Čas sluhů

Když jsem v r.1990 viděla tento film, byla jsem výkony všech herců přímo nadšena, ale nejvíce mě zaujal Karel RODEN. On hrál očima, hrál mimikou tváře, když se nechal vlákat do nechtěného manželství s vychytralou a podrázackou kolegyni Ivanou CHÝLKOVOU ,která studovala medicínu s jeho velkou láskou Jitkou ASTEROVOU. Byl to sice psychologický film, ale měl několik komických situací, že člověk věděl - ano, tak to v životě někdy chodí. Doma jsem řekla tuto památnou větu : " Roden je obrovský charismatický talent. Ten nám dlouho nezůstane, po něm sáhne brzy Hollywood." Přála bych vám vidět, jak se rodina chechtala ! No, dnes se už nechechtá. (10.10.2007)

Tady koukám jdu hodně proti proudu, ale když je mi z filmu zle, tak se nedá nic dělat. Možná mi z něj mělo být zle a já měla ohodnotit, jak se to výborně povedlo. Ale necítím to tak. Lituju čas, který jsem filmu věnovala. Nedalo se na to dívat. Ta proměna z manipulativní puťky v opět manipulativní ženu, které nikdo neodolá a která si všechny získává sexem. Nevěřím, že by okolí kolem Dany bylo natolik vypatlané, aby se sebou nechalo takhle a takovou dobu orat, nebo se k ní opakovaně vracet, nebo s ní vůbec být déle než pár vteřin. A proč vždycky existuje ten postup, že když je někomu ublíženo, tak se nezlobí na toho, kdo mu to způsobil, ale mstí se na okolí? Nerozumím takové reakci. To už ten člověk musí být hodně narušený mnohem dříve, když je něčeho takového schopen. A možná právě proto se na ní ten kluk vykašlal. Věřím na šestý smysl a z takových lidí jsem schopna to zlo, závist, zášť a špatné úmysly vycítit. A okamžitě se klidit. Proto mi přijde nepochopitelné, že jí to neustále vycházelo a v tom spatřuju absurdnost tohoto zbytečného filmu. Věřím a doufám, že snad je na světě více takových lidí jako jsem já, společnost má nějakou naději a nefunguje jako v tomto filmu. Upřímně, vůbec netuším, co mi tohle dílo mělo sdělit nebo předat (prý paralela společnosti za komunistické totality, aha), kromě absolutního zhnusení nad někým, kdo denně vaří pouze krupicovou kaši, nosí nechutný dlouhý drápy a své školkou povinné dítě nechává v ohrádce, "protože je to bezpečnější". Fakt humus. (03.07.2024)

Zvěčnělý pomník MRCHY se všemi velkými písmeny, který v 89. roce po zásluze uchvátil diváky a leckoho naprosto fascinuje dodnes. Na režijní prvotinu (pro kina) v necelých třiceti letech skutečně pozoruhodně zvládnutý počin, u kterého se sešla řada těch, kterým dnes říkáme osobnosti českého filmu - je ovšem otázkou, zda to tím měla Irena Pavlásková ulehčeno, či naopak. To ale není důležité, narozdíl od dosaženého výsledku, a ten je bez debaty luxusní (viz třeba ta hudba!!!). Ivana Chýlková předvádí výkon, na který zůstáváte zírat nejen kvůli její Daně, ale i kvůli osobám v jejím okolí, které sebou nechávají vláčet tak, že se tomu rozum vzpírá uvěřit. Čas Sluhů je i jistou výpovědí o své době a lidech v ní žijících, ale zároveň je v lecčem nadčasový. Jen se rozhlédnete kolem sebe, poslechněte si zprávy, a zamyslete se nad tím, co se vlastně v lidech změnilo, a co to pro nás všechny i pro vás osobně znamená. Můžete pak dát cokoliv menšího než 80%? Nemůžete;) Víc byste mohli, ale já to neudělám, protože si ode mě film držel chladný odstup a nepustil mě k sobě. Třeba to je další rozměr kvality, který jsem nepochopil, ale pro mě je Čas Sluhů doslova osmdesátkový film. (08.01.2011)

Prvně jsem tento film viděl až teď - po 22 letech od jeho vydání a musim říct, že mě to nijak zvlášť neoslovilo. Slyšel jsem na to hodně chvály, a tak jsem byl zvědav, jestli oprávněné. Herecké obsazení dobré - Chýlková, coby mrcha, byla sice výborná a Roden taktéž, ale stejně jsem čekal mezi nima dvěma větší "fighty". Když film končil, tak jsem si řikal "To už je konec"? Čekal jsem nějakej pořádně vygradovanej závěr. Moje hodnocení je tedy 66% (05.01.2011)

Doba vzniku by neměla tvůrce omlouvat, i když se jedná o autorský debut. Na filmu jsou patrné slabé chvilky jak ve scénáři, tak v režii. Trestuhodný je zbytečně povrchní politický druhý plán, režisérka některé scény s neherci vyloženě zabíjí (seance v hotelu Interkontinental). Za povšimnutí stojí výkon Ivany Chýlkové, především její manipulativní výlevy, na psychologii postav se ale mohlo víc zapracovat. S odstupem času tak snímek zůstane v paměti snad jen díky módní dobové přehlídce... (04.09.2015)