedopozeral som to, vypol som to po piatich minutach. film je nesmierne ale nesmierne posobivy a ten kult je urcite zasluzeny, ale mam dost svojich problemov nez toto dopozerat... a asi by som si mal najskor vypocut album ()
skvělý mix drogových halucinucí ()
Hudbu Pink Floyd ještě snesu, ale tento film je jen pro jejich fandy. Já v něm nevidím vůbec nic. ()
Don't be just another bricks in the wall !! ()
Prenádherný harmonický duet hudby a obrazu, ktorý divákovi opantá všetky zmysly a nechá mu v pamäti zakódovanú živú spomienku. Film ponorený do metafor, depresie a strachu. Holá pravda na filmovom plátne. Pravda o strachu. Pre každého, kto rozumie čo je život bez servítky. ()
Tento film mi utkvel pamäti ešte od detstva, v tej dobe to však boli skôr vizuálne vnemy (pochodujúce kladivká, animácia mlynčeku), než nejaké dôležité pocity, či nebodaj magická hudba Pink Floyd. Preto ma po rokoch stále viac a viac udivuje aj citlivá stránka filmu, Bob Geldof ako pološialený a svetu odcudzený Pink, dokonale presná hudba, či každý obraz patriaci do mohutnej lyrickej mozaiky. Čo to so mnou urobí, keď to uvidím o ďalších desať, dvadsať rokov...? Forma i obsah dokonale vyvážené. ()
Ťažko zobraziť v obrazoch hudbu Pink Floyd ale Alanovi Parkerovi sa to podarilo.Snímok človeka doslova pohltí surealistickým svetom reálna a animácie. ()
Súvisiace novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (viac)
Reklama