Železný kríž

Trocha iný pohľad na druhú svetovú a v tomto je film osviežujúcim vánkom, lebo filmy o tých dobrých a tých zlých, tých máme plné sklady. Aj wehrmacht pozostával len z obyčajných vojakov a každý vnímal vojnu po svojom. A vojna prináša so sebou svoje paradoxy a nezmyselnosti - Nemci strieľajúci sami po sebe, ale aj Rusi resp. Sovieti vraždiaci sa navzájom. Tieto paradoxy mohli v čase natáčania pokojne súvisieť aj s práve ukončenou vojnou vo Vietname, pričom Američania sa tu stali Nemcami a Vietnamci Rusmi. Film vzhľadom na stopáž neponúka širší príbeh, skôr veľa konverzácií, takže pre mňa nejde o majstrovské dielo, ale určite ide o slušný vojnový či skôr protivojnový film.    Čo budeme robiť, keď prehráme vojnu? - Pripravíme sa na ďalšiu. (18.03.2024)

,,BOH JE STRAŠNÝ SADISTA, LEN O TOM NEVIE." __ Hoci som film pred pár rokmi nevidel celý, v mysli mám na neho stále pomerne dobré spomienky, zvlášť pokiaľ ide o dynamický (na svoju dobu priam klipový) strih a špinavo-drsné prostredie zákopov. Vtedy ma však príliš nezaujal, pretože mi vadilo, že nemá jasnejšiu dejovú linku a zo začiatku prakticky nijako nenapreduje. Po rokoch, kedy som ho už videl celý, ho vnímam prakticky podobne. Pritom nejde o vyslovene zlý film a myslím, že mnohé esencie, ktoré do neho Peckinpah zamiešal sa musia napr. takému Tarantinovi istotne páčiť a určite by sa dalo minimálne pouvažovať, ako by sa látky chytil on. ,,Železný kríž" je pre mňa v mnohom silno nepresvedčivý. Ani nie tak preto, že je vyslovene fiktívny. Skôr, že má viditeľne nižší rozpočet , než aký by som od filmu z ruskej fronty plnej tankov (tie tu vôbec neboli) čakal. S troškou irónie možno povedať, že ide o komornú drámu so značným počtom mŕtvych. Treba však dodať, že Peckinpah tu síce nie je nič dlžný svojej povesti filmového násilníka, no zároveň je z filmu cítiť súcit proti nepriateľovi (zasiahla ma smrť ruskej vojačky). Isté výhrady by som mal aj voči obsadeniu, predovšetkým mi však vadilo nezaujatie voči tomu, o čom film vypovedá. Nie som však sklamaný a verím, že iné počiny režiséra ma oslovia viacej. (2787. hodnotenie, 176. komentár k filmu) (13.12.2015)

Tento film mám ve své filmotéce a tudíž jsem ho již několikrát viděla a musím přiznat, že hvězdy jako James Coburn, James Mason a Maxmillian Schell, dodávají tomu dílu neobyčejnou působivost. Je to dílo o různých lidských charakterech, které se absolutně vymezí v krajních situacích jako je například válka. Zatímco někdo zůstane člověkem i vůči svému nepříteli, jiný zůstává vypočítavým egoistou i kdyby mu zvonila hrana. Výborný psychologicky válečný film. (24.09.2007)

Peckinpahův rukopis naprosto zřetelný i ve válečném filmu.  Místo ód na hrdinství tu máme sice hrdinu, ale válkou unaveného a otráveného.  Kdo viděl finského Neznámého vojáka, mohl by si říct, že Aku Louhimies čerpal inspiraci právě v Železném kříži. Ale neřekl bych, válka je idealistickou hrou o spravedlnosti či právu jen v mysli těch, kteří ji rozpoutají nebo o ni diskutují v klidu kaváren.  Na bojišti je  to úplně něco jiného.  Ale to je tak vše, co k tomu řeknu, páč jsem v žádný nebyl,  tak držím hubu.  Krok zatím tedy držet nemusím, díkybohu. Jako protiválečný výkřik pochopitelně vynikající a závěrečná půlhodina (jak je u Peckinpaha zvykem) opravdu velká síla.  Coburn pak jako  Steiner přesný, jen  etudu po zranění bych vcelku i vyškrtl, byť chápu její kontrastní význam.  Železný kříž má čtyři ramena... (24.11.2022)

Tento film som si uložil do hlavy ako "americký guláš". Americký preto, že americký pohľad na vojnové udalosti na východnom fronte je poriadne vzdialený nielen od európskeho pohľadu, ale aj od skutočnosti. Trochu som trpel pri tých deklamáciách, chlapáckych gestách, okázalosti a pátose. Ale pri akčných scénach som sa zasa rýchlo zotavil. A za guláš ho považujem pre zmiešanie najrôznejších motívov, takže konzument na výsledku ťažko odhadne, čo bolo pôvodným zámerom kuchára Peckinpaha. Aj keď tým výsledkom je pozerateľný, ľahko nadpriemerný film. (25.06.2010)