Intimate Lighting
Obsahy(1)
Jeden z významných snímků tzv. nové české vlny 60.let, který byl zařazen mezi desítku nejlepších domácích filmů všech dob. Celovečerní debut scénáristy a režiséra Ivana Passera je současně jeho jediným dlouhometrážním filmem, který natočil v tehdejším Československu. V této osobité smutné komedii se na malém městě po deseti letech setkávají dva spolužáci - hudebníci: jeden je členem oblastního symfonického orchestru, druhý to dotáhl na ředitele městské hudební školy, staví rodinnou vilku a hraje na pohřbech...
Na námětu a scénáři s Passerem spolupracovali Jaroslav Papoušek a Václav Šašek. Hlavní role zde vytvořili Karel Blažek a Zdeněk Bezušek, dále hrají mj. Věra Křesadlová a Jan Vostrčil (Černý Petr, Hoří,má panenko, Svatba jako řemen). V 70. a 80.letech musel tento snímek "odpočívat" v trezoru... Tento příběh obyčejných českých lidiček se odehrává na malém městě, kam přijíždí jako sólista na koncert amatérského symfonického orchestru bývalý spolužák ředitele místní hudební školy Karla Bambase. Na příhodách několika hodin jsou konfrontovány osudy těchto dvou konzervatoristů, kteří se setkávají po deseti letech. Jeden z nich má kariéru a krásnou přítelkyni, druhý hraje na pohřbech, staví dům, pěstuje angrešt a vychovává děti. Řeklo by se o ničem, že? Nicméně je to biják s velkým B, který představuje jediný český snímek Ivana Passera, který později natočil mnoho velkých filmů v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (243)
Přiznám se bez mučení, že od trojice Papoušek, Passer, Šašek jsem čekal daleko víc. Nicméně Věra Křesadlová a Jan Vostčil mé hodnocení drží pevně v rukou. Takový rodinný Homolkovský nádech, plný dětského řevu, přerušovaného mini koncertu a chvílemi až otravného smíchu. Nicméně filmová vlna, která protekla v této době Československem, má zde své nezpochybnitelné zastoupení a stejně nevyvratitelné jsou i kvality převyprávění nicotného, všedního dne, popisující setkání dvou kamarádů. ()
„To jsem jednou v Takovýmhle žitě viděl Takovouhle holku!“ Ironická, nikoliv jízlivá, více observační než příběhová tragikomedie o tom, jak těžké je někdy sladit čtyři housle, o tom, že někdy musíme dozadu, když chceme dopředu, o tom, že umění žít se učíme celý život. Passer postavy nesoudí. Má pro ně pochopení a v prozaičnosti jejich bytí, v jejich přízemním vegetování, které se točí okolo jídla, žen a hmotných statků, nachází stejně jako Hrabal cosi lyrického. Díky mistrovské rytmizaci s hudebními kontrasty, variacemi a gradací tohle letní zastavení přes svou nedramatičnost nedrhne, ale velmi přirozeně plyne. Oživuje jej také množství paralelně probíhajících (inter)akcí, odbíhání postav k různým tématům a lehkost, obsažená v tom, jak na sebe reagují herci i záběry (např. střih z přejeté slepice na pohřební průvod). Na místě zůstávají možná postavy, kterým chybí kuráž opustit své jistoty, ale nikdy ne film, v němž se stále něco děje. Poslední záběr, kdy mají postavy na dosah jazyka to, po čem touží, a jenom čekají, až si to budou moci vychutnat, je jednou z nejpronikavějších metafor lidské existence, jaká se v nějakém českém filmu objevila. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec, Adam Bernau, Offret, LeoH ,actor-SP ()
Špatný film ze špatné doby. Nezlobte se na mě, ale tento snímek si rozhodně nezaslouží takové hodnocení, jaké má. Herceké výkony nestojí za nic. Příběh je už dávno vyšumělý. Intimní osvětlení by se prostě už vysílat nemělo. Jedinou omluvou, proč hodnotím tak nízko je to, že jsem film viděl velmi mladý. Třeba až někdy konečně dospěju, hodnocení přehodnotím:) ()
Ten film přesně vystihuje atmosféru a pohyby v české kinematografii 60. let. Experimenty s filmovou řečí, využívání neherců, poetika trapnosti, snaha zachytit banalitu všedního dne v nejrůznějších sociálních prostředích atd. Na druhou stranu, přestože považuju Intimní osvětlení za celkem zajímavý film, Forman dokázal totéž co Passer, zachytit ve svých raných filmech mnohem zábavněji a rozdíl mezi řekněme Hoří, má panenko a Intimním osvětlením vyjadřují nejvýstižněji 2*. Takže celkový dojem: 60 %. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (30)
