Geunyeoui sasaenghwal

Hlavní hrdince příběhu – kurátorce současného umění Sung Deok-mi (Pak Min-jong) září na tváři unylý úsměv 24/7. Pak Min-jong hraje „milou a příjemnou ženu“ podobně jako letuška 1. třídy superluxusních aerolinek. Bez emocí a jakéhokoliv hereckého nápadu. Jediné, co ji snad může vyvést z konceptu je nedokonalý make-up nebo outfit, který stylově a barevně neladí s dokonalým oblečením jejího přítele – ředitele galerie a umělce v jedné osobě – Ryana Golda alias Lva (Kim Jae-wook). Lev je statický a prkenný, jakoby jej chytili do klece a on již jen čeká na poslední ránu z milosti. Už dlouho jsem neviděla tak nesourodou seriálovou mileneckou dvojici jako v tomto případě. Jejich útrpné společné scény jsem v pozdějších epizodách už přeskakovala. Kim Jae-wook a Pak Min-jong nejsou typově a hereckým přístupem pouze jak z jiných planet, ale doslova jak z jiných galaxií. Mezigalaktická láska sice existuje, ale tady se nekoná. Jediné, co mají ti dva společného, jsou opravdu jen outfity nějaké luxusní módní značky, která si v seriálu dělá celkem dobrou reklamu. Kim Jae-wooka mám ráda, myslím si, že je to opravdu dobrý herec, ale tady jede jen asi na 20-30%, jakoby se v této roli sám necítil příliš dobře. Mnohem víc bavily herecké výkony některých vedlejších postav, jako byli rodiče hlavní hrdinky, afektovaná staronová ředitelka galerie a především „bratr“ judista – ředitel tělocvičny (An Po-hjon). Ten byl fakt skvělý a vtipný, díky němu dávám jednu * navíc. Poznámka pod čarou: Hlavní hrdinka, žena po třicítce je aktivní fanynkou snad o 15 let mladšího zpěváka-idola (tj. aktivně jej pronásleduje a fotografuje). Dobře, budiž. Ale nechápu proč tento motiv nevyužili v příběhu víc? Čekala jsem například, že když se hrdinka poprvé se svým idolem osobně setká, tak se to herecky nějako vtipně, zajímavě využije, že se jí alespoň trošku roztřesou ruce nebo hlas, že bude konečně působit jako člověk ;-) Ale ona i při setkání s idolem opět nasadila svůj unylý a blahosklonný úsměv jako naprogramovaná robotka. (11.09.2022)

Park Min-yeong se krásně směje. Prototyp jemnosti, který má kouzlo i když překračuje hranice fangirlingu. To je hlavní a největší důvod, proč Her Private Life dávám 4 hvězdy. Ono je to totiž jinak jihokorejsky standardní. Prvotřídní práce, ale dějově neohromí. Ještě, že to má Park Min-yeong. OST https://youtu.be/_W7Rimrt1KM (27.06.2020)

Na K-drama standarty je Her Private Life nadprůměrně kontaktní, tolik doteků a polibků v jednom K seriálu jsem asi ještě neviděla. Celkově se tahle tvorba řadí do kategorie, kde jsem shlédnutí posledního oddalovala co mi moje netrpělivá povaha dovolila - nechtěla jsem, aby ten příběh skončil :) Moc fajn to bylo. (01.07.2023)

Upřímně se přiznávám, že občas ten fangirling byl pro mě přes čáru, bylo mi za ně pěkně trapně. Naštěstí se to postupem času upozadilo a spíš se to soustředilo na vývoj vztahu mezi hlavními postavami. A to bylo fajn, měli spolu pěknou chemii, nijak zvlášť se nehádali, všechno si vysvětlovali, byli tam pro sebe a to bylo vlastně to hlavní, co mě u seriálu drželo. Vedlejší postavy mě nijak zvlášť nezaujaly, společná provázanost mi přišla až přes čáru a bohužel mi občas Park Min-yeong přišla toporná. I přes nádherný úsměv, kdy se jí rozzářil obličej a byla krásná, mi prostě občas přišlo, že jí to z nějakého důvodu nebaví nebo prostě neví, jak se má v té chvíli tvářit a režisér jí to neřekl. OST generické, výkony standardní, pohodová romantika na nudná odpoledne. Pěkný průměr. (31.03.2022)

Her Private Life je jemnou romantikou, která diváka pohladí po duši, byť místy hrozí mírné diabetické kóma. Když už hrozilo nadměrné přeslazení hlavní dvojicí, tak nastoupily vedlejší postavy a trochu tu sladkost rozpustily (manažerka kavárny a její rodina, rodiče Deok Mi, Cindy). Nejen díky Park Min Young se nabízí srovnání s What`s Wrong With Secretary Kim a byť se atmosféra obou příběhů malinko liší, troufám si říct, že komu se líbilo tohle dorama, bude se mu líbit i Her Private Life. Velkým tahákem je mimo jiné i otázka „fangirlingu“ a byť mě toto téma míjí, dokázal jsem se s tímto problémem svým způsobem ztotožnit, protože ruku na srdce, jak se chová vaše okolí, když zmíníte doramu, mangu nebo cokoliv jiného z asijské tvorby?*** Trochu mě mrzí hudební stránka příběhu, protože písničky nebyly celkově špatné, ale nenašel jsem zde nic, co by mě chytlo za srdce. Též se zde opět neobejdeme bez výchovných aspektů a některé scény byly na můj vkus až příliš dlouhé.*** Shrnuto a podtrženo – pokud je příběh dávkovaný po malých dávkách, tak je jen a jen příjemným. A milý příběh si zaslouží milé hodnocení – 3* (7/10) (28.01.2020)