Oteckova sláva

Príjemný nostalgický príbeh zo spomienok na detstvo chlapca Marcela Pagnola. Ten spomína na to ako vyrastal v kruhu rodiny od narodenia až po prvé prázdniny strávené s rodinou vo vidieckom dome uprostred hôr. Pokojné rozprávanie naruší iba pár dramatických momentov. Zbytok sa nesie v láskavej atmosfére šťastného detstva plného otázok, zvedavosti uprostred milujúcej rodiny. Režisérovi sa podarilo zachytiť kľudný život na vidieku aj ruch mesta a svet detskými očami, v ktorom je najväčším dobrodružstvom lov na prepelice. Veľmi dobrá produkcia a herecké výkony doplňuje príjemná hudba Vladimira Cosmu. Vtipný postreh: Strihač sa volá Pierre Gillette. (19.10.2023)

Píše sa rok 1895, bez vojny, kedy Rudolf Diesel si patentoval vznetový motor, automobilky začali jazdiť na pneumatikách plnených vzduchom a bratia Lumierovci v Paríži prvý raz verejne premietli film, sa odohráva pompézny a spanilý príbeh o šťastí, radosti zo života dvoch rodín vo Francúzskom vidieku. (06.01.2021)

Krásny rodinný dobový príbeh chlapca o jeho zážitkoch. Celý film bol akoby videný a odvyprávaný hlavným hrdinom chlapcom Marcelom. Prázdniny vo francúzskom Provensálsku na vidieku, v krásnej prírode s vápencovými kopcami a skalami, kde cez obrazovku bolo doslova cítiť vôňu divých bylín, tak ako o nich rozprával sedliak pri prevoze rodiny na chalupu. Oceňujem prácu českého dabingu, hlas Viktora Preisa dal filmu osobitné čaro. (29.12.2016)

Ce n’est pas de moi que je parle, mais de l’enfant que je ne suis plus. 1) "Nemluvím o sobě, ale o dítěti, kterým už nejsem," napsal 62letý spisovatel, dramaturg a od svých 47 let člen Francouzské akademie Marcel Pagnol, když v roce 1957 dokončil La gloire de mon père. Film s obrovským citem pro věc režíroval 70letý jinak také herec, scénárista a producent Yves Robert. Souběžně natočil i pokračování: Le château de ma mère, které bylo uvedeno do kin jen o čtyři týdny později._____ 2) Filmy mi připomínají českou Babičku, jsem zvědav, zdali si tento dojem potvrdím i četbou společného vydání všech částí pod souhrnným českým názvem Jak voní tymián v překladu Evy Musilové. Už teď se těším..._____ 3) Z herců mě nejvíce oslovili, jak jinak, milí chlapci: 12letý Julien Ciamaca (Marcel) a Joris Molinas (Marcelův provensálský kamarád Lili). Pro oba to byla dosud ojedinělá herecká zkušenost. Ing. Ciamaca dnes konstruuje atomové elektrárny třetí generace; to jsou konce, věřili byste tomu?_____ 4) A závěrem trochu libozvučné francouzštiny. Autor opěvuje svou lásku ke slovům: J’avais la passion des mots ; en secret, sur un petit carnet, j’en faisais une collection, comme d’autres font pour les timbres. J’adorais “grenade, fumée, bourru, vermoulu” et surtout “manivelle” : et je me les répétais souvent quand j’étais seul, pour le plaisir de les entendre. (16.01.2015)

Úsměvný výlet do začátku dvacátého století, bezvadně dobově odvyprávěný, dětskou optikou viděný, příjemným hlasem Viktora Preisse provázený... Upřednostňují se však jen samé hezké zážitky, jako když vzpomínáte na mrtvého, což vylučuje křivku vzruchů, která mívá za následek, že si za čas vybavím mnohem víc, než jen pobavení nad pózováním s loveckou trofejí před fotoaparátem v případech, kdy snímek není váš vlastní... :-) (04.03.2015)