- Představitel Bambase, Karel Blažek, v civilu ředitel Lidové školy umění v Táboře, zemřel ještě v roce natočení na leukémii. (sud)
- Roli lékárníka vybíral Passer z pěti kandidátů. Ten vítězný mu za to dokonce přislíbil půlku své penze. (hippyman)
- Ani jediný filmový záběr není natočen v ateliérech. Natáčelo se ve vsi nedaleko Tábora a v obci Mirotice. (sud)
Súvisiace novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (viac)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (viac)
Ze začátku jsem měl dojem, že tento film nenabídne víc než klasický novovlnařský obrázek své doby, i když i to by mi stačilo. Brzy jsem ale poznal, že Intimní osvětlení má toho hodně co říci. Je to síla. Rozhodně to ovšem není žádná „sonda do venkovského života“, jak jsem se dočetl v některých komentářích. Stejně jako Homolkovi nejsou o českých „měšťácích“, není Osvětlení o českých „venkovanech“. Je to sonda do českého života vůbec, do soukromí, poodhalení intimity ze zcela specifického, objevného úhlu pohledu, se kterým nová vlna přišla. Je lhostejné, že tady jsou to lidé žijící na venkově. Ano, jakýsi obraz venkova se tu ukazuje, ovšem zcela na okraj díla – tím však geniálněji. Jsou to drobné momenty, dílčí obrázky, které vyvolávají nějaký dojem: slepice v garáži, starý dobrý pohřeb mezi lány, koňmo tažený valník, setkání tehdejší „cool“ slečny s obecním blbem. Nedovídáme se nic o vesnickém životě, tyto obrázky však náznakově hovoří ke svému tehdejšímu divákovi: venkov, to jsou přežívající staletí, která pomalu dohasínají v moderní době. (Současnost: rodinka celý život stavějící rodinný dům.) Je tu ostentativně ignorován komunistický obraz venkova zkolektivizovaného, který byl sice realitou, ale násilně vnucenou a jen na povrchu života. Těchto věcí „životního prostředí“ si film pozorně všímá (podobně jako české filmy Formanovy – nebo je to jen můj dojem, když nasávám atmosféru doby, kterou jsem sám nezažil?), ale nechává je na okraji toho, co chce vidět především: fatální trapnost naší všednosti (do níž jen prosakují zajímavé historie, srov. babička zamlada s cirkusem ve Francii), trapnost, v níž všedně končí úsilí o Věc (neustálé přerušování společného muzicírování se starým lékárníkem (mimochodem: i tato postava je zde jakýmsi poslem ze starých dobrých časů)). Trapnost, které se úzkostlivě držíme, protože se stydíme brát Věci vážně i naopak nebrat věci vážně. I to je však povrch filmu – jdeme-li pod něj, vidíme deziluzi života obou přátel ve vzájemné konfrontaci (Radek99 tady píše, že si závidí navzájem, což je trefné). Deziluzi – smíme-li ovšem u nich předpokládat nějakou původní „iluzi“: zřejmě ano, jak napovídá noční „útěk“, ale i Bambasovo neustálé upozorňování na objeveného "Jírovce". Celkový dojem: Geniální komice Homolkových se sice nevyrovná, ale o to tady nejde. Tady nejde o to, dostat diváka smíchy do kolen, ale přinutit ho ke smutnému smíchu nad sebou samým. Tak to vidím já. Výpověď filmu, zvládnutá mnohovrstevnatost, vtip, celkové provedení, kamera, (ne)herci: vše za pět hvězdiček. Pro mne navíc nádherná konzerva své doby v proudu staletí. A přípitek netekoucím vaječným koňakem všechno završuje. Po druhém zhlédnutí jen strručnou poznámku o něčen podstatném, očividném a přece prve nepovšimnutém: hudba. Není náhodou, že jde o hudebníky. Muzika je laitmotivem, živlem celého filmu. Proč? Co to je? To je člověka přesahující jeho dílo, tvorba, styk s věčností. To v konfrontaci s onou všední trapností, s níž je ona božská stránka člověka neoddělitelně srostlá. Společné muzicírování po obědě lze z tohoto hlediska vidět jako ústřední moment filmu: jestli tu skladbu nezahrají tihle čtyři chlapíci teď tady, tak prostě neexistuje. Muzika se však v celém filmu "ztělesňuje" v nejrůznějších formách a faktických určeních, která lze (náhodou?) shrnout pod nostalgické, tehdy ještě pamatované "co Čech, to muzikant". () (menej) (viac)