Oteckova sláva

Naprosté zjevení, při rekognoskaci filmového roku 1990 narážím na dosud neviděný film od režiséra Velkého Blondýna a ač již podle komentářů svých oblíbenců nečekám ztřeštěnou komedii, tak rozhodně ani to, co jsem dostal.  Veskrze laskavý a pozitivní film, ale bez ukazujících mravokárných prstíků, bez falešného sentimentu či močopudného patosu. Příběh malého Marcela voní vzpomínkami na dětství a je vymalovaný pastelkami,  nic víc, nečekejte.  Ale cožpak jsme jako děti neviděli své rodiče jako hrdiny? Nebyla pro nás maminka ta nejkrásnější osoba na světě?  Že ne? To je mi líto, ano, asi každý z nás neměl hezké dětství a nebo si ho jen neumíte připomenout a je to škoda, převeliká škoda.   Já na své kopce nedám dopustit a to ani dnes. Pětihvězdičková záležitost, kterou si pustím ještě nejednou. (20.07.2023)

Francouzský film a jeho neopakovatelné kouzlo, lehkost i humor, pro nějž ho miluje mnoho diváků. A který by mohl být jedním z nejtypičtějších než právě Tatínkova sláva podle slavného románu Marcela Pagnola,který číst je požitek. Myslím, že film se se ctí vyrovnal s knižní předlohou a krásná krajina Provence mu dodala skvěle vizuální podobu. Je to film plný slunce, pohody i neopakovatelné atmosféry, která panuje v rodině pana učitele. Zobrazuje prostý venkovský život počátku 20. století a konečně i přátelství mladého Marcela s vesnickým chlapcem Lilim z Bellons, jakož i rivalitu jeho otce a strýce Julese, který tráví prázdniny společně snimi na malé usedlosti v kopcích. Pro neopakovatelnou atmosféru dětství, dobrou režiii i herecké výkony dávám 5 hvězdiček a zároveň už dlouhou dobu sídlí tento film v mé TOP 10. (28.02.2014)

Tento film je pro mě takové příjemné uvolnění, útěk od všedních každodenních starostí a otravných věcí někde na jih Francie do kraje Provence do časů, kdy bylo ještě vše v pořádku a do nejkrásnějšího období - dětství. Krásná rodinka, krásná maminka Augustýnka, ateistický učitel otec Joseph, bratří Marcel a Paul, malá sestřička a vše zvládající strýc Jules s tetou Rose. Padly zde zajímavé předpovědi o tom, jak to bude ve 20. století, že se všichni budou mít díky strojům dobře a každého bude respektovat celý svět, no reálně jsme se dočkali fašismu, nacismu a komunismu. Další moudro je o tom, že i dospělí umí lhát jako děti, což mladého Marcela překvapilo, ale tak snad časem pochopil, že svět dospělých je sám o sobě dost zkažený. Dobrodružství v divoké a vyprahlé středomořské krajině Provence, lov koroptví, a také kamarád Lilek, který zná celou krajinu a ví, kam se schovat před bouřkou. Na závěr jsem plně soucítil s Marcelem, když prázdniny končily a museli se vrátit zpátky do Marseille, úplně mě to vrátilo do časů, kdy jsem se taky s brekem loučil s prázdninami a dobrodružstvím. Dětství je prostě super, dospělost už taková sláva není. (26.11.2021)

Roztomilý, úsměvný příběh malého chlapce ve vzpomínkách pojatých ve filmu formou nezvykle zajímavého humorného vyprávění. Zážitky malého předškoláka se snoubí s poznáváním narození svého mladšího bratříčka (rozpínání pupíků) a následně v odrostlejším věku objevování velkého dobrodružství o prázdninách s rodiči ve skalnaté oblasti Provence. Lov motýlů, cikád, tatínkův lovecký úspěch a tatínkova střelba na kadibudku má na chlapce takový vliv, že když nastává doba odjezdu, volí před návratem domů raději poustevnický život hluboko v horách. :-) Příjemné pokoukání pro děti i vyspělé dospělé. (28.12.2008)

Poprvé jsem tento film viděl v prvním ročníku na gymplu při cestě autobusem na školní zájezd do sladké jižní Francie, do Provance.... a náš franštinář nemohl vybrat lépe. Pokaždé když film vidím, vybavím si nádhernou krajinu Provance s vůni levandule i když v ještě lepší knižní předloze voní tymián....tak jak hlavní hrdina (mladý Marcel Pagnol) nostalgicky vzpomíná na své dětství neubráním se ani já trochu té nostlagie po krasných časem tam na jihu. (05.08.2010)