Byli jednou dva písaři

Dva úžasní nezapomenutelní chlapíci Bouvard a Pécuchet v excelentním podání Sováka a Horníčka naplňují svět laskavým humorem, neotřelým řešením všeho možného a krásným přátelstvím. Když to sleduju, tož jim s povzdechem závidím to krásné bezstarostné bádání, duchaplné dialogy (Flaubert to napsal na způsob akčnějšího Gončarova, Turgeňeva nebo podobnýho týpka klasický ruský literatury) a geniální nápady... (13.02.2007)

"Říká se,že moudrost přichází se stářím.Někdy však stáří přichází samo..." Miroslav Horníček, dlouholetý Kytlický chalupář.Kdo budete mít někdy cestu přes Kytlice u České Kamenice,zajděte na hřbitov u kytlického kostela a vzpomeňte chvíli u náhrobku Miroslava Horníčka,jeho ženy Běly a syna Jana..... (07.03.2011)

"Od Vás to, příteli, vyznělo jako ironická glosa!" Noblesní zábava pánů Horníčka a Sováka dokáže naprosto zapomenout na současný moderní svět, přičemž i oni byli jeho "objevitelé" :-) "Co je to kotel? Určitá plechová deformace." Kniha Gustave Flauberta a následný scénář Jaroslava Dietla a obou hlavních protagonistů stvořila neskutečné množství bláznivých situací a z nich vzniknuvších elegantních hlášek. "Promiňte, zčuchli, to jsou výrazy!" (03.09.2017)

Jednoznačně jeden z nejlepších našich seriálů plný úžasného laskavého humoru a postavený na dvou skvělých hercích. Moc se mi líbí, jak a jakým jazykem jsou dialogy napsané/zimprovizované. Ač je to vzhledem k době skoro neuvěřitelné, z obrazovky dýchá úžasná pohoda. Snad není jiný seriál, který by tak dokázal zvednout náladu a u kterého by si člověk tak krásně odpočinul. O to cennější, když si člověk uvědomí, co za hrůzy vzniká dnes.. brr, raději na to nemyslet a jít se s panem Bouvardem a Pécuchetem oddávat vědám :-) (10.01.2007)

Písaři jsou skvělí a k dokonalosti chybí málo, ale přece chybí. Třeba budu po dalších zhlédnutích, který rozhodně přijdou, řikat něco jinýho, ale prozatím nemůžu dát plnej počet, jakkoliv je mi seriál sympatickej a jsem z něho nadšenej. Některý díly byly stoprocentní jednoznačně (podle mě třeba Meloun nebo Tělocvik), jiný jsou "jenom" výborný (třeba Anatomie). Horníčka mám rád a uznávám ho za všechen jeho přínos český kultuře, tady jsem s nim (jako s hercem) měl ale občas problém. Sovák, kterej je jako tradičně naprosto přesvědčivej, dává laťku pro jakýhokoliv svýho hereckýho partnera na nejvyšší možnou úroveň, a tady mi přišlo, že za nim Horníček občas pokulhával víc, než aby to člověk mohl jen tak bez povšimnutí přejít (některý scény a repliky nebyly přesvědčivý, působily nepřirozeně nebo až moc divadelně, skečovitě nebo teatrálně, atd.) - a to obzvášť v takovym seriálu, jako je tenhle, kterej největší měrou stojí na hereckym tandemu a ostatní postavy jsou výrazně a samozřejmě záměrně upozaděný. Je známý, že pro Sováka i Horníčka to byly srdcový role, že si celej projekt užívali (to je ostatně vidět) a moc o něj oba stáli, to ale ještě neznamená, že to muselo dopadnout jenom dokonale, nebo že se na to člověk bude dívat bezvýhradně a nekriticky. Vím, že se to nedá tak jednoduše srovnávat, ale nemůžu nezmínit Chalupáře - tam to zaměření na ústřední dvojici je možná o chlup menší, vedlejší postavy tam nějakej prostor dostávaj, ale i tak je dvojice Sovák - Kemr naprosto hlavní a zásadní; a přijde mi, že k Sovákovi jde Kemr víc jako herec (Horníček možná naopak víc jako člověk, to nezpochybňuju), takže na mě tahle dvojice herecky působí v mnohem přesvědčivějc. Horníček nicméně v seriálu potvrdil svoje nadání a schopnosti excelentního rétora, a ty jejich (se Sovákem) společný a hlavně improvizovaný dišputace, rozmluvy a komentáře jsou něco, co Písařům dává jedinečnej rozměr. Poslední dvě drobný výhrady mám hlavně ke dvěma ženskejm rolím - větší ke vdově Burdenové (Libuše Havelková), která mi přijde zdaleka nejslabší herečkou z celýho Písařskýho obsazení, a menší k Rozálii (Klára Jerneková), která přehrávala jenom občas. Musim ale říct, že je nádherný a je to zážitek, když člověk může objevovat v český kinematografii takovýhle vyslovený klenoty. (29.06.2015)