Letec

Rozmýšlím se, jestli 4 nebo 5*. No, než se rozhodnu tak vyložím karty na stůl. Martin Scorsese se tentokrát chopil tématu, které je pro americkou veřejnost zajímavé více než dost. Howard Hughes, nadšený filmový tvůrce, výrobce letadel, letec, business man, který byl ikonou své doby. Pro českého diváka možná zajímavý méně, ale to není důvod si tento film neužít. Scénář snímku adaptuje pouze část života. Začíná se při natáčení Pekelných andělů, kdy se HH podařilo vniknout do Hollywoodu, přes jeho pletky s Katherine Hepburn, kdy byl na vrcholu, přes pá do hlubin, v době kdy se projevila v plné síle jeho psychická choroba až po jeho lehké postavení se na nohy. To v čem MS vyniká je vizuální stránka. Přes kamerové okružní jízdy, přes nálety kolem letadel až po dobovou stylizaci působí každý záběr famózně a naprosto dokonale. Podstatné pro film takového formátu je zapotřebí solidního hereckého obsazení. Marty je starej mazák a vsadil na Lea DiCapria, který ho rozhodně nezklamal. Spolu s Cate Blanchett, Alanem Aldou či Alecem Baldwinem tvoří historii s takovou samozřejmostí a úchvatností, že je těžké se odtrhnout, a to i přes dlouhatánskou stopáž. Takových 20 minut dolů by neškodilo. (30.07.2006)

Howarda Hughese jsem neznala, první zmínka o něm se ke mě donesla až právě s uvedením tohohle filmu. Zřejmě jde o osobu v Americe známou víc než dost (zvlášť když jsem si teď zpětně dohledala alespoň nějaké informace) a proto asi taky američany bude mnohem víc bavit sledovat jeho životní příběh. U mě má tedy film velkou nevýhodu, kterou bohužel taky "splnil". Téměř tři hodiny sice nenudí, ale najde se pár hluchých míst a hlavně mi ani moc nesedí vůbec celé téma, kolem kterého se vše točí. Navíc s digitálním Herkulem se grafici asi zpětně moc chlubit nebudou. Výsledek - slušný film s několika výbornými a několika slabými a nudnými okamžiky. (26.10.2007)

Když snít svůj americký sen, tak jedině v oblacích.. Řemeslně letmý dotek filmařského nebe na křídlech okázalé výpravy, obsahově však jen uměle působící nuda - co naplat, že by se životní příběh Howarda Robarda Hughese těžko vměstnal i do desetkrát delší stopáže. A božský babyface Leo? Výstředního muže spousta profesí jsem mu začal věřit, až si nalepil jizvu zakrývající knír a když se tak člověk zpětně zamyslí nad jeho posledními deseti filmy o hodnocení v červené barvě, režisérských kapacitách a délce zásadně nad dvě hodiny, uvědomí si, že jeho výrazové prostředky se hodně opakují a ten "mám rudé oči a léky na sennou rýmu jsem si zapomněl doma" by měl už rovnou vyřadit z repertoáru. Mimochodem, vsadím se, že kdyby při rekordním letu kolem světa pouštěli Aviatora v nepřetržité smyčce místním pětihvězdičkářům, všichni už vystoupí v Paříži během prvního mezipřistání.. (04.06.2012)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)

Pro mě výjimka mezi všemi těmi životopisnými dramaty "based on a true story" především proto, že je o opravdu zajímavém člověku. Přiznávám, že jako fanda letectví jsem o Hughesovi věděl maximálně konstruktérské úlomky z jeho života, samozřejmě především zkonstruování Herculesu. Co se čistě filmové stránky týče, jde o naprosto vyprecizovaný film s dokonalým obrazem, zvukem a vizuálně i dramaticky propracovanými scénami, např. natáčení Hell's Angels. BTW jde o film, od kterého jsem začal uznávat Leonarda jako dobrého herce, Cate Blanchett za dobrou herečku a vlastně jde o první viděný film od Scorseseho. I když se mi Skrytá identita líbila, jestli měl dostat Oscara, spíš za tohle. (04.10.2005)