Letec

Na Scorseseho relativně konvenční biják, a každopádně jeden z méně osobních, ale pořád královský nadprůměr. Dlouho jsem bojoval s určitou dějovou i formální netečností téhle epiky, ale byl to (překvapivě) hlavně DiCaprio, kdo ji udržel pohromadě. Jakkoli mi v roli po fyzické stránce moc neseděl (furt je to takový úzkoramenný kluk). (05.01.2005)

Cesty k životnímu úspěchu mohou být různé. V našem povědomí zdomácněly životní příběhy osobností bližší i vzdálenější minulosti, ale jaksi opomíjena je nepozlátkově podávaná americká oblast. Novodobá americká Atlantis - jak ji kdysi pokřtil Anatole France - je v našem prostředí pověstná rázností a dravou důrazností svých protagonistů. LETEC přibližuje zvláště významné životní okamžiky jednoho z nich. Silná, současně mimořádně rozporuplná osobnost Howarda Hughese (1905-1976) je en passant poněkud atypickým ztělesněním amerického snu, který v tomto případě začíná ne v příslovečných chudých poměrech, ale naopak z více než solidních zazobaných milionářských východisek. Na dramatičnosti to Hughesovu životu rouhodně neubírá; dá se říci, že spíše opak je pravdou. Pozoruhodná syntéza stříbrného plátna, konstruktérského prkna, pilotní kabiny, podnikatelské odpovědnosti a ojedinělé hypochondrie velmi často na pokraji psychického normálu však současně nikdy nebyla planým žvatláním, ale především skutečnou tvůrčí prací s prokazatelnými výsledky. Soukromý život v této idealistické sebestřednosti nemohl nestonat. Letadlo HERCULES, jedno z Hughesových nejdospělejších dětí, bylo ve výzbroji americké armády - pokud se dobře pamatuji na dobové zprávy - ještě v osmdesátých letech minulého století. Okouzlit ženu tak náročnou a v pravém slova smyslu emancipovanou, jakou byla geniální herečka Katherine Hepburnová, nebylo snadné. Je jasné, že vedle Spencera Tracyho byl její další životní láskou. Velký život si vyžádal i nevšední filmové zpracování. LETEC režiséra Martina Scorseeho je i není typickým hollywoodským velkovýtvorem. Hvězdná výprava a nesporné okouzlení velkým příběhem jsou víc než vyváženy zvolenou formou filmu-ságy, pro niž je důležitější téma než timing za každou cenu. Hughes je tu bez zbytečného moralizování zobrazen ve všech rozporuplnostech svého americky totálního lidství. Výborný výkon Leonarda Dicapria je však podle mého názoru přebit ještě skvostnější a propracovanější kreací Hughesovy osudové ženy v strhujícím podání Cate Blanchettové, která i tady potvrdila, že na tehdejším prahu svého zralého ženství vyzrála ve světovou herečku mimořádných kvalit. Stranou by neměl zůstat ani senátor Brewster v neméně strhujícím podání kultivovaného herectví u nás ne zcela doceňovaného Alana Aldy. Opěvovat kameru i výpravu by po tom, co jsem již o filmu napsal, bylo nošením dříví do lesa. LETEC je hlubokým, zasvěceným pohledem do nitra amerického snu. Pohledem věcným, nic nezamlčujícím, současně však pohledem uctivým a láskyplným. A pro nás nadmíru zajímavým. (18.05.2009)

Těžké hvězdičkování. Naprosto přesně mezi čtyřmi (úchvatná vizuální stránka) a třemi hvězdičkami (rozvleklý příběh s opakujícími se peripetiemi). Rozpačitý souboj mezi Scorseseho obrazovou genialitou a poloprázdným (navíc notně natahovaným) portrétem Letce. Ani skvělí herci v čele s „životním“ DiCapriem, úžasná kamera a vypiplané retrokulisy neudrží film na očekávané úrovni - a tak jsme se dočkali pouze myšlenkově neurovnaná studie sympatického magora, bez odvahy, bez koulí, s jasným tahem na Oscara. Pořád sice nadprůměr v kontextu řadové produkce, ale doby Casin, Mafiánů, tím spíš Zuřících býků a Taxikářů jsou nejspíš definitivně fuč. (05.01.2005)

Pro mě Martin Scorsese vykreslil velmi přesvědčivě dobu největší slávy jedné z nejkontroverznějších osobností 20. století Howarda Hughese. Leonardo DiCaprio opět potvrdil, že je jedním z nejlepších herců současnosti, Cate Blanchett a Kate Beckinsale se mi též velmi líbili. Naprosto úchvatná kamera, špičkové vykreslení 30. a 40. let a velmi působivý scénář (i když někdy se opakující věci). Podle mého názoru to Martin Scorsese zvádl na jedničku. Pět hvězdiček. (30.09.2007)

Co Scorseseho sakra v posledních letech tak změnilo? Ano, Letec je vizuálně úchvatné dílo, na které se zatraceně dobře kouká, ale kam sakra zmizela ta komorní poetika jeho scén? Kdysi dávno, když Bobby De Niro ještě neoslavil ani třicáté narozeniny, Scorsese natočil Špinavé ulice. Použil několik zaprášených newyorských lokací, postavil na ně pár herců a zrežíroval scény, které se vám zapíší svou atmosférou do paměti. Dnes má milionové rozpočty, točí scény s desítkami komparzistů, ale kde je sakra ta bezchybná atmosféra? Kde je barová rvačka za zvuků nějaké známé písně, proč proměna Howarda Hughese trvá tak krátce? Osobně mám tuto osobnost americké historie spojenou s jedním z nejzáhadnějších politických manipulátorů šedesátých a sedmsesátých let, který rok nebyl spatřen a posílal peníze na konta významných lidí. A tak trochu bych čekala, že Scorsese jeho příběh dokáže podat více zajímavě a osobitě, zvlášť když DiCaprio zvárnil svou roli nesmírně suverénně. (06.07.2008)