Byli jednou dva písaři

Seriál Byli jednou dva písaři dává díky neepakovatelnému herectví Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka a scénáři Jaroslava Dietla vzniknout nadčasovému dílu, které se stalo jedním z nejlepších českých seriálů. J.D. se inspiroval knihou Gustave Flauberta Bouvard a Pécuchet a z knihy o dvou nudných chlapících, která je mimochodem taky nudná (odložil jsem ji po několika stránkách), udělal seriál s jemným humorem a ironickým nadhledem a skvěle vybroušenými dialogy, plnými slovních hříček. M.H. a J.S. hrají ve vzácně propojené symbióze a jejich charaktery jsou životné a plnokrevné. Můj nejoblíbenější seriál. BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI V MĚSTĚ PAŘÍŽI. UŽ JE TOMU DOBRÝCH STO TŘICET LET. JEDEN Z NICH SE JMENOVAL FRANTIŠEK DIVIŠ BARTOLOMĚJ BOUVARD, DRUHÝ CYRIL JUSTEN ROMAN PÉCUCHET. VEDLI ŽIVOT DOSTI POŠETILÝ A ZABÝVALI SE ÚVAHAMI NEPŘÍLIŠ ROZUMNÝMI. ALE KUPODIVU BYLI VE VŠEM SVÉM KONÁNÍ...ŠŤASTNI. (21.12.2002)

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... (24.01.2007)

Tohle nebude klišé, kdy řeknu, že to bylo skutečně mistrovské dílo, ale hlavně koncert Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka. A přesně jak už se píše níže, to, jaký měli prostor pro seberealizaci svou a svých postav v Písařích, to už se asi nikomu nikdy nepostěstí. Oni to však vzali za správný konec a výsledek je velice příjemná záležitost, která ani po dlouhých desetiletích neztrácí nic ze svého génia. (11.04.2012)

"Říká se,že moudrost přichází se stářím.Někdy však stáří přichází samo..." Miroslav Horníček, dlouholetý Kytlický chalupář.Kdo budete mít někdy cestu přes Kytlice u České Kamenice,zajděte na hřbitov u kytlického kostela a vzpomeňte chvíli u náhrobku Miroslava Horníčka,jeho ženy Běly a syna Jana..... (07.03.2011)

Herecký koncert pánů Horníčka a Sováka bohužel poněkud sráží velmi nedbalá a vpravdě televizní výprava. Písaři sice píší husím brkem, ovšem pohybují se v interiérech vybavených zhusta předměty, vyrobenými až na konci 19. či počátku 20. století. V jednom záběru se dokonce mihne jakýsi elektrický vypínač. Samozřejmě uznávám, že jsem v této věci asi postižený vlastní specializací, ale truhlářské výrobky či oděvy vyrobené na první pohled o sto let později než by bylo zdrávo mi potěšení ze sledování seriálu opravdu dost kazí a ze slunné Francie počátku 19. století mě neustále přenášejí spíše kamsi do Povltaví počátku století dvacátého. To samozřejmě také není špatné, ale v tom případě by jistě nebylo od věci, kdyby jej tvůrci do těchto míst a časových souřadnic přenesli vědomě... Celkový dojem: 80% Výprava 55% herectví 90% humor 120% ;o) (18.01.2016)