Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Výborná, ale výstřední drsná velmi černá road-movie v té době už prý těžce popíjejícího režiséra Sama Peckinpaha, známého mi zatím spíše z westernů (Balada o Cable Hogueovi, Jízda vysočinou). Posuďte sami pár obrazů z filmu bez nároku na úplnost: Bohatý Mexičan El Jefe vynášející krutý rozsudek nad otcem svého budoucího vnuka (viz název filmu), děvka nelítostně shozená v pajzlu z barové stoličky, pianista po sexu vyhrabávající si a zamačkávající si vši muňky, o chvíli později kyprá nahá Elita svalící se z postele hned pod kytarou stejně oblých tvarů, opilá jízda autem na venkov jen tak mimochodem doplněná přepadením a znásilněním Elity hippie motorkáři za zpěvu u kytary (jednoho z motorkářů hrál známý písničkář a alkoholik Kris Kristofferson), pohřbení zaživa ve znesvěceném hrobě, cesta autem ve vedru s mouchami oblezlou zahnívající hlavou v plátně na předním sedadle, dítko umývající okna auta - a pak už jen totální deprese v samomluvě s hlavou a totální masakr při posedlosti splnit úkol - za Bennieho, za Elitu i za Alfréda, jehož hlava nikomu štěstí nepřinesla. Černý sarkasmus vrcholí při příjezdu Bennieho k El Jefovi zrovna na křest novorozeného syna Alfréda Garcii, když Alfrédovu hlavu si veze s sebou... Vím, když to takhle napíšu, vypadá to strašně jako nějaký odporný béčkový horor. Je to ale zatraceně dobrý film vzbuzující spoustu emocí a otázek (např. Má pomsta vůbec smysl ? Kam až lze zajít v touze po penězích?). Trailer:http://www.youtube.com/watch?v=4-48J_x23ZE&feature=related (10.03.2009)

Škoda, že už se dnes točí jen takové krotké filmy a nikdo neudělá nic ani vzdáleně připomínající Hlavu Alfreda Garcii. Protože strhující cesta Benyho za věcí zmíněnou v názvu filmu opravdu stojí za to. A ani mi nepřišla nějak zvlášť násilná, je tu sice hodně zabíjení, ale není natočeno nijak naturalisticky. (03.12.2005)

Typický kousek z dílny Sama Peckinpaha vystavěný na půdorysu tradičního westernového dramatu - osamělý muž pověřený ÚKOLEM a čelící nástrahám, protivenství a přesile nepřátel. Příznačná je obvyklá Peckinpahova fascinace násilím a mačismus, kdy ženy jsou redukovány na pouhé sexuální objekty a hříčky v rukou silných mužů. Podobně jako u slavnějších Strašáků je hlavní hrdina zpočátku podceňovaný outsider, jeho motivace je navíc čistě materiální, ale v průběhu se projevuje mimořádné odhodlání ba zarputilost, navíc přibyde motiv pomsty. Ve filmu se prakticky nevyskytují kladné postavy, přežijí jednoduše ti, co střílí rychleji či mají větší štěstí. Celkový dojem: 70 %. (30.03.2009)

Zahráme sa na Červenáka - niekde kruto strihať, niekde naopak výrazne pridávať. A hlavne by si to zaslúžilo celé minimálne o 20 minút, možno aj polhodinu skrátiť. Chvíľami nuda, chvíľami super, prestrelka s Robertom Webberom a samopalom neskutočne štýlová. Iba nechápem, prečo mi nikdo nepovedal, že sa vlastne jedná o buddy westernovú gangsterku s Veľkým zlým Bennym a Malým bezhlavým Alom. (26.10.2013)

Někdy trpím podivným rozdvojením osobnosti. Nemám rád násilí ve filmu, přesto se mi líbí filmy Sama Peckinpaha, kde násilí hraje dost podstatnou úlohu. O tomto filmu jsem četl, že rozděluje diváky na dvě poloviny, jedni ho odmítnou, druzí ho ocení nejvyšším hodnocením. Myslím, že to tak není, není to film, který by měl polarizovat diváky. Přesto připouštím, že na tom něco bude, že pro ty, co zrovna nejsou Peckinpahovými fanoušky, to může být složitěji stravitelné sousto. Já to strávil lehce a někdy si dám repete. (29.06.2007)