Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Peckinpah točí filmy na které je třeba mít náladu. Špinavý vizuál, chlast, zvrácené motivace jednotlivých postav, nezáživní herci a béčkový, až naprosto triviální (nehodlám o tom s nikým polemizovat) příběh. A já na to náladu dnes neměl, první polovina snímku se dá nazvat nezáživnou melodramatickou road-movie a druhá ta lepší, nechutně zvrácená, je o cestě mexického terminátora s jednou zahnívající hlavičkou. Kam dojede? Nechte se překvapit! Spousta mrtvol, much, chlastu, kaktusů, prachu... a Peckinpah opět dokázal, že ženy nemá rád :) A jak tohle ohodnotit? Až uvidím podruhé (a že uvidím), tak to bude možná za pět. (26.09.2014)

Nedokážu dost dobře posoudit, jak působil film na diváka v roce 1974, ale z dnešního pohledu zas až tak násilný, jak by to mohlo ze zdejších komentářů vypadat, film není. Jediná scéna, která diváka překvapí, je scéna zpacifikování povětrné ženštiny jedním ze zabijáků. Co se děje týče, tak smekám klobouk. Perfektní story bez kladných hrdinů (hlavní hrdina např. nikdy neopomene okrást mrtvoly). Tvrďáci až za hrob. Škoda pár zbytečných scén (např. návštěva motorkářů). Být přestřelky trochu více wooovštější dám maximální hodnocení. (14.05.2006)

Výborná, ale výstřední drsná velmi černá road-movie v té době už prý těžce popíjejícího režiséra Sama Peckinpaha, známého mi zatím spíše z westernů (Balada o Cable Hogueovi, Jízda vysočinou). Posuďte sami pár obrazů z filmu bez nároku na úplnost: Bohatý Mexičan El Jefe vynášející krutý rozsudek nad otcem svého budoucího vnuka (viz název filmu), děvka nelítostně shozená v pajzlu z barové stoličky, pianista po sexu vyhrabávající si a zamačkávající si vši muňky, o chvíli později kyprá nahá Elita svalící se z postele hned pod kytarou stejně oblých tvarů, opilá jízda autem na venkov jen tak mimochodem doplněná přepadením a znásilněním Elity hippie motorkáři za zpěvu u kytary (jednoho z motorkářů hrál známý písničkář a alkoholik Kris Kristofferson), pohřbení zaživa ve znesvěceném hrobě, cesta autem ve vedru s mouchami oblezlou zahnívající hlavou v plátně na předním sedadle, dítko umývající okna auta - a pak už jen totální deprese v samomluvě s hlavou a totální masakr při posedlosti splnit úkol - za Bennieho, za Elitu i za Alfréda, jehož hlava nikomu štěstí nepřinesla. Černý sarkasmus vrcholí při příjezdu Bennieho k El Jefovi zrovna na křest novorozeného syna Alfréda Garcii, když Alfrédovu hlavu si veze s sebou... Vím, když to takhle napíšu, vypadá to strašně jako nějaký odporný béčkový horor. Je to ale zatraceně dobrý film vzbuzující spoustu emocí a otázek (např. Má pomsta vůbec smysl ? Kam až lze zajít v touze po penězích?). Trailer:http://www.youtube.com/watch?v=4-48J_x23ZE&feature=related (10.03.2009)

Nevzhledné, neuhlazené, násilné, neopakovatelné... Ten film nevnímáte jen vizuálně, ten film cítíte - mexické dusno a prach, hebkost stepní trávy, horký vítr, který si s ní pohrává, špinavou špeluňku, ve které Benny přespí se svou milou, lepkavou chuť krve i Garciovu rozkládající se hlavu. Piruety padajících k zemi po Bennyho výstřelu se mi budou vracet hodně dlouho, stejně tak, jako mi bude v hlavě doznívat Guantanamera... (11.03.2009)

Westernový film přepsaný a přenesený do gangsterského žánru postavou Sama Pecpipnaha, který tu nenabízí osobní mytologii, ale doslovnou autobiografii – nikoliv tedy už klasická tragédie kladného hrdiny z divočiny, který má věci pod kontrolou, nýbrž samolibý a násilnický muž je v centru dění, jehož sebedestruktivní porážka pramení z téměř mechanické nevyhnutelnosti. (05.06.2009)