Balada o Cable Hogueovi

Sice se tento western nemůže rovnat například s Tenkrát na Západě, či Hodný, zlý a ošklivý, ale mně se zatraceně líbil. Totiž, tenhle film má duši. A tomu se jen tak něco nevyrovná. Navíc, je na něm cítit (a vidět), že byl natáčen ne pro peníze, ale pro lásku k filmům. A to se v dnešní době, kdy se každý cucák může prohlásit za režiséra, dost cení. Takže čistých pět. (28.01.2009)

Balada je snad jediný western „krvavého Sama“ který točil možná střízlivý, když žena není jen courou na jedno použití a brutalita tu nehraje prim. Za to pohled do výstřihu a na boky prostitutky Hildy v statických záběrech kamery dají vzpomenout obsesi Russe Meyera (proti které nic nenamítám) a viděl bych tu i inspiraci spagetti westerny Sergia Leone. Film mimo jiné nabídne kritiku pokrytecké morálky v podobě chlípného kněze, pěkným falzetem odzpívané balady v duchu končících sixties music a výbornou režii i herecké výkony._____Prvních čtyřicet minut je skvělých, pak příběh mírně ztrácí páru, ubude komických momentů a závěr je možná trochu banální. A nebo druhý pohled, konec předpovídá přelom od století páry ke století benzínu a hrdina tentokrát neumírá jedoucí na koni s ostruhami na botách a kulkou z winchesterovky v zádech. A to je přece konec Divokého západu! 90%. Produkce: Warner Bros (05.08.2020)

Škoda, že Peckinpah neudržel tempo a humornou linii z první půlky filmu, jinak bych uvažovala i o nejvyšším hodnocení. Cable je moc fajn postava - přímý, rovný, oplácející dobro dobrem a zlo zlem, kazatel je zase člověk, u kterého si nejste dlouho jisti, co je vlastně zač a Hildy je děvče do nepohody, která rozhodně ví, co chce. Konec byl bohužel trochu slabší a roztahaný, ale i tak to není vůbec špatný film. Přinejmenším se na začátku zasmějete. 3,5* (06.08.2006)

Zajímavý a rozhodně dobře natočený snímek, podávající Divoký západ velmi příjemným, humorným, kapku melancholickým a každopádně mile lidským způsobem. Jason Robards jako sebevědomý samotář, který dosáhl svého amerického snu, se své ústřední role zhostil na výbornou a jím prezentovaný Západ představuje zase něco jiného, než to, na jsme si u obvyklé westernové podívané zvykli. Peckinpah si možná trochu zaexperimentoval, ale podařilo se mu natočit snímek, který zaujme jeho extrémní fanoušky i ostatní diváky. A dalším velkým plus je milostný příběh, který je velmi originální, nepříliš romantický a tak jaksi ze života. (25.07.2006)

Peckinpah se již v úvodní scéně rozloučí s násilím utrženým ze řetězu (zpomalený záběr rozstřeleného ještěra), které tolik charakterizovalo anti-westernovou Divokou bandu. Symbolicky tím nechává staré časy za zády a jasně předznamenává, že baladické vyprávění o Cable Hogueovi nebude westernem šponovaného napětí, přestřelek, honiček s dostavníky nebo podobných žánrových trademarků, ale zkrátka a dobře jen příběhem o životním bilancování a šťastném nalezení "obrozující" vody (symbolu vodního zřídla je ostatně podřízena výstavba celého filmu), kterou lze chápat jako naději, resp. novou chuť do života. V neposlední řadě je také šikovným zamyšlením nad soumrakem primitivizmu Divokého západu a jeho "zkrocení" rozpínavou technickou civilizací (zde zastoupenou nástupem automobilismu). Nostalgické, poetické, břitce a trefně humorné (dojde i na grotesku), pravdivé, lidské a nevyhnutelně ústící (nezapomínejme, že jde o baladu) v hořkosladké, nikoli však bezútěšné usmíření. Děkuji programovému oddělení TV Prima, že si vzpomnělo. (28.01.2009)