Dekameron

Velmi těžké je hodnotit tento snímek. Jako adaptace nebo spíše volné inspirování Dekameronem, Boccaciovým mistrovským dílem, film uspěl. Jednoznačně zvládá těžkou odpovědnost a příběhy převádí na filmové plátno s lehkostí. Příběhy ukazují různé lidské vlastnosti. Dekameron složený ze 100 novel vychází z povídání příběhů 10 lidí po dobu 10 dni v období moru. Toto P. P. Pasolini naprosto vynechal a soustředil se na příběhy, které na sebe nechal volně navazovat místem a časem. Pasolini jako obvykle dává průchod svým pocitům a vášni a nic pro něj není tabu. Jeho homosexualita se ve filmu hodně projevuje, ale ne se zaměřením na muže jako na samotnou sexualitu obecně. Sex pro něj nikdy nebyl tabu a nebojí se ho použít jako prostředek k vyprávění děje nebo jen jeho lehkou součást. Nejde hodnotit samostatně příběhy, každý má svoje kouzlo svůj smysl svou vnitřní sílu a pravdivost. Velmi silný pro katolíky určitě musí být příběh o muži, který se na smrtelné posteli vyzpovídá ze svých hříchů o kterých si myslí, že jsou obrovské a neodpustitelné. Příběhem asi nejkouzelnějším pro mě zůstává ten, v kterém sám Mistr Piere Paolo Pasolini vystupuje jako umělec, který maluje v kostele na zeď tři obrazy. Dva nakreslí, podle toho co vidí v každodenním životě a třetí nechá prázdný(jak sám říká "Proč tvořit umělecké dílo, když je krásnější o něm snít? "což je pro mě úchvatný citát, plný čisté pravdy z rukou mistra). Tyto obrazy pro mě symbolizují celý Dekameron a jeho příběhy, které mají vycházet ze života, z lidí a z doby v jaké žijí. Po stránce formy opravdu nelze nic vytknout, bohužel s poutavostí je to problematické a film není rozhodně pro každého. Pasolini se snažil ukázat co on sám považoval za důležité, ale pro mnohé by to nemuselo stačit na kvalitní film. Přes to všechno ukázal Pasolini nesmrtelnost Dekameronu, protože Baccacio vytvořil příběhy o lidech na příc časem a místem. (12.08.2006)

"Proč tvořit obrazy, když je krásné o nich jen snít?" Dekameron je velmi vtipná a malinko zemitá záležitost. V každém případě jsem se příjemně bavil. Navíc se na to pěkně koukalo a poslouchalo. Bodejť by ne, když za kamerou stál Tonino dellli Colli, dvorní kameraman Sergia Leoneho, a hudbu složil Ennio Morricone. Nejlepší povídka? Jednoznačně ta o malíři, který pronese onen zmiňovaný výrok. (30.01.2010)

Pasoliniho interpretácia Boccaciovho Dekameronu je humorom blízka knižnej predlohe. Prostredie, hrdinovia a celkové vyznenie sú však na hony vzdialené aristokratickým vrstvám. Jednoduchí ľudia, zlodeji, tuláci, škaredých tvárí a pokazených chrupov sú v popredí jednotlivých epizód, tu len rozkošne humorných, tu odkrývajúcich temnejšie stránky ľudského chovania. Výsmech pokryteckých chovaní, úsmevnosť prekladaná vážnejšími poviedkami a kašľanie na cenzúru pri zobrazení nahoty, v príbehoch o rôznych podobách vášne, patria k najväčším kladom tohto skvelého filmu. (25.01.2005)

Nemám rád italskou kinematografii, a už vůbec ne tu starší, přesto se mi však Dekameron líbil, hodně. Je to již docela dlouho, co jsem četl knižní předlohu, přesto jsem si při filmu mohl příjemně zavzpomínat, jaké bylo mé překvapení, že i povinná četba může být zábavná. Nedovoluji si říkat, že je to jednoduchý film, to vůbec ne, právě naopak, Dekameron je vcelku těžko stravitelný. Už samotná kniha byla komplikovaná, hlavně proto jsem byl zvědav, jak se s ní Pier Paolo Pasolini popere, spíše jsem přemýšlel, jakým způsobem bude na příběh nahlížet. Zda vyrazí cestou doslovné adaptace a nabídne nám rámcovou novelu ověnšenou několika povídkami, nebo se ji rozhodne vynechat a uplete nám změť povídek do jednoho příběhu. Nakonec překvapil, i když ne v tom kladném slova smyslu. Použil totiž různé povídky, které spolu nijak neprovázal, zároveň jsem za to však rád, neboť se mu tak podařilo bez velkých zásahů udržet ducha předlohy. 90% (11.08.2006)

Pasolini natočil adaptáciu poviedok, ktoré som nikdy nečítal. To je výhoda, pretože film by mal fungovať ako samostatné umelecké dielo, Séria krátkych, svižne natočených poviedok, niekedy vtipne vypointovaných, inokedy na prvý pohľad trochu vyšumených do stratena. To sa ale bude líšiť podľa diváckeho vkusu. Pre mňa sa skôr jedná o zaujímavý experiment, ako o silný umelecký zážitok. Každému určite utkvú v pamäti niektoré hrôzostrašné ksichty, nevynímajúc ten režisérov:). My ľudia sme už takí, ako nám tento film predkladá. Plní pokrytectva, klamstiev, ziskuchtivosti, chtíču (ten sa jediný na druhom svete odpúšťa) a falošného kresťanstva. Schopní manželskej nevery a toho najhoršieho, vraždenia. To si z neho zoberie každý. (06.11.2012)