Věřte nevěřte

Věřte nevěřte je taková prúměrná restaurace, jídla se pořád opakují, i když místo mrkvičky občas přidají okurku, česnečku nahradí prdelačkou a nedomrlého číšníka takovou středně až nadstředně nedomrlou číšnicí. Hlad je nejlepší kuchař, proto do této knajpy zajdete vícekrát. Ale za čas přestane chutnat a místo poloamatérsky uklohněného menu si dáte vlastní porci zábavy. Chcete se bát? Vemte si maňáska, kterého jsme jako děti dostávali, dejte mu na hlavu kus černé látky a pak uvidíte, že tomuhle strašidlu bude víc než Věřte nevěřte - veřit! (25.11.2009)

Některé díly byly vážně síla. Doteď si pamatuji, jak jsem se snad měsíc bála podívat do zrcadla... Vysvětlení: Krásnou, nicméně pyšnou paní v jedné z epizod kdosi zaklel a ona se pak v zrcadle viděla ošklivou. Ne, "ošklivou", přímo "odpornou". Maskéři by měli dostat metál, protože ta maska byla opravdu vrcholem děsivosti a ještě teď mi při vzpomínce na ni naskakuje husí kůže. Brrr... (19.03.2012)

Čtyři hvězdy zadány, ale pozor - nikoliv z nostalgie, tenhle seriál je fajn i v moderní době, i když zpracováním se může zdát lehce zaostalý. Vždycky mě bavilo tajemno a nadpřirozeno a tady se krom toho člověk dočká i speciální hry na hádání, co se stát mohlo a co ne (což je ovšem nejspíš i tak v rukou scénáristů). Večery v dětství strávené u TV s rodinou nad touhle klasikou se nezapomínají, stejně tak jako dva hlavní matadoři - Jonathan Frakes a James Brolin. Já měl vždycky radši Frakese. No dobrá, přiznávám, trošku jsem se s tou nostalgií rozjel, ovšem co v dnešní době takhle zajímavého a zároveň tak jednoduchého (je jen určitý počet duchařských historek, které budou zároveň na pokraji uvěření a napínavé) vzniká? (13.11.2010)

Mám sem tam horory ráda, jako mladší jsem prakticky nesledovala nic jiného, ale nikdy jsem se jich vyloženě nebála, ani mi nijak zvlášť nenaháněly hrůzu (to už muselo být). Ale když občas koukám na tento seriál, už jen úvodní znělka a pochmurný studium společně s Jonathanem Frakesem mi docela hrůzu nahání. Asi to bude tím, že jsem na něj hodně koukala jako malá a to jsem se u toho místama fakt klepala. Hlavně teda při některých epizodách, které mám do dnes zaryté v paměti. Nejspíš mi ten pocit nějak zůstal, no. Každopádně tato série mini záhadných příběhů je fajnový mysteriózní kousek na zahnání nudy. V každém díle budete mít možnost vidět pět rozdílných příběhů a na konci se dozvíte, které z nich se opravdu staly a které z nich jsou jen pouhý žvást. (20.02.2019)

Já prostě musím dát plný počet. Je mi celkem jedno, kdo tam hraje, jak je díl natočený a jaká je v něm hudba. Všechno je to tak roztomile blbý, až mě to fascinuje. Jonathan Frakes se tváří naprosto neuvěřitelně a jeho uvedení každého dílu jsou k popukání. Náměty samotných příběhů jsou dokonalé. Stalo se koncem šedesátých let na Středozápadě. No geniální. A co příběh o muži, který přišel o nohu, aby našel svou hrdost a o druhém muži, který ztratil hrdost a pak taky nohu... ))))) (26.01.2009)