Hříšní lidé města pražského
Československo,
1969, 50 min
Réžia:
Jiří Sequens st.Scenár:
Jiří Sequens st.Kamera:
Miloslav HarvanHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Jaroslav Marvan, František Filipovský, Josef Vinklář, Stanislav Fišer, Pavel Landovský, Jan Skopeček, Jan Libíček, Zora Polanová, Luba Skořepová, Helena Růžičková, Jaroslav Mareš, Josef Hlinomaz (viac)Obsahy(1)
Alkohol nebývá při řešení sporů dobrým rádcem. Jinak by také po zbytečné hádce tří nezaměstnaných kamarádů nezůstal jeden z nich ležet bezvládně na zemi. Zbývající kumpáni okamžitě vystřízliví a začnou přemýšlet, jak ze zapeklité situace ven. Usoudí, že nejdůležitější bude zbavit se mrtvoly... (Česká televize)
Zaujímavosti (5)
- Jediný díl seriálu, ve kterém se neobjeví Josef Bláha ve své roli inspektora Brůžka. (Skladatel)
- V této epizodě zazní celkem tři písně: „Tři fleky od krve“, kterou zpívá Josef Zíma, „Šáhla jsem mu na zoubek“ a „Nešahej, nešahej“, které zpívá Věra Nerušilová. Oba jsou zároveň interprety písní v celovečerních filmech, které na seriál navazují. Josef Zíma zpívá „Hříšní lidé“ ve filmu Pěnička a Paraplíčko (1970) a Věra Nerušilová zpívá píseň „Kočka ze Záběhlic“ ve filmu Smrt černého krále (1971). Texty písní napsal Vladimír Sís. (Skladatel)
- První, kdo se v epizodě objeví z kriminalistické „Čtyřky“, je František Filipovský (jako Mrázek), a to až ve 24. minutě. Jaroslav Marvan (jako Rada Vacátko) se objeví až v půl hodině. (vyfuk)
- V díle se objevuje hospoda u Kořene, které se také říkalo U grobiána, kvůli drsnému hospodskému. Hospodského si zahrál Josef Hlinomaz. Hospoda se nacházela v dnes už neexistující vesničce Zátory, bývalé čtvrti v pražských Holešovicích. (sator)
- Rada Vacátko (Jaroslav Marvan) a Inspektor Mrázek (František Filipovský) zde honí dva zloděje („vrahy“), kteří vezou přes město na dvoukoláku mrtvolu (která ovšem mrtvá zdaleka není) a nejsou schopní se těla zbavit. Sami pánové Marvan a Filipovský se ovšem ocitly ve velice podobné situaci coby dva tramvajáci, co utíkají před policii s domnělou mrtvolou ve filmu Nikdo nic neví (1947). (Jan.Kanak)