Věřte nevěřte

Nejdřív si vás Frakes povodí nějakým optický klam způsobujícím udělátkem a nato naservíruje pět tajemných příběhů, o jejichž reálném podkladu se máte horečně dohadovat. Každý oglosuje nekompromisní hláškou stylu: „Byla ta jehla opravdu vraždící, či byl celý příběh jen spíchnut horkou jehlou našich scénáristů..?“ a na závěr zveřejní s úsměvem na rtu rozřešení, kterému ani sám nemůže věřit. Jak já ten seriál žral.. Bravo, komandére Rikere! (24.11.2008)

Mysteriózní seriál, který uvádí člen Star Treku. Pokud ani teď netušíte co máte před sebou tak vězte, že se jedná o seriál, který aktivně využívá vašich úsudků, kdy samy rozhodnete, jestli jednotlivému příběhu chcete věřit a nebo ne. Přesně tímhle chtěli autoři v divákovi vyvolat strach - pocitem nejistoty, kdy neví čemu má věřit a vyrazit mu dech tím, co nejméně očekává. Mockrát se mi stalo, že právě ony nejvetší absurdity, kterým by soudný člověk jen stěží uvěřil autoři označili za pravdivé. Pár příběhů bylo zajímavých, třeba ten s upíry a krevní plazmou. Ale povětšinou se jednalo o dosti nesmyslné a mnohdy komické banality, které byly tak bizzarní, že u nich člověk pociťoval něco docela jiného než strach. Nicméně nápad vskutku originální se sympatickým Jonathanem Fraserem co by průvudcem po stezce naší nejistoty. (06.09.2006)

Tady jsem opravdu váhal, jak mám hodnotit. Věřte - nevěřte byl totiž kult mého mládí, i když jsem seriál nesledoval, znal jsem z vyprávění mých kamarádů snad každý díl. Tyto tajemné povídačky s velice temnou atmosférou mě děsily. Nestydím se, když přiznávám, že jsem někdy dokonce ani strachy nemohl usnout. Bál jsem se zlých bytostí, které nás obklopují, aniž bychom to věděli a stejně tak i všeho toho nadpřirozena. Na táboře jsem býval posledním, kdo zamhouřil oka, neboť jsem neustále myslel na to, co se mi všechno může stát. Jenže pak jsem jednou na seriál narazil v televizi, a to byl zásadní zlom mého mínění o něm. Zjistil jsem, že ústní podání je mnohem strašidelnější než to filmové. Navíc herecké výkony byly naprosto nepřesvědčivé a efekty působily dost levně. A to mi bylo líto. Strašidelné příběhy (jejich základy bez trapných dialogů) sami o sobě nabízejí povětšinou velice zajímavý potenciál, který by šel určitě využít mnohem lépe. (Obnoveno ze zálohy) (08.12.2007)

Jo, to byl velmi zajímavý nápad autorů, převést nadpřirozeno do TV. Musím se přiznat, že u některých dílů jsem měl „husí“ kůži, zvláště u těch, kde např. se setkal kamarád s kamarádem po dlouhé době na obědě. A když pak vyprávěl jeden můž ze setkání dalšímu svému kamarádovi, že byl dnes na obědě s dávným přítelem, tak on se divil, protože ten kamarád z obědu byl už dávno mrtvý. (18.06.2008)

Čtyři hvězdy zadány, ale pozor - nikoliv z nostalgie, tenhle seriál je fajn i v moderní době, i když zpracováním se může zdát lehce zaostalý. Vždycky mě bavilo tajemno a nadpřirozeno a tady se krom toho člověk dočká i speciální hry na hádání, co se stát mohlo a co ne (což je ovšem nejspíš i tak v rukou scénáristů). Večery v dětství strávené u TV s rodinou nad touhle klasikou se nezapomínají, stejně tak jako dva hlavní matadoři - Jonathan Frakes a James Brolin. Já měl vždycky radši Frakese. No dobrá, přiznávám, trošku jsem se s tou nostalgií rozjel, ovšem co v dnešní době takhle zajímavého a zároveň tak jednoduchého (je jen určitý počet duchařských historek, které budou zároveň na pokraji uvěření a napínavé) vzniká? (13.11.2010)