Oteckova sláva

„Chápu, že je rád z takového krásného úlovku, ale fotografovat se s chycenou rybou?!“ Inu, divil by se teprve pan učitel z konce 19. století, kdyby věděl, kam se onen trend focení (včetně bizarních selfie) a veřejné prezentace nejrůznějších fotek na každém kroku posune o 120 let později. :o) Jako podobně nadčasový prvek mě zaujal i problém ve výchově v souvislosti s matčiným zakazováním dítěti číst si v knize nebo časopisu v případě, že dítě ještě nechodí do školy a tedy by ještě číst „oficiálně nemělo“. Sám jsem byl kdysi svědkem takového postoje, občas o podobném názoru slyším dodnes a nikdy jsem takto směřované brždění v rozvoji gramotnosti dítěte moc nepobral. Hmm, tak se mi zdá, že jsem si v Tatínkové slávě možná našel i větší přínos, než o jaký se Yves Robert snažil, ač tyto podněty spíše beru jako doplněk navíc vedle podmanivého poetického příběhu s tématem dětství, klukovských školních let, prázdnin a jiných příhod. Celé to prostě byla moc hezká podívaná v žánru pro děti a mládež, s řadou skvělých scén ve škole, ve městě, v lese, ve skalách... a ač se rád dívám z Francie na filmy s hereckými hvězdami, stejně tak mě dokáže potěšit, když vidím skvělý (a skvěle zahraný) snímek, v němž mám tu čest naopak s převažně neznámými a neokoukanými tvářemi. Měl jsem pocit, že Philippe Caubère se pro tu roli vynalézavého a příjemného tatínka musel přímo narodit, ale vyzdvihnout musím i výkony dětských herců. [85%] (06.11.2022)

Roztomilý, úsměvný příběh malého chlapce ve vzpomínkách pojatých ve filmu formou nezvykle zajímavého humorného vyprávění. Zážitky malého předškoláka se snoubí s poznáváním narození svého mladšího bratříčka (rozpínání pupíků) a následně v odrostlejším věku objevování velkého dobrodružství o prázdninách s rodiči ve skalnaté oblasti Provence. Lov motýlů, cikád, tatínkův lovecký úspěch a tatínkova střelba na kadibudku má na chlapce takový vliv, že když nastává doba odjezdu, volí před návratem domů raději poustevnický život hluboko v horách. :-) Příjemné pokoukání pro děti i vyspělé dospělé. (28.12.2008)

Pravdou je, že knižní předloha Marcela Pagnola byla nepřekonatelná, její úrovně film prostě dosáhnout nemohl. Ale přesto se o to tvůrci velice sympaticky pokusili a výsledek, jehož dosáhli, předčil má očekávání. Krásný lyrický příběh s poměrně nenáročným, ale o to procítěnějším dějem, se mi vryl nadlouho do paměti. Film se dočkal volného pokračování s názvem Maminčin zámek. (18.04.2003)

Tento báječný výlet do časů na přelomu 19. a 20. století na francouzském venkově viděný bezstarostnou dětskou optikou a servírovaný s patřičnou dávkou humoru vemlouvavým hlasem Viktora Preisse musí okouzlit snad každou vnímavou duši. Nádherná krajina kopcovitého prostředí Provence umocňuje poetiku celého vyprávění takovým způsobem, že se člověku chce vykřiknout: „Bože, jak je na tom světě krásně!” (85%) (21.01.2021)

Píše sa rok 1895, bez vojny, kedy Rudolf Diesel si patentoval vznetový motor, automobilky začali jazdiť na pneumatikách plnených vzduchom a bratia Lumierovci v Paríži prvý raz verejne premietli film, sa odohráva pompézny a spanilý príbeh o šťastí, radosti zo života dvoch rodín vo Francúzskom vidieku. (06.01.2021)