Saló aneb 120 dnů sodomy

Film morálně spletitý jako osobnost jeho provokativního tvůrce - lze ho snadno zavrhnout pro kýženou skandálnost a zobrazování společenských tabu, těžší je ho přijmout jako neskrývanou satiru, která mnohem více zesměšňuje než samoúčelně šokuje. Nedívá se na to dobře a Pasolini skutečně atakuje ty nejnižší lidské pudy, ale činí tak s nezpochybnitelnou uvědomělostí a v rámci neustálého podrývání výchozí interpretace - čtyři magoři se uspokojují absolutní mocí a proměňují své vězně ve zvířata. Námět na pomezí renesance (Danteho schéma Pekla, architektonický ráz vily) a moderní hrozby fašismu a konzumerismu totiž dělá zvířata ze samotných mocipánů, kteří nikdy k uspokojení nedojdou a jednají směšně vůči sami sobě, zatímco převážně anonymní oběti jsou poslušnou spotřební masou a ohroženou budoucností lidstva. S tím souvisí fakt, že Saló vlastně není vůbec psychologické - od všech postav si musíme držet odstup a v závěrečné šmírovací fázi je divákovi jasně dáno najevo, že to on provozuje nevědomky voyerismus a sám čerpá, byť i nevědomky, potěšení z šokujících a symbolických výjevů. Je to vlastně dokonalý 'loutkový' film, kde je vše sestaveno ve prospěch samotného sdělení, a zkrátka se to nesmí brát smrtelně vážně. Samozřejmě bych se na to znovu jen tak nepodival a to schéma se občas utápí v mechaničnosti, ale z pohledu nátlaku na diváka a vyvolání názorové odezvy tohle kontroverzní dílo zkrátka nemá moc konkurenci. (22.11.2020)

Je až neuvěřitelné kolik zvrácenosti a nechutnosti dokázal Pasolini vložit do tohoto filmu, opravdu nevim co tim sledoval, jestli tady znázorňoval svoje choutky nebo chtěl opravdu jen ukázat, jak to mohlo vypadat nebo vypadalo na podobných místech. Jestli to bylo tak nebo onak, opravdu nevim, tak proto zůstanu radši uprostřed hodnocení (01.02.2005)

Těžko zařaditelná záležitost. Umělecká hodnota nulová, ale jakási nechutná výpověď tehdejší společnosti se jí upřít nedá. Saló ve své době sice působil hodně kontroverzně, ale to dneska neplatí díky neustálému posunu filmovým hranicím a diváckého vkusu. Povětšinou je to hlavně nuda: dvě sešlé děvky vypráví nechutný historky, čtyřem chlívákům se z toho postaví péro a jdou ošukat mladou chlapeckou prdel. Občas se někdo někomu vychčije do ksichtu a samozřejmě nesmím opomenout svatební hostinu, na které se podává obložený tác lidských hoven. Člověku se buď zvedne kufr, nebo se musí smát. Jiná kapitola je však poslední desetiminutovka, co jakoby vypadla z jinýho snímku. Brutalita tu konečně propuká naplno a přes svou levnost má opravdu sílu, škoda, že končí tak rychlým a nedopovězeným závěrem. (06.09.2011)

Ne že bych hodnotil tak nízko kvůli šokujícím, násilným či nechutným scénám. To nikoliv. Mé hodnocení je tak nízké kvůli stále intenzivnější nudě, kterou jsem při sledování pociťoval. Dámy vyprávějí stále stejné a stejně nudné příběhy, které už napodruhé nevyzní tak, jak by asi sám autor chtěl. Samotné scény násilí, sexu či bizarností pro mě nejsou překvapivě tak šokující, jak bych si představoval. Vše je (krom poslední desetiminutovky) jen naznačováno a zřídkakdy se něco "opravdu" děje. Možná je škoda, že byl režisér Pasolini krátce po uveřejnění filmu zavražděn, v připravovaných dvou pokračováních mohl natočit opravdu kvalitní artové kousky, kterými by dokázal, že Saló byl jen obrovským krokem vedle. Kvůli nastávající nudě a prakticky nulovému dopadu na mé emoce si film více než dvě hvězdy nezaslouží. (08.07.2007)

To už ve mě větší stopy zanechaly Kanibalové než tohle. Spíše se přiklánim na stranu těch co si myslí že to je nechutnost, která vznikla za účelem šokovat než dílo s hlubším dějem. Pro ty co se na Salo chtějí podívat jen proto že čekají právě nechutárnu první velikosti mám varování. Budete sklamáni. To už si raději sežentě nějaké německé fekál porno. (28.05.2006)